Martin Kostlán: U posledního Masarykova podpisu lze poznat, že byl nemocný

GASK proto vyšel vstříc zájmu veřejnosti a nechal zhotovit uměleckou kopii – faksimili Kutnohorské iluminace, která bude v galerii k vidění až do začátku října. Jejím autorem je Martin Kostlán, restaurátor, který vytvořil kupříkladu faksimili první ústavy z roku 1920 a „podepisoval“ se tak i za prvního prezidenta Československé republiky T.G. Masaryka.

Jak jste se vlastně k vytvoření faksimile Kutnohorské iluminace dostal?
Vzniklo to dílem náhody, řekl bych. A dílem referencí. Byl vypsán požadavek ze strany středočeské galerie, reagoval jsem a byl vybrán pro zhotovení tohoto díla.

Máte k tvorbě faksimilí nějaký zvláštní vztah?
Můj zájem o napodobování a tvorbu v tomto smyslu vznikl už v dětství, fascinovaly mě ilustrace Zdeňka Buriana a ilustrace kvalitních knih. Už jako dítě jsem se snažil napodobovat a testovat, jestli to dokážu jako ti velcí ilustrátoři. To mi vydrželo poměrně dlouho. V rámci studií na restaurátorské škole v Litomyšl jsem se na kurzu kaligrafie a iluminace setkal s akademickým malířem a restaurátorem Jaromírem Laudou. To pro mě byla naprostá fascinace a pocítil jsem, že k tomu bych se někdy chtěl přiblížit.

OBRAZEM: Sedmý koncert mezinárodního hudebního festivalu patřil tichu

Vím o vás, že stojíte i za faksimilí ústavy z roku 1920…
S Archivem Pražského hradu jsem měl možnost spolupracovat dlouhodobě, například na faksimilích korespondence Josipa Plečnika, na Düzenhoferově plánu Císařské konírny či středověkých listinách na pergamenu a podobně. Úplný výčet by byl poměrně pestrý. Někdy na počátku roku 2008 jsem byl osloven k vytvoření faksimile první československé ústavy z roku 1920. Jednalo se o poměrně náročnou. Tuto zakázku jsem realizoval ve spolupráci s kolegyní, která zhotovila knižní vazbu. Já jsem měl na starosti zhotovení faksimile pergamenového folia s textem prezidentského slibu, provedeného tzv. slavnostním písmem, doplněným o iluminaci a dále folia s podpisy prezidentů T.G. Masaryka, Beneše a Dr. Emila Háchy.

Jaký je to pocit, podepisovat prezidenta?
Je to něco, co neděláte každý den. Vidět autentické podpisy takových osobností jako byl TGM, je mimořádný zážitek. Na druhou stranu se při tvorbě musíte plně soustředit na co možná nejpreciznější reprodukci toho, co máte právě před očima. Benešův podpis byl z kaligrafického pohledu výrazný, úhledný a precizní. Háchův podpis se ve srovnání s tím Benešovým tak trochu "krčí". Vyplývá to z kontextu doby. Písmo o člověku leccos prozradí. Masarykovy podpisy se postupem času proměňovaly. U toho posledního lze dobře poznat, že už byl nemocný a sil mu ubývalo.

Po ústavě z roku 1920 následovala faksimile další, tentokrát současné ústavy.
Ano, měl jsem také možnost vytvořit faksimile první ústavy České republiky.

Pojďme zpátky k faksimili Kutnohorské iluminace. Jak dlouho jste ji tvořil?
Počítám-li také fázi před zahájením vlastní práce na iluminaci, to znamená důkladnou prohlídku originálu, zhotovení pracovní verze fotodokumentace a barevných vzorků, přípravu potřebných materiálů a podobně, tak celkově více než jeden rok. Původně se počítalo s dobou o něco kratší, ale do celého projektu mimo jiné neblaze zasáhla i vlna pandemie.

OBRAZEM: Kokony housenek jako z hororu. Stromy jejich čekání nemusí přežít

Byla práce na ní v něčem ojedinělá, unikátní? Obecně i pro vás osobně jako zkušeného restaurátora?
Takováto tvorba Vás opravdu naučí pokoře. Když vidíte, čeho byli umělci v předchozích dobách schopní. Navíc ve středověku se ještě považovali spíše za mistry řemesla než umělce, tak jak je vnímáme dnes my. Umění mělo sloužit k oslavě skutečného a jediného Tvůrce, za kterého se obvykle tito mistři nepovažovali. Tento přístup myslím o lecčems svědčí. K takovým pracím, jako je Kutnohorská iluminace se dostanete opravdu výjimečně. Oproti tomu suma znalostí a dovedností starých mistrů, pro něž toto byl "denní chleba", je opravdu nedostižná. Řekl bych, že důraz byl tehdy kladen především na poctivost řemesla. My dnes máme dva parametry - cena a čas – co nejkratší čas a nejnižší cena. Dopřát lidem, například, čas na poctivou a inspirovanou práci je velmi důležité a přesto dnes velký luxus. Myslím, že je to obecně velmi degradující tendence a dotýká se v konečném důsledku všech oblastí života.

Jak je vlastně faksimile Kutnohorské iluminace velká a na čem je vytvořená?
Na telecím pergamenu. Má 643 milimetrů na výšku a 442 milimetrů na šířku.

Tvořil jste podle originálu?
Ano, je potřeba se s ním podrobně seznámit, aby člověk vůbec věděl, jestli bude mít odvahu se tvorbě faksimile věnovat. Převážně jsem pracoval s využitím digitální fotodokumentace, tam je výhoda, že si můžete zvětšit jednotlivé detaily. Ale viděl jsem samozřejmě i originál, podle kterého se také dělaly závěrečné korekce a celková patinace díla.

V GASK bude vystavena od června do října, kde bude faksimile potom?
V procesu tvorby faksimile jsme se s GASK rozhodli vytvořit pro novou iluminaci bezpečnostní schránku. Je to vlastně přenosná vitrína, ve které bude faksimile uložena v depozitáři galerie. Je to vymyšleno tak, aby mohla být bez rizika poškození využita i pro případy krátkodobých zápůjček a výstav mimo GASK.

Co je Vaší běžnou náplní práce v Ateliéru Kostlán?
Především artefakty a objekty jejichž nosičem je papír. Kresby, akvarely, grafiky, mapy a podobně. V určitém procentu i závěsné obrazy. Díky získaným praktickým zkušenostem, mám určitý přesah i do oboru restaurování kamene a dřeva. Oblíbenou součástí mé práce jsou papírové tapety, ke kterým jsem měl možnost se znovu dostat v minulém roce. Zásadní pro mě v tomto smyslu byla praktická zkušenost získaná v minulosti několika stážemi a spoluprací s restaurátorem Aramem Ter-Akopowem, Papirrestarierung Berlin. Za všechny bych zmínil práce na tapetách ve Stadtressidenc Landshut nebo restaurování papírových tapet na stropě sálu Egytptského oddělení, jenž bylo součástí mezinárodního projektu rekonstrukce a dostavby budovy Neues Museum Berlin.