Je tomu dvacet let od nejničivějších povodní u nás. Co pro vás tehdy bylo nejhorší?
Nejhorší to bylo v samotných okamžicích po opadnutí vody. To člověk pak chodil a říkal si, co kde stálo, nemohli jsme tomu uvěřit. Vypadalo to tady děsivě, jako po válce, všude jezdily nákladní auta a bagry. Když se podívám na fotografie, cítím, jakoby to bylo včera a jak vážná tehdy byla situace.

Jaké celkové škody záplavy napáchaly?
Dohromady kvůli povodním spadlo 121 budov včetně garáží a stodol, z toho 62 obytných rodinných domů. Obci tenkrát přiletěly na pomoc vzdušné síly, které zařídil plukovník Padělek. Celkové škody se pak pohybovaly okolo 200 milionů korun. Proto se povedlo prosadit povodňový val, který zde vznikl a chrání nás v případě dalších povodních.

Deník vzpomíná na ničivé povodně, které zasáhly Česko před dvaceti lety. Jak katastrofa zasáhla do života Středočechů a Pražanů? Čtěte zde.
20 let od ničivých povodní.20 let od ničivých povodní.Zdroj: Deník/Jan Lakomý

Takže pokud by přišla stejně velká voda, jako před dvaceti lety, val by vás ochránil?
Ano, místní část Zátvor a Zálezlice ano, bohužel Kozárovice ne, ta technicky ochránit nejde. Protipovodňový val, jehož počáteční cena byla 147 milionu korun, se začal řešit ještě v roce 2002. V případě, že by přišla stejně vysoká voda, jako před dvaceti lety, jsme chránění.

Jak dlouho trvalo, než se obec začala vracet do trochu původního stavu?
Opravy probíhaly individuálně, podle toho z čeho byl dům postavený, jestli spadl celý, nebo jen část. Dá se říct, že celkové vysušení trvalo 5 až 6 let. První obytná buňka, která se dávala v republice z vládního fondu, byla umístěna v Zálezlicích a první dům zde stál už v říjnu. Nikdo na nic nečekal a začalo se ihned pracovat na obnově. Ty práce se nám pak zúročily v roce 2013, kdy škody nebyly tak vysoké, řádově tak do padesáti milionů korun, ještě nebyl dokončený protipovodňový val.

Povodeň v Karlíně 2002.
Účet za povodně v roce 2002 v Praze? Škody za téměř třicet miliard korun

Odešli někteří obyvatelé po velké vodě natrvalo pryč?
Jen jedna rodina, ta odešla ještě téhož roku, dostala náhradní bydlení v jiné vesnici. Tehdy měla obec okolo 360 obyvatel, nyní je to o šedesát víc, na tak malou vesnici je to dost. My ale nemáme v plánu podporovat masivní výstavbu a rozšiřovat obec. Dokonce jsme po té velké vodě umožnili lidem, aby si zde mohli postavit, ale zpětně jsme měnili územní plán ze stavebních pozemků na ornou půdu, což je úplně opačný gard, než je v dnešní době zvykem.

Jak na tom po povodni byly místní památky?
Voda nám vypláchla místní kostel a hřbitov. Až s velkou vodou byly objeveny původní oltářní stoly z Doniček – původní vesnice, která se pro časté povodně přesunula na místo, kde dnes stojí Zálezlice. Kamenné oltářní stoly byly schované pod dřevěnými, přišlo se na ně při rekonstrukci. Těch nálezů se našlo víc, například 120 let starý vzkaz v láhvi apod. Kostel máme jako jediní z mála kompletně opravený.

V Kralupech se srazil autobus s osobním autem, jedna žena byla vážně zraněna.
V Kralupech se srazil autobus s autem, pro vážně zraněnou ženu letěl vrtulník

Vaše vesnice je, dá se říct, kompletně nová…
My jsme věděli, že ty škody musíme zveřejnit a s novináři jsme vždy komunikovali, nevyhazovali jsme je, já měl v roce 2002 úlohu tiskového mluvčího. Když o vás nikdo neví, nemůže pomoc. V roce 2013 jsme vytvořili novinářům zázemí, odkud vyjížděli na různá místa a k nám se vraceli přespávat. Hodněkrát se stalo, že je vyhodili, přitom zveřejnění mohlo postiženým oblastem pomoct. Jinak se nám daří, silniční komunikace máme nové, kanalizaci atd…

Jaká je vaše vize do budoucna?
Jsem dvanáct let ve funkci a asi budu dalších pár let pokračovat. Jak jsem již zmínil, určitě si přeji, aby si Zálezlice zachovaly status obec a nerozšiřovaly se o novou „náplavu“, jako se to děje v okolních obcích, kde si sousedi koukají z obýváku na zahradu.