Kliknutím zvětšíteMístní obyvatelé ale o dominantu nejen svého regionu nechtějí přijít. Ivana Havlínová, kronikářka Liblic a zakladatelka Spolku přátel obce Liblice, už společně s kolegyní precizovala petici. Podpisové archy by měly být k dispozici co nevidět.
„Umístíme je v obchodě u nás v Liblicích a, pokud se nám to podaří domluvit, také v informačním centru v Českém Brodě. Tam je výhodou, že je otevřeno i o víkendech. Samozřejmě bude petice vyvěšená i na webu Liblic,“ sdělila Havlínová, která kdysi dělala anketu, odkud až jsou liblické vysílače vidět. „Od Mladé Boleslavi, z Chlumce, ze Sázavy i prý až z Liberce,“ popsala výsledek.
Boj místních za zachování stožárů není zcela marný. Na základě plné moci od Českých Radiokomunikací, majitele konstrukcí dvojice kotvených stožárů, sice už vybraná firma provádí projektovou přípravu na odstranění stavby, mluvčí samotných Českých Radiokomunikací Anna Tůmová však potvrdila, že je i v jejich zájmu objekt spíše zachovat. „Jednání stále probíhají, stále řešíme možnosti," uvedla.
O vysílačích jednal v květnu také Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR, a to v souvislosti s případným využitím analogového vysílání k informování občanů v době mimořádné bezpečnostní situace země. „České Radiokomunikace v současnosti spravují celkem devět vysílačů, přičemž z vysílače Liblice by bylo lze pokrýt území celé ČR, a to i v případě výpadku elektřiny,“ stojí mimo jiné v usnesení výboru ze dne 4. května.
Záležitost by se měla dostat na stůl k projednání také vládě. „Stále tak je snad maličká naděje,“ konstatovala Ivana Havlínová,
Vysílač Liblice B byl postaven v letech 1975 až 1976. Od roku 1978 vysílal na středních vlnách 639 kHz druhý program Československého rozhlasu (stanice Praha), po roce 1993 Českého rozhlasu Dvojka. Nejvýkonnější rozhlasový vysílač v pásmu středních vln v České republice naposledy poslal k posluchačům slova minutu před koncem loňského roku. Od té doby mlčí.
Pro místní však nejsou stožáry jen technickou věcí, ale i kus historie místa, kde žijí, a výrazným symbolem domova, který na své místo patří. Někteří lidé vysílače využívají i jako jakýsi barometr. „Podle nich jsme vždy poznali, zda se od Prahy válí nějaké chumelení nebo silný déšť. Nevidím vysílače, to se něco žene,“ řekla třeba obyvatelka vzdušnou čarou zhruba deset kilometrů vzdálených Vrbčan.
Stavba však fascinovala a fascinuje lidi z celé republiky. Mnozí se jí chtějí co nejvíce přiblížit. Ne vždy to ale dobře dopadne. V paměti lidí zůstává dramatická událost, kdy na vysoké vysílače v srpnu 2005 vystoupal parašutista se záměrem uskutečnit seskok. Ten se mu ale nezdařil a jen díky obrovské náhodě neskončil tragicky. Padák se parašutistovi zachytl o kotevní lano, zůstal viset 270 metrů nad zemí, odkud jej z vrtulníku vyprošťovali záchranáři.
Pokud by vysílač zmizel, zbyly by po něm fotografie, ale třeba i píseň Tyčky od českobrodské skupiny CZ (Celé Znova). Místní občané pak dále navrhují, aby regionální historik Jan Psota sepsal o vysílači na památku knihu.
Rekordně vysoké stožáry, které o desítky metrů překonávají například i Eiffelovu věž, měly dlouhou dobu ještě menší brášky. Stožáry vysílače Liblice A postavené v letech 1929 až 1931 byly vysoké 150 metrů. V srpnu 2004 však byly odstřeleny. „Přestože byly prohlášeny technickou památkou,“ uvedl historik Roman Šulc.
41
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
