„Jelikož Barunka vyrůstala jako aktivní děvče, hodně sportovala a byla osvalená, nepřikládali jsme tomu s manželkou žádnou váhu. Mysleli jsme si, že jde jen o namožený sval,“ vrací se zpátky v čase její tatínek Luboš Pavlíček.

Jenže bulka se začala zvětšovat. A jednou v noci se Luboš probudil celý zpocený a vystrašený. Měl živý sen.

„Viděl jsem lékaře – svého kamaráda z dětství, který mi říkal, že se u Barunky jedná o zhoubný nádor. Na to konto jsem hned v ty tři ráno šel k Báře do pokoje, ale byl zrovna víkend a spala u kamarádky. Zalarmoval jsem manželku a hned v pondělí šla s Bárou k obvodní lékařce.“

Následovalo sono a magnetická rezonance. Vyšetření ukázala nádorová bujení. V Motole pak domlouval, co dál. Z doslechu se Luboš dozvěděl, že kvůli nějakému problému s chirurgy by se Bára dostala na řadu až za dva týdny.

Sen, který Báře možná zachránil život

„Barču už začínalo bolet břicho, možná i ze strachu. V ten moment – snad i proto, že z podstaty svého povolání jsem zvyklý vážně věci řešit urgentně, mě napadl profesor Štěrba, na kterého jsem na webu nemocnice našel e-mail. A do deseti minut jsem měl odpověď, ať Barunku přivezu.“

A diagnóza? Sarkom jater…

Lubošovi, který je profesí hasič, ale také záchranář, se zhroutil celý svět. Byl sice zvyklý ze své profese prožívat s dětmi a jejich rodiči ty nejtěžší chvíle plné smutku a bolesti, ale teď se v ohrožení života ocitla jeho dcera. A on měl pocit, že mu pukne srdce.

„Ještě teď, když se o tom spolu bavíme, je ve mně malá dušička. Když jsem se tu diagnózu dozvěděl, myslel jsem, že skončím v práci a budu jen s Barunkou. Ale když jsem viděl, jak je Barča statečná, jak nám profesor Štěrba dodává naději a jak ji psychicky drží nad vodou, dodalo mi to sílu a řekl jsem si, že když Barča, tak i já budu statečný. Že to jen tak nevzdáme.“

Zvracení krve a 33 kilogramů

Chirurgické odstranění sarkomu a části jater, chemoterapie, zajišťovací imunologická léčba. Všechno šlo podle plánu.

„Poslední krok – imunologická léčba – už nebyla povinná. Lékaři nám řekli, že může mít i nežádoucí účinky. Ale nakonec jsme do toho šli. Vypadalo to všechno v pořádku. Až do poslední dávky…“

Bára měla na lék reakci a onemocněla gastritidou – zánětem žaludku a tenkého střeva. Neustále zvracela, nemohla nic pozřít.

„Došlo to tak daleko, že zvracela krev, vážila 33 kilo a dostávala výživu nitrožilně. To byly chvíle, kdy jsme už pomalu ztráceli naději,“ vzpomíná Luboš.

Doktoři pátrali po celém světě, co by Báře pomohlo pomoci. Nakonec našli v Belgii šestnáctiletou dívku, které pomohl lék na léčbu revmatu. A zabral i Báře.

Přání? Pro bratra

Jednou ze světlých chvílích během Bářiny léčby bylo i seznámení s organizací Zlatá rybka, která jí splnila jedno přání. Tedy jí vlastně ne…

„Během léčby jsme Barunce věnovali maximum možné péče a její mladší bratříček Lubošek šel tak trochu stranou. Přála si tedy přání ne pro sebe, ale právě pro něj – dřevěnou postel s kvalitní matrací, kterou jsme jí koupili během léčby a Luboškovi se moc líbila.“

Když mluvíme o těch splněných přáních… Báře se vyplnilo i další. K jejímu splnění přispěla svou nezdolnou pílí. Ani během léčby nepřerušila studium na víceletém gymnáziu.

„Pomohl tomu i covid, protože byla výuka on-line, a tak Bára nezameškala,“ říká s úsměvem tatínek Luboš.

Díky tomu může pokračovat ve studiu plynule dál. A její životní poslání? Stát se lékařkou. A třeba bude jednou pracovat právě u doktora Štěrby na dětské onkologii…

Zlatá rybka ve zkratce
Organizace plní přání dětem od pěti do osmnácti let s vážným onemocněním nebo onemocněním s nejistou prognózou.
Od roku 2015 se podařilo splnit přes 850 dětských snů.
Děti se o rybce nejčastěji dozvídají od svých lékařů, zdravotních sester, psychologů a dalších ambasadorů Zlaté rybky přímo v nemocnicích.
Splněné přání dětem pomáhá po psychické stránce, motivuje je, pomáhá zažívat i hezké chvíle během těžkého období.
Děti se mohou přihlásit na www.zlatarybka.cz.