Blaník byl osídlen již v pátém století před naším letopočtem. Bylo zde hradiště kruhového tvaru se dvěma řadami kamenných valů, jejichž zbytky jsou dodnes patrné, později zde byla postavena tvrz a pravděpodobně dřevěný hrad.

V roce 1868 zde vylomili jeden ze základních kamenů Národního divadla a nebyl to žádný drobeček, vážil téměř tunu. V roce 1941 byla na vrcholu hory postavena třicet metrů vysoká dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky. Při dobré viditelnosti je možné dohlédnout až na vrcholy Šumavy.

Pověstmi je Blaník opředen již od keltských dob, ostatně jeho jméno je odvozeno od keltského Blaniak. Novější pověst o vojsku ukrytém v nitru hory vznikla v patnáctém století na základě události, kdy bylo podivuhodným způsobem na úpatí hory u vesnice Býkovice poraženo nepřátelské vojsko.

Podle pověsti rytíři vyrazí z útrob hory, až bude českému národu nejhůře. Jeho velitelem je patron země České svatý Václav. Ten dá povel, až se zazelená suchý dub na Blaníku a studánka pod ním přeteče. Pak se otevře takzvaná Veřejová skála, rytíři se probudí ze spánku a vyrazí porazit nepřátele ohrožující zemi.

A kde se vzalo podezření na bránu do jiných dimenzí? Důvodem je několik pověstí o lidech, kteří se zde ztratili a přestože měli pocit, že uplynul jeden den, ve skutečnosti to byl rok. Tyto legendy byly oživeny při vylamování základního kamene pro Národní divadlo, kdy se kamenický pomocník Václav Podbrdský z Louňovic zřítil ze šedesátimetrové skály.

Přestože ho spolupracovníci viděli padat, jeho tělo se nenašlo a byl po zákonem stanovené době prohlášen za mrtvého. Objevil až po osmnácti letech a tvrdil, že byl v hoře a pouze osmnáct dní. Následně byl souzen vojenským soudem za vyhýbání se vojenské službě. Je zajímavé, že soud Podbrdského nepotrestal a dodnes není jasné, kde tolik roků pobýval. Je také pravda, že podle psychotroniků toto území vykazuje velké anomálie.

A jak je to s tím sedláním koní a přípravou svatováclavského vojska na záchranu české země? Kolem Veřejové skály je naštěstí klid. Zažíváme totiž nejdelší mírové období v historii. A také největší ekonomickou prosperitu. A „žabomyší“ války politiků, financovaných z našich daní? Tak takové „prkotiny“ nechávají blanické vojsko spát tvrdým spánkem.