Když lidé volají záchranáře, často to je ve stresu, panice. Na co by neměli zapomínat, když mluví s operátorem záchranky?

Nejdůležitější pro operátora jsou odpovědi na otázky „co?“ a „kde?“ bez nich sanitní vozidlo ze základny nevyjede. Chce to popsat, kde k události došlo: adresa, číslo domu, patro, jméno na zvonku, případně výrazné záchytné body v okolí kaplička, komín, rybník… Informace o postiženém: zdravotní stav pacienta - z da je při vědomí, krvácí, na jaké bolesti si stěžuje atd., pohlaví, přibližný věk, počet postižených u dopravních nehod. Nezapomeňte informace o volajícím: pro případný zpětný dotaz při obtížích s hledáním místa události.

Jaké základy první pomoci by měli lidé znát, aby ji poskytli, než dorazí záchranáři?

Povědomí o první pomoci se mezi laiky zlepšuje, zvláště mezi mladšími. Dle mého by měl každý minimálně vědět, že člověku v bezvědomí musím dát šanci k nádechu záklonem hlavy, jak provádět masáž srdce a zastavit krvácení. Středočeská záchranka má sice skvělé průměrné dojezdové časy pod hranicí devět minut, ale i tak je tento krátký čas za hranicí toho, co mozek bez okysličené krve snese. A při masivním krvácení pokud nic neuděláte a budete čekat na příjezd posádky, tak poraněná osoba vykrvácí. Není ale třeba se bát když nemáte znalosti, povede vás svými pokyny operátorka tísňové linky 155.

Co by naopak lidé neměli dělat, když volají 155?

Volající jsou často v panice a stresu, což je pochopitelné a mají tak pocit, že operátorka schválně doplňujícími otázkami zdržuje výjezd sanity. Neuvědomují si, že posádka už během hovoru dostala pokyn k výjezdu a operátorka si jen upřesňuje další pomocné informace. Mnohdy jsou tak pod tlakem situace lidé vulgární. Ostatně stále je velký počet volajících dospělých, což mě udivuje kteří pravidelně volají linku 155, aby si jen škodolibě udělali z operátorů legraci nebo je verbálně atakovali.

Často se hovoří o zneužívání sanitek, případně o jejich zbytečném volání. Jak to má ale člověk neznalý problematiky rozpoznat? S jakými případy se setkáváte?

Naše statistiky ukazují, že osm výjezdů z deseti nebylo tzv. pro ZZS indikovaných. Nešlo tedy o život. V těchto případech by stačila návštěva praktického doktora chronické bolesti zad, zvýšené teploty, drobná poranění končetin… Naši operátoři ale žádný z příchozích hovorů nepodceňují a vyhodnocují je poctivě.

Mají lidé možnost se někde poradit?

Středočeská záchranka také provozuje tzv. zelenou linku call centrum na telefonu 800 888 155. Call centrum bylo zřízeno od října 2009 jako poradenská služba při lince 155. Rady na této lince poskytují zkušení zdravotníci a záchranáři z oblasti zdraví a zdravotnických služeb, ale také z psychosociální oblasti a spolupracují s organizacemi provozujícími krizové linky. Volání je bez předvolby a je pro volající zdarma.