Kliknutím zvětšíte„Do dějin se nesmazatelně zapsal jako člověk, který pomohl definovat kosmický prostor, jako první upozornil na problematiku kosmického smetí a byl zároveň učitelem nejvýznamnějším československým astronomům,“ shrnul jeho dílo Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Zdůraznil především Perkův přínos pro rozvoj stelární astronomie a výzkum planetárních mlhovin, ale také výchovu řady následovníků. „V čele s Lubošem Kohoutkem, Petrem Lálou, Ladislavem Sehnalem, Janem Paloušem a Jiřím Grygarem,“ upozornil Suchan na známá jména.
Ocenil také jeho podíl na založení Stelárního oddělení Astronomického ústavu Československé akademie věd (ředitelem tohoto ústavu byl Perek na sklonku šedesátých a v první polovině sedmdesátých let), dále předsednické působení v České astronomické společnosti (v letech 1989 až 1992) i zapojení do organizací s mezinárodní působností.
V letech 1976 až 1981 dokonce Perek působil v New Yorku – jako vedoucí oddělení pro záležitosti kosmického prostoru sekretariátu Organizace spojených národů a ředitel Úřadu OSN pro záležitosti kosmického prostoru. V letech 1980 až 1982 byl navíc po dvě volební období prezidentem Mezinárodní astronautické federace IAF a v letech letech 1996 až 2006 působil jako člen sboru ředitelů Mezinárodního ústavu kosmického práva.
Vysoké hodnocení zaslouží podle Suchanových slov nejenom Perkovo dílo, ale i jeho život a postoje ve střídajících se dějinných obdobích. Dětství a začátky studia prožil v Československé republice, pak přicházely protektorát a druhá světová válka, únor 1948, posléze Pražské jaro a invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 s následným obdobím takzvané normalizace – a nakonec revoluce roku 1989 a následující éra. „Ve všech těchto životních zkouškách docent Luboš Perek znamenitě obstál a osvědčil se jako moudrý a statečný člověk i český vlastenec v tom nejlepším smyslu slova,“ zdůraznil Suchan.
Připomněl mimo jiné, že to byl právě Perek, kdo v roce 1974 jako ředitel Astronomického ústavu Československé akademie věd přijal amerického astronauta česko-slovenského původu Eugena Cernana a převzal od něj československou vlajku, kterou měl s sebou v roce 1972 na Měsíci v rámci mise Apollo 17. Dnes je tato vlajka k vidění v návštěvnické galerii ondřejovské hvězdárny. Tam se ostatně už v roce 1970 jezdilo za výstavou „měsíčního kamene“: obdivovat vzorek horniny dovezený na Zemi misí Apollo 11, do jejíhož představení se v naší zemi nikomu moc nechtělo…
Perkovo úsilí je také úzce spjato se vznikem dvou velkých dalekohledů v České republice: jednoho na observatoři Masarykovy univerzity v Brně a druhého v Ondřejově. Právě tento dvoumetrový Zeissův reflektor, dodnes největší dalekohled v České republice, nese od roku 2012 oficiální pojmenování Perkův dalekohled.
Vůbec prvním pozorovatelem na tomto zařízení, zprovozněném v roce 1967, byl v Ondřejově Perkův žák Jiří Grygar. Od té doby přístroj prošel řadou modernizací jak z hlediska systému ovládání, tak pokud jde o připojené astronomické přístroje. I po 45 letech provozu nicméně astronomové cítili potřebu zdůraznit Perkovy zásluhy pojmenováním dalekohledu.
Ty se ostatně nyní dočkaly nového připomenutí. K životnímu jubileu astronoma natočili studenti oboru Multimediální techniky Slezské univerzity v Opavě 27minutový dokumentární film Perkův dalekohled, který propojuje největší český dalekohled s největším českým astronomem. A už v roce 1979 byla po Luboši Perkovi pojmenována planetka s katalogovým číslem 2900, objevená téhož roku v lednu jeho žákem Lubošem Kohoutkem v hamburském Bergedorfu.
43
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
