„To, že někde není umístěna zákazová značka, ještě neznamená, že se zde může parkovat. Zákon o silničním provozu jednoznačně stanoví, že při stání musí zůstat volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně tři metry pro každý směr jízdy. Na obousměrné silnici to tedy v součtu dělá minimálně šest metrů,“ upozornila Hašlová.

Připomíná současně, že řidič i spolucestující musí být schopni z vozidla bezpečně vystoupit – a je třeba pamatovat i na prostor pro nastoupení cestujících do automobilů, vedle nichž stojíme. „Vzájemný odstup by měl být alespoň tři čtvrtiny metru,“ upozornila Hašlová, přičemž zdůraznila, že jiná je situace v okolí aut s označením „invalidy“ – tedy vybavených parkovacím průkazem označujícím vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou. Vozíčkář bude k nástupu potřebovat nejméně metrový odstup.

I samotný výběr parkovacího místa je důležitý, a to zvlášť na přeplněných parkovištích zimních středisek. Řidič musí dbát na to, aby jeho auto nepřekáželo – neomezovalo třeba výjezd z parkoviště nebo odklízení sněhu.

Parkování v kopci

Je také třeba pamatovat na to, aby auto zaparkované ve svahu „neujelo“. Znamená to nejen použít parkovací brzdu, ale také zařadit první rychlostní stupeň (při stání předkem do kopce) nebo zpátečku. „Parkujeme-li ve strmém kopci a chceme-li mít jistotu, že vozidlo v případě samovolného rozjetí nezpůsobí žádný karambol, můžeme stočit přední kola směrem k okraji silnice,“ připomněla Hašlová poučku, jež se dříve v autoškolách zdůrazňovala, zatímco dnes se o ní příliš nehovoří. A připomněla, že při parkování v opravdu strmém kopci – třeba na příjezdové cestě k chalupě – je dobré založit jedno z kol klínem či cihlou.

Odjezd z parkoviště se pak v místech zimní rekreace často neobejde bez použití smetáčku – je totiž zakázáno jet autem, u něhož námraza či sníh brání řidiči ve výhledu vpřed, vzad i do stran, stejně jako řídit vozidlo, na kterém je led, jenž by v případě uvolnění mohl ohrozit bezpečnost provozu. „Smetáček se bude hodit i na očištění vnějšího osvětlení. Neviditelné vozidlo, špatně viditelná brzdová světla či blinkry mohou být pro bezpečnost provozu velkým nebezpečím,“ upozornila Hašlová, jež připomíná i další nezbytnost: kvalitní škrabku na led. „Doporučujeme vzít také pytlík s pískem na podsypání hnacích kol na namrzlém povrchu,“ podotkla.

Také mít s sebou lopatku se může při výjezdu z parkovacího místa hodit. „Jestliže je vedle vozidla sněhová vrstva (vzniklá například průjezdem sněhového pluhu), určitě se vyplatí sníh odházet,“ zdůraznila s tím, že chvilka práce s lopatkou pomůže zabránit nechtěnému drcnutí do auta v sousedství. „V případě, že vyjíždíme z řady podélně parkujících vozidel, mezi nimiž jsou malé odstupy, totiž může namrzlá vrstva sněhu, kterou se budeme snažit pod plynem překonat, způsobit nepříjemné překvapení v podobě odhození našeho vyjíždějícího vozu na vedlejší automobil,“ vysvětlila.

„Na zasněženém, či dokonce namrzlém povrchu v každém případě citlivě s pedálem plynu i spojky. Protáčející se hnací kola auta výrazně zhoršují jeho řiditelnost,“ upozornila dále Hašlová na poučku, která platí už při rozjezdu. Při samotné jízdě, i když v nižších polohách máme na silnicích jaro, je dobré pamatovat na to, že je stále únor – se vším, co k tomu patří. Cestou do hor je i v těchto dnech třeba počítat s možnou jízdou po sněhu a náledí – a také s tím, že nebezpečné mohou být jak zatáčky, tak i přejíždění z pruhu do pruhu.