Ten říjnový den roku 2017 nebyl jinak výjimečný. S kolegyní Pavlínou Piclovou byli vysláni do rakovnické nemocnice. Úkol? Běžná rutina. Takzvaný sekundární transport. Převoz pacienta mezi zdravotnickými zařízeními, a to za běžné jízdy; bez majáků. Trochu neobvyklý byl ohlášený policejní doprovod. Ani to ale vlastně není nic zcela mimořádného, i když o každodenní praxi nejde.

Pacientkou byla mladá žena, již záchranáři převezli na rakovnickou internu o den dříve. Poté, co si s příletem dopřála extázi – experimentování s drogou se však poněkud zvrtlo. Vlastně docela dost. „I po noci strávené na nemocničním lůžku se projevovala zmateně, nebyla orientovaná v místě ani čase, slyšela hlasy, měla halucinace – a v tomto stavu si byla nebezpečná,“ přiblížila situaci Petra Effenbergerová z centrály středočeské záchranky. „Proto měla být přepravena – za asistence Policie ČR – do Psychiatrické nemocnice v Dobřanech,“ navázal záchranář Brabec.

Zásah, který pacientce zachránil život, přišel ve chvíli, kdy tým čekal na příjezd policejního doprovodu, aby se mohly vyřídit formality spojené s převzetím pacientky. Ta mezitím přecházela po chodbě a působila zmateně: doslova pochodovala sem a tam. „Něco mi říkalo, ať jsem jí radši nablízku,“ vzpomíná záchranář. „Sotva jsem na to pomyslel, slečna zmerčila otevřené okno, rozběhla se a chtěla se vrhnout ven. Přiskočil jsem a vší silou ji držel, i když visela víc než půlkou těla ven. Z okna ve třetím patře!“ přiblížil dramatickou situaci.

Připouští, že víc dělat nemohl. Udržet – to bylo maximum. Dostat mladou ženu zpátky do bezpečí v jeho silách nebylo. Naštěstí mu přiběhla na pomoc kolegyně i personál nemocnice – a společným úsilím se pacientku podařilo vtáhnout zpátky do života. Samotný převoz pak další dramatické zážitky nepřinesl – a událost už vlastně byla téměř zapomenuta.

Téměř. V minulém týdnu dostal David Brabec krátkou zprávu. „Až dnes jsem se dozvěděla, kdo mě před rokem v říjnu chytil, když jsem málem v rakovnické nemocnici vyskočila z okna,“ připomněla pacientka vypjaté momenty. A nešetřila slovy díků. „Kdybyste tam nebyl a vaše reakce nebyla tak rychlá, bylo by asi po mně. Z celého srdce vám moc děkuji!“ uvedla pisatelka.

Následně se od bývalé pacientky záchranáři dozvěděli, jak to bylo dál. Tahle zkušenost přinesla konec „nerozvážností“ spojených s chutí vyzkoušet, jaké zážitky by mohl nabídnout pohled na svět přes drogové brýle. A dnes? Nyní tato žena vede poklidný rodinný život. Jako maminka holčičky, která se jí po čase narodila.