Samosprávy řady obcí z regionu si myslí pravý opak: národní park není potřebný – a jeho existence by oblasti a jejím obyvatelům dokonce mohla škodit. Odpůrci rychlých kroků směrujících k jeho vyhlášení, mezi nimiž zřejmě nejvýrazněji zní hlasy starostky Karlovy Vsi Ivety Kohoutové či obcí Běleč Lukáše Kocmana a Broumy Petra Jirky (všichni nezávislí), se opakovaně, avšak neúspěšně snažili přesvědčovat ministryni životního prostředí Annu Hubáčkovou (za KDU-ČSL). Své postoje představili i na tiskové konferenci v Praze.
Trvají na tom, že již nyní existující chráněná krajinná oblast (CHKO) zajišťuje dostatečnou ochranu, což podle nich dokládá i stav území. A pokud má někdo pocit, že to nestačí, je prý na místě pojmenovat, co se nyní dělá špatně – a v rámci současných pravidel hledat cesty, jak to napravit. Na ujišťování, že národní park pro život život místních nepřinese žádné zásadní změny, hledí místní s nedůvěrou: pokud by se měnit nemělo, není třeba nic nově vyhlašovat…
Možná prý nyní z kraje by byl klid – avšak co děti a vnuci? Jak se omezení vyvinou za dvacet třicet let, předkládá otázku starosta Bělče Kocman. Odpůrci národního parku přitom zdůrazňují, že s jeho zastánci mají společný cíl. Zdůrazňují však, že oni chtějí postupovat tak, aby se v regionu dál dalo rozumně žít. S ohledem jak na přírodu, tak na obyvatele dotčeného území.
Dobří lesníci, zvěř od nepaměti
Má-li být jedním ze zásadních argumentů změna ve způsobu hospodaření Lesů ČR na území šestiny rozlohy CHKO, to lze podle odpůrců národního parku udělat i v rámci nynějších pravidel. Jakub Majer z iniciativy Otevřené Křivoklátsko zdůrazňuje, že hospodaření za účelem zisku není nezbytností – a hospodaření v CHKO podle něj už nyní není ziskové. „To by zpochybňovalo smysl existence ostatních 23 CHKO,“ odmítá lesnický argument.
Odpůrci navíc jedním dechem připomínají, že je třeba vzít v potaz jedno: nynější přírodě blízký charakter zdejších lesů nevznikl sám od sebe. Je výsledkem práce generací kvalitních lesníků; bez ponechání krajiny samovolnému vývoji požadovanému zastánci zamýšlené změny. Národní park nevidí odpůrci potřebný ani kvůli regulaci stavů zvěře. Když se byli podívat jinde, podle slov starostky Kohoutové v Národním parku České Švýcarsko, existence oplocenek napověděla, že zvěř je tam přemnožená také. Ostatně – jestliže bylo Křivoklátsko v historii královským hvozdem, loveckým revírem panovníků, je nabíledni, že zvěří oplývala tato krajina odjakživa.
Již jen pověst, kterou by národní park regionu přinesl, by však mohla vést k tomu, že se ještě více přemnoží již nyní přemnožení výletníci. Hlavně jejich auta, která v obcích parkují všude, kde to jen trochu lze. Vlastně i tam, kde nelze – a to se zhoršilo v posledních dvou covidových letech s omezenými možnostmi cestovat. S národním parkem navíc nepočítá nynější dokumentace k územnímu plánování, takže by prý starostové vlastně ani nevěděli, kde usilovat o budování parkovišť. Starosta Broum Jirka připomněl, že i kdyby se omezil vstup do některých lokalit a výletníci se nedostali tam, kam měli namířeno, stejně v obci zaparkují a půjdou na procházku.
Vzorem má být stavební řízení
Přímo proti národnímu parku nicméně odpůrci výslovně nevystupují. Odmítají však uspěchání příprav bez dostatku podkladů, předchozích debat a oponentur. Devadesátidenní lhůta na podávání námitek a podnětů v rámci procesu vyhlášení (který po jejich vypořádání následně končí rozhodnutím zákonodárců) jim nestačí. Jestliže jde o významnou změnu ve využití území, starostové nehýřící nadšením pro národní park míní, že je na místě postupovat podobně jako v případě, kdy například majitel chce pozměnit svůj dům: musí si předem obstarat celý fascikl posudků a vyjádření – a teprve pak následuje stavební řízení.