Nejen proto, že Štědrý večer, stejně jako každoročně, stráví stovky záchranářů ve službě. Když přijde výzva, někdo musí být připraven okamžitě vyrazit k tomu, kdo naléhavě potřebuje pomoc. Někdy se však objeví situace, že zůstává rozum stát i psychologovi.
Heřman v té souvislosti nabízí zasvěcený pohled přímého účastníka – a přesto nadhled někoho téměř nezúčastněného. Po nástupu na nové působiště si jako člověk, jenž dosud zaměřoval pozornost více na armádní prostředí, vyhradil dva měsíce na to, aby práci záchranářů poznal – a mohl se zúčastnit co největší počtu výjezdů.
Sanitku volají i lidé, jimž zle vlastně není
Hned první setkání s prací záchranáře v terénu bylo docela jiné, než očekával. Výjezd k bolestem břicha. Na udané adrese sbíhá schody a otevírá dveře paneláku usměvavá dívka. Někdo z rodiny, sousedka nebo náhodná kolemjdoucí? Je to pacientka osobně.
„Před dvěma dny jí nebylo dobře, od té doby je to lepší, dnes jí ale úplně nesedla vajíčka – a co kdyby to bylo něco horšího… Ve mně zůstává pocit rozčarování, že sanitka nadupaná špičkovým vybavením i personálem právě proletěla městem kvůli tomu, aby někomu doporučila držet doma dietu,“ shrnul Heřman fakta i své dojmy.
Druhý výjezd vnímá jako ještě kurióznější Pracovnice domácí péče přivolala záchranku k muži s cukrovkou a nízkou hladinou glykémie. „Ráno se málo najedl, v lednici nemá žádnou colu – a nejbližší příbuzní nejsou k dispozici. Pacient v poklidu svačí těstoviny s omáčkou, pozoruje nás a vtipkuje,“ přiblížil Heřman situaci.
Další dva výjezdy měly společnou nejen přítomnost uniforem, ale i stejného pacienta. K opilému muži, snažícímu se na chodníku vstát, dorazila i hlídka strážníků. Jeden z nich ujišťuje, že tohle s kolegou zvládnou, a tak se sanitka brzy vrací na základnu. Za půl hodiny jede jiná posádka na místo jen o padesát metrů dál; ke stejnému muži. Tentokrát je na místě Policie ČR – a došlo na transport do nemocnice.
„Čtyři operátoři, dvě posádky, dvě dvojice příslušníků městské i státní policie, tři sestry a lékař na urgentním příjmu – suma sumárum: během hodiny se v péči o tohoto pacienta vystřídalo šestnáct zdravotníků a příslušníků integrovaného záchranného systému,“ vypočetl Heřman.
Připomíná i zkušenosti z dalších výjezdů, kdy nešlo o ohrožení života. Seniorce s bolestí zad příbuzný poradil, ať si zavolá záchranku, která dorazí dřív, než by se s ní dostal on. Muže, které si před týdnem narazil žebro, zrovna teď žádný známý nemůže odvézt do nemocnice. Nebo se ucpala céva v lýtku mladíkovi s poruchou srážlivosti krve, protože „nechtěl brát stejné prášky jako děda“.
Zbytečnosti mohou zdržovat od záchrany života
Případy, které nespadají do kategorie neodkladné záchrana života, jsou i podle mluvčí středočeských záchranářů Petry Effenbergerové podstatně častější než infarkty, mrtvice, mnohočetné zlomeniny, boj o život po dopravních nehodách, překotné porody a další zásahy, kdy by se záchranná služby měla uplatňovat především. „Noční můrou všech záchranářů je, že zatímco jsou nejbližší posádky zaneprázdněné výjezdy k drobnostem, na pomoc chodci sraženému autem před nemocnicí dojíždějí jejich kolegové z jiného okresu,“ poznamenal psycholog.
I 24. prosinec stráví stovky záchranářů ve službě. Někdo musí být připraven okamžitě vyrazit k tomu, kdo naléhavě potřebuje pomoc. „Bez toho, že by se našli lidé ochotní dát se tímto způsobem k dispozici, by mohly vypadat úplně jinak nejen Vánoce. Osobně jsem za to záchranářům nesmírně vděčný – a přál bych jim, aby jim další rok v práci i mimo ni přinesl co nejvíce toho, co je opravdu naplňuje,“ připomněl Heřman, který coby psycholog vidí situaci záchranářů jako člen týmu – a přece z odstupu.