Jaké informace měli policisté na začátku, ještě před střelbou na filozofické fakultě?

První informace byla, že mají podezřelého člověka, který se z nějakých důvodů rozhodl spáchat sebevraždu, ale zároveň je to majitel několika zbraní. Středočeský kraj to předal do Prahy, protože tam směřoval. Policejní operativci měli v tu chvíli popis člověka, fotografii a informaci, že chce asi spáchat sebevraždu. V tuto chvíli zatím nebyla žádná indicie, že je to člověk, co se rozhodne střílet ve škole. Případy sebevražd jsme totiž dříve řešili několikrát, spousta lidí nechává vzkazy, posílá smsky, posílá básničky na sociálních sítích…

Takže to vypadalo na řekněme běžného sebevraha? Co se dělo potom?

Zalarmuje se systém, protože musíte toho člověka najít. Lokalizovat ho a udělat opatření, aby ho policie zajistila. Jestliže mám podezření, že ten člověk má zbraň ,mohu předpokládat, že může dokonat sebevraždu, případně i ublížit někomu dalšímu. Hledáte nejbližší vazby.

Rodina, spolužáci,…

První, po čem se šlo, bylo nejbližší okolí. Zjišťovali se informace - kde má přednášku, kdo jsou jeho spolužáci. Tam se soustředil hlavní záběr. Rozjelo se pátrání operativců, policistů v civilu, zásahovky a do toho přišla informace, že asi zabil otce. To bývá časté, jde o model rodinné situace.

Jednalo se ale o sofistikovaného útočníka, který měl plán. Můžete ho přiblížit?

Naštěstí ho plně nezrealizoval. Měl zařízení a další prostředky, se kterými chtěl pomocí řetězů a zámků nejspíše zablokovat východy a únikové cesty ve škole. Podobné případy se staly ve světě. Bavíme se o tom, že útočník byl sofistikovaný a připravený.

Simulace zásahu proti střelci na filozofické fakultě.
Střelci simulovali zásah proti vrahovi z fakulty: Bylo velmi těžké ho trefit

Tzv. aktivní útok může být totiž i spontánní. Útok může být přímá reakce na situaci, jednoduše zkrat. Pak jsou tu útoky, které jsou připravované dlouho dopředu, a to do detailů. Takový útočník zkoumá třeba předešlé útoky a jak funguje policie. Může připravit primární útok, například založit požár. Pokud bude vědět, že se škola evakuuje a jaké má evakuační procedury, hlavní útok přijde později a jeho následky mohou být děsivé. To se stalo v Americe. Tam následoval sekundární, ten pravý útok, kdy útočil na utíkající dav.

Operativci přišli na fakultu s tím, že hledají jednoho z jejich studentů. Co následovalo?

Navážu na jednu věc, která se mediálně řešila, a ta se mi moc nelíbí. Hledala se za každou cenu chyba na policii. V tuhle chvíli, za mě selhala fakulta, protože každá organizace, v rámci krizového řízení, tzv. ochrany měkkých cílů, kam rozhodně spadá tato škola, musí mít nastavený vlastní bezpečnostní systém.

Je to systém bezpečnostního řízení, například nastavení přenosu důležitých informací pro odpovědné pracovníky školy. Jakýsi bezpečnostní krizový štáb. Pokud se policisté shánějí po studentovi, který chce spáchat sebevraždu, je to závažná informace. Každý zaměstnanec by měl vědět, kam má tyto informace předat. Podle závažnosti a hrozby musí být spuštěno opatření v samotné organizaci. Pokud máte vypracovaný postup, co dělat, tedy takzvané bezpečnostní procedury, musíte je spustit. Krizový management školy má tedy možnost například předat důležitou informaci všem zaměstnancům, varovat zaměstnance, školu uzavřít, evakuovat, spustit protokol LOCKDOWN (zabarikádovat se) a tak dále.

V případě hrozby může škola dočasně nastavit vyšší stupeň bezpečnostních opatření. Minimálně zvýšit bdělost zaměstnanců. V některých nemocnicích už to funguje. Když přijde policista za prvním vrátným, že někoho hledá, vrátný musí vědět, komu tu informaci konkrétně předat. Odpovědný člověk vyhodnotí situaci a zahájí podle závažnosti vlastní opatření. To za vás policie neudělá.

Při aktivním útoku? V případě střelby?

Ještě nemusí jít o aktivní útok. Můžete si jako studentka všimnout, že váš spolužák má zbraň. Individuálně se obrátíte na policii, ale v rámci ochrany má být centrum i ve škole, kam se tyhle informace budou soustředit. Vrátný musí zavolat na konkrétní číslo a říct, že je tady policie a hledá určitého člověka. Následně se, a to klidně po telefonu, svolá krizový managment a následuje domluva, co uděláme. Ptáme se, jestli je nebezpečný, na jeho jméno, jak vypadá.

