Kliknutím zvětšíteZaložit si farnost bude asi trochu náročnější. Co to zahrnuje? Vystudovat teologii?
I bez vystudování můžu založit společenství, kde se můžeme scházet, modlit, studovat Bibli, nebo podnikat charitativní akce, poskytovat sociální služby. Ale aby se ve farnosti mohly vyslovovat svátosti, aby mohla fungovat skutečně jako farnost, nikoliv pouze společenství, tak pro to musí být kněz.
Co na to říkala rodina, když jste jim oznámil, že cítíte volání stát se knězem?
Toto rozhodnutí dozrávalo hodně dlouho, takže je to asi moc nepřekvapilo. A jsem rád, že to akceptují.
V Kolíně farnost není. Chcete založit starokatolickou farnost?
Dokonce jsem slyšel, že už tu farnost historicky byla. Pokouším se o propagaci, ale úspěchy to zatím nemá, i vzhledem k náladě ve společnosti. A v Čechách to je jiné než na Moravě.
Teologii se věnujete studijně. Čím vás to zaujalo?
Když jsem v dospívání přemýšlel o kněžství, nevěděl jsem, jestli to je skutečné volání k duchovenské službě, nebo jen útěk vzhledem k mé sexuální orientaci, kterou jsem si v té době nebyl schopen přiznat. Když jsem se s tím ale vyrovnal, tak jsem uznal, že to je doopravdy k duchovenské službě. Asi tak.
Jak u vás vypadají Vánoce z té duchovní stránky?
Měli jsme jako tradici to, že jsme se sešli celá rodina, na Boží hod jsme jeli k babičce a dědovi – to držíme dodnes. Potom jsme šli do kostela.
Proč vás oslovilo zrovna starokatolictví?
Pocházím z nevěřící rodiny, konvertoval jsem někdy v sedmnácti nebo osmnácti. Pak jsem se ale stěhoval na Vysočinu a zjistil jsem, že starokatolíci mají farnost v Jihlavě, tak jsem začal dojíždět tam a byla ruka v rukávě. Většina křesťanských církví odmítá gaye, nebo rozvedené. My to ale pojímáme tak, že Boží láska je bezmezná. Vezměte si, že když se lidé rozvádějí, protože jim nefunguje soužití, mohou z toho mít trauma, a pak mají ještě trauma z toho, že je nepustí ke svátostem. To mi přijde hrozné. Nic takového ale u nás není.
Jsou nějaké rozdíly ve víře mezi katolicismem a starokatolictvím?
Rozdíly jsou formální, že neuznáváme primát papeže, a pak duchovní, které ale nemají vliv na vžitou praxi. Třeba neuznáváme některá dogmata. Třeba dogma o tělesném nanebevzetí Panny Marie, o neposkvrněném početí – to jsou dogmata z let 1950 a 1854. Pak to jsou třeba věci, které se neslučují s východní tradicí, jako je přehnané uctívání obrazů a soch. V pravoslavné církvi nemají sochy vůbec, my se snažíme razit zlatou střední cestu.
Světíte ženy?
Máme jáhenské svěcení žen, některá západní starokatolické církve žehnají i gay párům. Před několika měsíci starokatolická rakouská církev slavila 20 let žehnání gay párům.
Jaký máte názor na to, že tradičně jsou kněží pouze muži?
Že vycházíme z tradice je fajn, ale ve vnímání člověka, společnosti a jeho role v Božím plánu musíme od tradice občas odhlédnout, protože může být podmíněná historicky. Argument, který dodnes platí v římské církvi proti svěcení žen, tedy že Ježíš povolal muže za apoštoly – no, v době před 2000 lety ani nic jiného podle mě udělat nemohl. Měli bychom rozlišovat mezi historickou podmíněností a danostmi.
Jak to je třeba s celibátem?
Od začátku máme dobrovolný celibát. Kněží také většinou vykonávají civilní povolání.
Proč tomu tak je?
Jednak aby se uživili, ale nejen proto. Když mám někoho duchovně vést, ale jsem celý život zavřený na faře, tak si myslím, že potom nemůžu vědět, o čem je život. A kněz, který žije v celibátu, káže v kostele o tom, jak žít v manželství? Navíc člověk se může poradit s mužem jako duchovním a třeba s jeho manželkou jako ženskou polovičkou.
Než jsme spolu začali mluvit, líčil jste historii starokatolictví, tedy že se starokatolíci v roce 1870 vzepřeli dogmatu, že papež má vždy pravdu…
Problém byl tehdy v tom, že církve, aby byly legitimní, tak se snaží udržet biskupskou posloupnost. Jenže tihle koncilní otcové, kteří se tehdy vzbouřili, neměli žádného arcibiskupa nebo biskupa, který by jim starokatolické biskupy vysvětil.
Co se potom dělo?
Někdy v 16. století se od katolické církve odloučila nizozemská církev. Vzniklo tedy arcibiskupství a Utrechtská unie. Ta starokatolíkům pomohla: vysvětili nového biskupa, a tím pádem se starokatolíci stali součástí této unie. Fungujeme tak, že máme jednotlivá biskupství, Jedno je u nás, potom v Rakousku, Německu, Švýcarsku, částečně v Polsku. Jsou to volně sjednocená biskupství, mohou se věroučně lišit, aniž by to bylo na překážku jednotě.
Jak dlouho tohle trvalo?
Moc dlouho ne, bavíme se o konci 19. století. Je ale zajímavé, že starokatolíci se chytli především v německy mluvících zemích. Většina farností v Čechách je v bývalých Sudetech. To, že jsou hlavně v německy mluvících zemích, podle mě vychází z historie – když byli Germáni christianizováni v druhé polovině prvního tisíciletí, přijali heretickou podobu křesťanství.
Co to znamená?
Heretické učení se odráží v tom, že stojí císař, papež a pak zbytek. Už to je 1400 let, ale odráží se to stále: v Německu se uchytilo protestanství a starokatolictví – pramení to z toho, že nepřijali víru v tehdejší katolické podobě.
Měl byste pro čtenáře Deníku vánoční poselství?
Nedávno jsem slyšel názor kněze, tuším z Británie, že bychom neměli používat slovo Vánoce do té doby, než najdeme pravý smysl Vánoc. Stejně jako z jiných svátků, Velikonoc, se stal profánní svátek. O Vánocích slavíme narození Krista, že se světu narodil spasitel, zároveň to má ten přesah, že očekáváme jeho příchod na konci věků.
Zkrátka, Vánoce jsou duchovním svátkem a nezáleží moc na tom, jak budeme mít naklizeno napečeno, kolik koupíme dárků – blízký člověk se dá potěšit i jinak než drahým dárkem. Stresovat se z nakupování, že je hodně lidí v obchodech, nebo že koledy hrají už od října, mi přijde nesmyslné. Každý cítíme společenský tlak, ale nemusíme mu podléhat.
43
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
