Dnes je to zámek a znají ho i lidé z druhého konce světa. Ročně si expozice přijede prohlédnout stěží 200 tisíc lidí. Doba, kdy si Konopiště prohlédlo za turistickou sezonu více než 300 tisíc lidí, je dávno pryč. Například 160 tisíc návštěvníků v roce 2014 je považováno, při trvalém poklesu, za velmi pěkný výsledek způsobený ale zejména připomínkou kulatého výročí sarajevského atentátu a vypuknutí první světové války. Zda je nižší počet návštěvníků dobře, na to nepanuje jednotný názor odborníků. Pokles návštěvnosti ale přináší nekončící konflikt na východě Ukrajiny a administrativní překážky mezi Evropskou unií a Ruskem a samozřejmě - propad hodnoty rublu. Do Konopiště dnes jezdí jen jednotlivci, žádné plné autobusy Rusů. Euro je pro ně velice drahé.

Přesto se Rusům v Česku a zvlášť na Konopišti hodně líbí. Nejvíc zbrojnice. Konopiště stále těží z výborné polohy nedaleko českého hlavního města i když se do něj právě odtud davy Číňanů nehrnou. Konopiště ale objevují častěji Australané a také Korejci. Konopiště po boomu na začátku devadesátých let minulého století znovu objevují i Němci.

I ti se dozví například i to, že po vymřelých Benešovicích hrad získali roku 1327 na 275 let Šternberkové. Právě oni na konci 15. století díky Jiřímu ze Šternberka započali s přestavováním nepohodlného hradu na zámek. Po pánech se zlatou hvězdou v erbu panství získali Hodějovští z Hodějova a také oni začátkem 17. století přestavovali. Po bílé hoře panství shrábnul jako konfiskát Albrecht z Valdštejna. Měl Konopiště jen krátce a už bylo v držení Michnů z Vacínova, Vrtbů z Vrtby a Lobkowiczů. Pak nastaly na Konopišti do té doby nevídané věci. V roce 1887 ho koupil František Ferdinand d´Este. A když se shodou okolností stal roku 1896 následník císařského trůnu, začal sídlo přizpůsobovat potřebám jednoho z nejmocnějších lidí planety. Zámek přestavěl v historizujícím stylu a z lesů v okolí vytvořil krajinářský park. Založil Růžovou zahradu se skleníky a ze zámku vytvořil pokladnici s rozsáhlými sbírkami, které zdědil a dále rozšiřoval. Plánoval také, což dokládají i výkresy uložené v archivu zámku, rozšíření objektu. Nové křídlo mělo stát na severní straně a mělo výt k nerozeznání od „původní“ podoby, kterou zámku vtiskl právě následník trůnu.

Než se mu to podařilo, přišel další dějinný kotrmelec. V červnu 1914 odjel František Ferdinand na vojenské manévry do Bosny. Tam, jak známo, ho i s manželkou Žofií í zavraždil v Sarajevu mladý Srb. Vypukla velká válka později nazvaná první světová. Na jejím konci z mocného císařství nezůstal kámen na kameni a mladá Československá republika měla Habsburgů dost. Zámek i s panstvím zkonfiskovala, ale potomci Františka Ferdinanda stále usilují o jejich navrácení. Zámek i s parkem si pak mohli prohlížet první zvědavci. Ale jen dvě dekády. Po okupaci nacistickým Německem v roce 1939, byl v Konopišti, sice ne v samotném zámku, hlavní štáb jednotek cvičiště SS. Zpřístupnění veřejnosti se Konopiště dočkalo až po osvobození v roce 1945. Zámek se přes pohnutou historii dochoval naštěstí v podobě, jakou mu vtiskl František Ferdinand. A to víceméně platí i o interiéru a sbírkách.

Prohlídkové okruhy Konopiště. Infografika.

Kliknutím zvětšíte.