Karolinum - svíčky, květiny a jiné pietní dary jsou přemístěny, u FF i náměstí stále  hoří svíčky i pietní oheň.
Děkanka: policii bylo třeba přesvědčovat, že střelba na fakultě není žert

To ale nemá dělat až policie, to měla rozhodnout škola a hned v tu chvíli měla spustit bezpečnostní systém v rámci natrénovaných procedur. Všem pedagogům studenta se mohla rozeslat informace, že se student hledá. Musí být proaktivní přímo škola a mělo by to fungovat v každé organizaci.

Co by v takovém případě následovalo?

Krizový štáb firmy, nemocnice, organizace vyhodnotí, že je potenciální riziko a spustí bezpečnostní protokol. Na vysoké škole neudržíte bezpečnost rámy, ale je možné nastavit dočasně vyšší bezpečnostní opatření podle aktuální situace. Zvýšit například bezpečnostní stav ze zelené na oranžovou. To může znamenat lepší kontroly, aktivní ochranku a hlavně informovat studenty. Krizový štáb školy má mít i přímé kontakty na policii – na kriminálku, nejbližší oddělení.

Pokud už je ve škole aktivní útočník, co má škola udělat?

Jestliže má podezření, že se ve škole něco takového děje, okamžitě spustí lockdown protokol a opatření podle bezpečnostních procedur, která ale musí mít procvičená. Při aktuálním nebezpečí se spustí například siréna, která znamená konkrétně útok. Musí být zcela odlišná od požárního poplachu. Všichni v tu chvíli ví, co mají dělat a že nemají primárně utíkat, ale například hledat nejbližší možnost krytu či místa pro lockdown. To, co můžete udělat v první chvíli, záleží na několika okolnostech. Jedna z nich je, zdali jste v přímém riziku či zda víte kde se nachází útočník.

Zdroj: sec-agency.cz

Jak podle vás reagovala pražská policie, když přišla informace o střelbě?

Poslední roky jsou skvěle připravení a opravdu hodně trénují. Nedokážu si představit, kdyby se tohle stalo v jiném městě, kde by nebylo tolik zasahujících v tak krátkou dobu. Pražská policie postupovala opravdu dobře při zásahu proti takhle sofistikovaném útočníkovi. Spustil se kód na aktivní útok. Prvosledové hlídky, policisté věděli, jak postupovat i v takto složité budově. V budově, kde bylo několik stovek lidí. Výborně zafungoval první velitel na místě. Na místě bylo i několik policistů v civilu. Je velice náročné přesně vyhodnocovat, zda ozbrojený civilista není útočník. Jak například postupovat, aby nedošlo ke střelbě do vlastních.

Přesně tohle policisté trénují?

Jsou to naučené postupy. Víme, že čím víc je aktivní policie, tím víc se dostává do defenzivy střelec. Nebude v klidu vraždit dál, ale buď utíká, případně jeho pozornost směřuje na zasahující policisty, nebo si sám vezme život. Policie má dva módy - kontaktní a vyhledávací. Na fakultě bylo ticho, nebyla slyšet střelba, takže vyhledávali. Tím, jak tam byli rychle, nestihl například použít nástražné systémy, ale utíkal před nimi na tu střechu.

Tisková konference ke zhodnocení zásahu policie proti střelci v budově FF UK.
Šlo střelce na fakultě zasáhnout? Policie zveřejnila dosud utajované podrobnosti

V Americe mají větší zkušenosti. Jak se tam policie orientuje ve větších budovách?

Fungují tam evakuační plány, které jsou jednoduché a srozumitelné. Jsou například u vstupů do budov na vrátnicích. Jsou to jednoduché a přehledné plánky, ne jako ty u nás spíše pro architekta. Jako polda potřebuji, abych měl na místě vstupu srozumitelnou kartu, která ukazuje „jsi na místě A, budova má tři patra, tady jsou hlavní vstupy, tady je střecha“. Zkrátka základní plánek. V USA mají učitelé jakési záchranné tašky. Obsahují mimo jiné lékárničku a přehledný plánek pro studenty, který obsahuje únikové cesty, nebo místa vhodná pro lockdown.

Byl jste policista, ale i vyjednavač. Byli policejní vyjednavači i u filozofické fakulty?

Obecně platí, že v momentě aktivního útoku, to znamená, že se člověk rozhodl ubližovat, zraňovat a zabíjet, jestliže je aktivní, tak jeho zastavení je hlavní úkol. Zkuste si představit vnímání a nastavení člověka, který to teď spustil. Tam komunikace končí. To už je na konkrétní opatření a akci na zastavení a eliminaci útočníka. V případě aktivního útoku se nevyjednává.

Policista, voják a vyjednavač Jiří Basl.Policista, voják a vyjednavač Jiří Basl.Zdroj: archiv Jiřího Basla

Jak to ale probíhá, když dorazíte na místo ve chvíli, kdy útočník teprve vyhrožuje. Můžete mi přiblížit takové vyjednávání?

První fáze je deeskalovat násilí a tlumit emoce. Vezměte si barikádovou situaci, jsou tam rukojmí, blikají auta, policajti běhají po schodech. Do toho musí přijít prvek stability a klidu. Když to vezmu ze strany potenciálního pachatele, tak musí přijít někdo, koho se můžu chytit, který třeba nabídne řešení nebo jiný pohled. Nebo je jenom schopný toho člověka vyslechnout a nebude ho soudit. Proto první otázka je: „Můžete mi říct, co se tady stalo?“ Když přicházím, nehodnotím a ukazuji, že zatím nemám nic do činění s tím, co se okolo děje, mám zájem o jeho životní příběh a navrhuji nenásilné řešení situace.

