Nejen proto, že Štědrý večer, stejně jako každoročně, stráví stovky záchranářů ve službě. Když přijde výzva, někdo musí být připraven okamžitě vyrazit k tomu, kdo naléhavě potřebuje pomoc. Někdy se však objeví situace, že zůstává rozum stát i psychologovi.

Heřman v té souvislosti nabízí zasvěcený pohled přímého účastníka – a přesto nadhled někoho téměř nezúčastněného. Po nástupu na nové působiště si jako člověk, jenž dosud zaměřoval pozornost více na armádní prostředí, vyhradil dva měsíce na to, aby práci záchranářů poznal – a mohl se zúčastnit co největší počtu výjezdů.

Sanitku volají i lidé, jimž zle vlastně není

Hned první setkání s prací záchranáře v terénu bylo docela jiné, než očekával. Výjezd k bolestem břicha. Na udané adrese sbíhá schody a otevírá dveře paneláku usměvavá dívka. Někdo z rodiny, sousedka nebo náhodná kolemjdoucí? Je to pacientka osobně.

Psycholog Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Ondřej Heřman.
Záchranáři se často dočkají nadávek. Místo slov díků

„Před dvěma dny jí nebylo dobře, od té doby je to lepší, dnes jí ale úplně nesedla vajíčka – a co kdyby to bylo něco horšího… Ve mně zůstává pocit rozčarování, že sanitka nadupaná špičkovým vybavením i personálem právě proletěla městem kvůli tomu, aby někomu doporučila držet doma dietu,“ shrnul Heřman fakta i své dojmy.

Druhý výjezd vnímá jako ještě kurióznější Pracovnice domácí péče přivolala záchranku k muži s cukrovkou a nízkou hladinou glykémie. „Ráno se málo najedl, v lednici nemá žádnou colu – a nejbližší příbuzní nejsou k dispozici. Pacient v poklidu svačí těstoviny s omáčkou, pozoruje nás a vtipkuje,“ přiblížil Heřman situaci.

Další dva výjezdy měly společnou nejen přítomnost uniforem, ale i stejného pacienta. K opilému muži, snažícímu se na chodníku vstát, dorazila i hlídka strážníků. Jeden z nich ujišťuje, že tohle s kolegou zvládnou, a tak se sanitka brzy vrací na základnu. Za půl hodiny jede jiná posádka na místo jen o padesát metrů dál; ke stejnému muži. Tentokrát je na místě Policie ČR – a došlo na transport do nemocnice.

„Čtyři operátoři, dvě posádky, dvě dvojice příslušníků městské i státní policie, tři sestry a lékař na urgentním příjmu – suma sumárum: během hodiny se v péči o tohoto pacienta vystřídalo šestnáct zdravotníků a příslušníků integrovaného záchranného systému,“ vypočetl Heřman.

Ilustrační foto.
V těžké době si blízcí nejlépe pomohou navzájem

Připomíná i zkušenosti z dalších výjezdů, kdy nešlo o ohrožení života. Seniorce s bolestí zad příbuzný poradil, ať si zavolá záchranku, která dorazí dřív, než by se s ní dostal on. Muže, které si před týdnem narazil žebro, zrovna teď žádný známý nemůže odvézt do nemocnice. Nebo se ucpala céva v lýtku mladíkovi s poruchou srážlivosti krve, protože „nechtěl brát stejné prášky jako děda“.

Zbytečnosti mohou zdržovat od záchrany života

Případy, které nespadají do kategorie neodkladné záchrana života, jsou i podle mluvčí středočeských záchranářů Petry Effenbergerové podstatně častější než infarkty, mrtvice, mnohočetné zlomeniny, boj o život po dopravních nehodách, překotné porody a další zásahy, kdy by se záchranná služby měla uplatňovat především. „Noční můrou všech záchranářů je, že zatímco jsou nejbližší posádky zaneprázdněné výjezdy k drobnostem, na pomoc chodci sraženému autem před nemocnicí dojíždějí jejich kolegové z jiného okresu,“ poznamenal psycholog.

I 24. prosinec stráví stovky záchranářů ve službě. Někdo musí být připraven okamžitě vyrazit k tomu, kdo naléhavě potřebuje pomoc. „Bez toho, že by se našli lidé ochotní dát se tímto způsobem k dispozici, by mohly vypadat úplně jinak nejen Vánoce. Osobně jsem za to záchranářům nesmírně vděčný – a přál bych jim, aby jim další rok v práci i mimo ni přinesl co nejvíce toho, co je opravdu naplňuje,“ připomněl Heřman, který coby psycholog vidí situaci záchranářů jako člen týmu – a přece z odstupu.