Také proto Konopiště získalo v roce 2004 v Mnichově za projekt Svatojiřské sbírky následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d’Este prestižní cenu Europa Nostra. Porota tak ocenila kvalitu zámeckých expozic. Svatojiřskou sbírku lze spatřit prakticky kdykoliv, neboť se jedná o stálou expozici. Tou je také již zmiňovaná esténská zbrojnice. V chodbách zámku je jen zlomek z trofejí zvířat, která při patologické zálibě ve střílení pozabíjel arcivévoda. Mělo jich být ke 300 tisícům. Jak je na Západě vnímána tato úchylka je patrné při exkurzích, kdy mnozí turisté doslova odvracení zrak od vycpaných zvířat. V současnosti je na Konopišti v jeho příkopě žije pouze jediný medvěd. Veřejnost i tak vede polemiky, zda mu tak malé místo k životu stačí. V minulosti majitelé Konopiště ve stejném výběhu chovali sedm, možná i více těchto zvířat.

Také o Konopišti, stejně jako snad o každém hradu či zámku, kolují legendy. Zámek sice nemá svou Bílou paní a ani chodba, který by spojovala Konopiště s Chvojnem, které si František Ferdinand tolik oblíbil, není prokázána. „Žádná tajná chodba tu není. Pokud by nějaká v raných dobách hradu vznikla, pak by spíš vedla k Benešovu, odkud mohlo zásobování obléhaných či únik probíhat,“ míní kastelánka zámku Jana Sedláčková, ale připomněla, že jedna tajná chodba v Konopišti skutečně existuje.

„V jedné z místností v soukromém bytu arcivévody je v parketách v podlaze ukryt otvor, který vede do mezipatra, prostor mezi tímto a spodním patrem, rozléhá se na západním a do poloviny jižního křídla a ústí do pro nás stále trochu záhadných prostor tzv. fyziky, kde měl arcivévoda zřejmě nějakou laboratoř či fyzikální pracovnu. Toto mezipatro není nikde v plánech zakresleno,“ potvrdila jana Sedláčková s tím, že tyto chodby, které záhadným způsobem spojují byt a fyzikální pracovnu či laboratoř, jsou rozlehlé a skutečně působí tajemně. Na jednom z trámů zde je vyryt nápis „Sejdeme se na věčnosti".

Velké tajemství se ale stále skrývá také i po více než 100 letech v neodhalených informacích o počátcích nejromantičtějšího vztahu ve vládnoucí habsburské rodině - lásce arcivévody a později i následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželky hraběnky Žofie, rozené Chotkové.

Historikové stále ještě přesně nevědí, kde a kdy mezi nimi přeskočila ona pověstná jiskra. Jisté však je, že se stýkali velmi nenápadně a mezi sebou si měnili tajnou, mnohdy i dokonce zašifrovanou korespondenci. Ta se postupem času stávala stále více a více intimnější. Jejich utajený vztah trval zcela jistě několik dlouhých let. „Krásná a velice inteligentní hraběnka Žofie bohužel nebyla pro následníka císařského trůnu dostatečně urozenou,“ připomněla Helena Nohejlová ze správy státního zámku Konopiště. „Říká se, že do nedaleké Bystřice často přijížděla vlakem tajemná žena šlechtického původu, se kterou uháněl kočár se zataženými záclonkami přímo ke konopišťskému zámku. Pokoje v západním zámeckém křídle jsou v plánech Františkem Ferdinandem nazývány „u hraběnky“ a údajně patřily právě Žofii, která místnosti obývala ještě před svatbou. Je jen pouhou náhodou, že tyto romantické pokojíky jsou nenápadně propojeny tajným schodištěm se soukromými komnatami Františka Ferdinanda?“ ptá se Helena Nohejlová.

V deníku z cesty kolem světa mladý arcivévoda prozradil, jaký typ žen se právě jemu líbí. Obdivoval ženy bagdádského typu, ženy štíhlé, dívky s dlouhými hustými hnědými vlasy a uhrančivýma očima. Ve své osudové lásce Žofii tak objevil František svůj ideál ženské krásy.

Dlouholetá tajná láska se údajně prozradila v Bratislavě. František Ferdinand prý u svých příbuzných zapomněl kapesní plášťové hodinky, ve kterých se pod obrázkem madonky ukrývala fotografie dvorní dámy jeho hostitelů – hraběnky Žofie Chotkové. Zda to tak bylo, nepotvrdila ani dcera Žofinka, která se na sklonku života podělila o vzpomínky na své šťastné dětství na zámku Konopiště.