Nové líčení, k němuž věc vrátil odvolací senát pražského vrchního soudu, začalo v pondělí – a až do středy hovořil především Rath. Vysvětloval, proč je podle něj soud podjatý. Příležitost dokončit výčet svých argumentů, často prokládaný odkazy na informace v médiích či citacemi protokolů z jiných soudních jednání, ovšem nedostal. Předseda senátu Robert Pacovský jeho monolog po 12 hodinách přerušil. S argumentem, že na vysvětlení své námitky podjatosti dostal nadstandardní prostor.
Způsob, jakým Rath přistoupil ke svému vystoupení, lze podle slov Pacovského považovat za obstrukční počínání; nese tedy rysy úmyslné snahy mařit jednání. Po 12 hodinách ho tedy přerušil. To soud udělat může; plynule hovořit musí obžalovaného nechat až v závěru jednání – předtím, než se senát odebere k závěrečné poradě o svém rozhodnutí. Rath reagoval slovy, že zdržovat jednání rozhodně nebylo jeho cílem. Zdůraznil, že důležitý je obsah jeho slov – a nikoli, jak dlouho to říká. Pacovského rozhodnutí označil za skandální. Obstrukcí podle tvrzení obžalovaného naopak zavání postup soudce.
Rath, jehož vinu stejný senát uznal již před dvěma roky, přičemž mu nepravomocně vyměřil trest odnětí svobody v trvání 8,5 roku a citelný peněžitý trest, se snažil vysvětlovat, proč je přesvědčen o tom, že soudce Pacovský nemůže v jeho případě rozhodovat nestranně. Z různých úhlů zmiňoval především fakt, že se Pacovského strýc stal jeho obhájcem, avšak hájit ho do jednací síně nepřišel (což řešila i advokátní komora – přičemž právník Michal Pacovský trval na tom, že měl za to, že jde o jinou kauzu – a vedlo to i k dodnes trvajícímu soudnímu jednání). Uplatnil i četné výhrady k počínání předsedy trestního senátu v jednací síni. Upozorňoval také na údajné politické tlaky volající po Rathově odsouzení – a to včetně jednoznačně vyznívajících vyjádření prezidenta republiky Miloše Zemana. A své argumenty vnesl i do velmi osobní roviny týkající se rodiny i chování ve volném čase.
Vedle Ratha přednesli své námitky i obhájci, jimž vadí Pacovského slova o tom, že není třeba opakovat důkazy provedené v rámci původního hlavního líčení. Reakce senátu se očekává při čtvrtečním jednání, kdy má také dojít na výslech soudního znalce. Rath ovšem naznačil, že on sám s žádným překvapením nepočítá. Ve středu zopakoval svá dřívější slova o tom, že je přesvědčen, že je rozhodnuto předem – a rozsudek má soudce Pacovský již napsaný. Pozornost vyvolala i Rathova zmínka o tom, že mu trestní senát připomíná „inkviziční justici“ – s odkazem na historickou epochu, kdy se nerozhodovalo na základě vyhodnocení důkazů, ale podle víry. V tom by se nicméně mohl dostat do jisté polemiky s historiky specializujícími se na bádání o uplatňování souvislostí trestního práva i s těmi, kteří spíš teoretizují na úseku periodizace historických epoch. Zmiňoval se totiž o středověku – a jím popisovaná praxe spíše náleží k údobí řazenému již k novověku.