Kliknutím zvětšíteNový typ koronaviru, který vyvolává onemocnění COVID-19, se zatím choval relativně stabilně a zdálo se, že mutuje podstatně pomaleji než chřipka. Pro vývoj očkovací látky to byla skvělá zpráva. Jak ale upozorňuje web Science Alert, že vir mutuje pomaleji, neznamená, že nemutuje vůbec.
Analýzám mutace viru SARS-CoV-2 se věnují dvě nedávno vydané vědecké studie. První, zpracovaná Arizonskou státní univerzitou, objevila ve vzorku viru, odebraného pacientovi v arizonském městě Tempe, širokou deleci, neboli odstranění nukleotidů, tedy stavebních kamenů nukleových kyselin, ze sekvence DNA viru.
Druhá, zpracovaná Národní laboratoří Los Alamos, sledovala mutování viru během vypuknutí chroby a předpokládá, že jeden virový kmen je nakažlivější než ten původní wu-chanský.
Mutuje gen, který umí obelstít imunitní systém
Vědci pracující na arizonské studii vygenerovali ze série vzorků tři úplné genomy SARS-CoV-2 a zjistili, že jeden z nich, jenž nazvali AZ-ASU2923, vykazoval velkou deleci - týkající se 81 párů nukleových bází - v genu nazvaném ORF7a.
Tento gen vytváří doplňkovou bílkovinu, která pomáhá viru nakazit lidského hostitele, a pak se dále replikovat a šířit v jeho organismu. Vědci předpokládají, že tento protein dělá konkrétně to, že pomáhá viru obejít imunitní systém a po dokončení replikačního procesu zabít buňku.
"Tato mutace je zajímavá mimo jiné proto, že zrcadlí jinou a obdobnou, která vznikla při vypuknutí epidemie SARS v roce 2003," říká virolog Efrem Lim z Arizonské státní univerzity, který se podílel na studii.
Jak tato mutace mění celý virus (a zda ho vůbec mění), zatím vědci nevědí a je to předmětem dalšího zkoumání. Předchozí výzkum podobných genových změn však spolu s faktem, že byla zjištěna jen u jednoho pacienta, naznačuje, že pro virus toto odstranění nukleových bází nic moc neznamená.
"Podobné delece se však formují i v dalších genomech SARS-CoV-2, zejména v genu ORF8, kde mohou potenciálně snížit kondici viru. Souhrnně lze říci, že ačkoli se genomy SARS-CoV-2 jeví relativně stabilní, u vybraných jedinců se mohou objevit dynamické mutace," píše tým ve své práci.
Jedna mutace může urychlovat šíření viru
Druhá studie vytvořená týmem Národní laboratoře v Los Alamos si zatím získala větší mediální pozornost, byť dosud nebyla oficiálně publikována a neprošla vědeckou recenzí.
Tým z Los Alamos sledoval a analyzoval všechny mutace zaznamenané u koronaviru, zejména mutace nechvalně známého proteinu S (Spike), který vyčnívá z těla viru jako hrot a pomáhá mu přichytávat se na buňky, jež poté nakazí.
Vědci našli celkem 14 mutací týkajících se tohoto hrotu, jichž postupně přibývalo s šířením viru. Znepokojila je však zejména jedna.
"Mutace hrotu D614G vyvolává naléhavé obavy; v Evropě se začala šířit začátkem února a v nových oblastech se rychle stává dominantní formou. Nenašli jsme však žádnou významnou souvislost mezi stavem D614G a množstvím hospitalizovaných," uvádí tým v pracovní verzi své studie.
Vlastní mutace je sice mnohem menší než ve výše uvedeném arizonském případu - jde o náhradu jediného páru nukleové báze, byť u většiny případů došlo ještě ke dvěma dalším jednoduchým substitucím ve dvou dalších genech - ale její možné nebezpečí spočívá v něčem jiném.
Podle týmu z Los Alamos totiž "předběhla" mutace proteinu S na mnoha místech světa původní verzi wu-chanského viru, nazývanou D614, protože virus je v takto zmutované podobě nakažlivější. Vědci se proto podle svého vyjádření rozhodli před ní včas varovat, aby se povědomí o ní promítnout i do vývoje nových léků a očkovacích látek.
Je to sporné, namítají jiní vědci
Ne každý však souhlasí, že by tato mutace výrazně měnila schopnost viru se šířit. "Velká většina izolovaných sekvencí pochází v současnosti z evropského ohniska nákazy, které se rozšířilo mnohem více než čínské. Mohlo by to sice být proto, že se vir stal nakažlivějším, ale také proto, že se proti němu zasáhlo relativně pozdě, což mu umožnilo více se rozšířit," řekl webu Gizmodo epidemiolog Harvardské univerzity Bill Hanage.
Viry mutují jako všechno, co obsahuje DNA, protože vytvářejí více kopií. Podle současných odhadů však SARS-CoV-2 vytváří méně než 25 mutací ročně, zatímco třeba chřipka 50.
Většina mutací je neutrálních, neboli nedělá zdánlivě nic. Některé mutace mohou škodit samotnému viru. A jen malé procento mutací ve svém výsledku viru prospívá.
Na druhé straně se takové mutace, jakkoli vzácné, u všech druhů organismů přece jen vyskytují - jedním z příkladů je například schopnost bakterií získat rezistenci vůči antibiotikům.
O jaký typ jde konkrétně v případě mutace D614G a jak se tato mutace projevuje vůči viru SARS-CoV-2, vědci zatím s jistotou nevědí. Podle Science Alert ale není nutné podléhat panice - mutování koronavirů je přirozená věc, vědci s ní počítají a jejich pozornosti neunikla.
117
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