Ale asi to není tak jednoduché?

Abyste mi sdělila svůj příběh, musíme získat vztah, budovat důvěru, a to může trvat dlouhé desítky minut i hodin. Měl jsem případ, kdy jsem navazoval kontakt po telefonu dvě hodiny. Muž mi típal telefon, tak jsem psal smsky. Je to i trpělivost, která pomáhá. Shodou okolností to byl člověk, který v roce 2016 zavolal v Praze na tísňovou linku, že musí do půlnoci zabít sedm dětí.

Dejme tomu schizofrenik?

Bliká vám tam duševní porucha. Prvně je třeba si všímat, jak mluví, jestli to byl klidný hlas, také se dá usoudit věková hranice. Nakonec se mi podařilo s ním domluvit schůzku na Dejvické a tam jsme ho zajistili. Musel jsem ale něco nabídnout a ta nabídka musela být důvěryhodná. Další zásada krizové komunikace je důvěryhodnost. Okolí člověka s duševní poruchou na něj často typicky reaguje a dává mu najevo, že je divný. Moje rada, jak s takovým člověkem jednat, je s úctou a beze strachu.

Školení k obraně proti aktivnímu útočníkovi v pražské nemocnici Motol - na fotografii voják, policista a vyjednavač Jiří Basl s maketou nože
„Zabilas mi dítě!“ Bývalý policista radí, kdy utíkat a kdy bojovat

Drogy, duševní nemoc nebo alkohol hrají roli v drtivé většině případů?

Užívání alkoholu, drog může vést k poruše osobnosti, nebo k duševním poruchám. A kombinace duševní poruchy a alkoholu a drog je situace náročná. Spousta lidí v barikádových, nebezpečných situacích měla duševní poruchu, nebo poruchu osobnosti. Může to být člověk, který se dlouhodobě léčil a přestal brát medikaci, přestal docházet na léčení. V tuhle chvíli je jeho vnímání reality jiné. Jako impuls pro nebezpečné jednání nebo útok muže být malichernost. Takto nastavený člověk může dlouhodobě plánovat až posedle pomstu. Večer jde spát s pomstou a ráno vstává s pomstou.

Jak probíhá krizová komunikace?

Důležitý je proces sebekontroly a odosobnění. Musím kontrolovat a nastavit sebe. Emoce jsou přenositelné. Když začnete být nestabilní, tak to přenesete na okolí a i na něj. Přenesete na něj vlastní emoce. Pokud se ale stabilizujete a dokážete mluvit klidně, muže to velmi dobře fungovat. Můžete pracovat třeba s hlasem, protože jeden z hlavních nástrojů vyjednavače je hlas, kdy záleží na intonaci, nebo rychlosti řeči. Proto učím lidi i krizovou komunikaci. Když se mě ptají, co tedy mají říct případnému útočníkovi, tak alfa a omega není to, co říkám, ale kdo to říká a jak to říká. V případě agresora – spíš než význam slov nebo to, co mu říkáte, bude vnímat vás, jako celek.

Důležitá ve vyjednávání je neverbální komunikace. Postoj těla, oční kontakt, gestikulace, dech. Pokud chcete být kvalitní vyjednavač, být silnou osobností a dokázat řešit konflikty, musíte zapracovat především na vaší sebeúctě a sebevědomí. Pak dokážete potlačit ego, nebudete vztahovačný a získáte velkou vnitřní sílu. Je to klidná síla a ta je cítit.

Na jaké vyjednávání si dodnes pamatujete?

Zavolal mi operační důstojník, že máme kluka, myslím, že to byl student lékařské fakulty, který chce spáchat sebevraždu. Dostal jsem na něj číslo a volal jsem mu. První ani druhý telefon nevzal, třetí vzal a dal mi přesně, do dneška si to pamatuji, 23 vteřin. Během 23 vteřin, kdy jsem ho měl na telefonu, jsem se s ním snažil bavit a jenom jsem slyšel, jak zhluboka dýchá. Po té poslední vteřině se ozval výstřel. V přímém přenosu na telefonu se zastřelil.

Jiří Basl

Dvaapadesátiletý Jiří Basl pracoval u policie jako vyjednavač, lektor, instruktor a metodik speciální přípravy. Školil taktické postupy i velitele opatření. Jako voják sloužil v armádě u skupiny speciálních operací SOG. Po odchodu z armády se vrátil k policii. Nyní je v civilu. Dříve rovněž působil na policejním prezídiu jako metodik pro speciální útvary. Nyní je lektorem a odborným garantem v SEC agency a školí zaměstnance měkkých cílů, nemocnic, škol, jak reagovat na aktivní útok i jak zvládat krizové situace. Věnuje se filmování a je součástí skupiny filmových kaskadérů ve společnosti FILMKA. Je ženatý a má dvě děti.