Když se nezaměstnaný muž letos 30. května po deváté dopoledne snažil ukrást dodávku Ford Tranzit, odstavenou na náměstí Krále Vladislava ve Velvarech na Kladensku, přejel jejího majitele, který se mu snažil v odjezdu zabránit a z auta ho otevřeným okénkem vytáhnout. Jednatřicetiletý muž nepřežil. Nepomohla resuscitace, o niž se snažili místní strážník i lékárník, ani pozdější úsilí záchranářů. Vrtulník přivolaný z Prahy odletěl prázdný.

Pachatel sice podle závěrů trestního senátu neměl přímý úmysl otce rodiny usmrtit – musel si být ale vědom, že jeho jednání může mít i ten nejtragičtější následek. A být s ním srozuměn!

Viděl a věděl?

Hubený nepopírá, že do cizího auta vlezl a chtěl s ním odjet. A připouští i potyčku. Trvá ale na tom, že neměl ani ponětí o tom, že ve chvíli, kdy cukl autem dozadu, majitel vozu spadl na zem. „Kdybych věděl, že poškozený leží před autem, určitě bych nejel," prohlásil s tím, že kvůli nerovnostem na vydlážděném náměstí, kde se navíc nacházejí zbytky po někdejší čerpací stanici, nic nepostřehl. Nezaznamenal tedy ani nadskočení auta, třebaže podle znaleckého posudku přejel oběť oběma levými koly jeho vlastního auta. Předním i zadním.

Hubený také odmítl slova muže, s nímž (a ještě se dvěma dalšími kumpány) prý krátce před smrtícím dramatem na velvarském náměstí ukradli v Máslovicích avii a který ho na místo činu přivezl. „On mi řekl: já ho přejel; přejel jsem mu asi přes hlavu," nadiktoval tento svědek – nyní nezvěstný – počátkem léta do policejního protokolu. „To není pravda, nic takového jsem neříkal," odmítal v pátek obžalovaný.

Při dřívějším výslechu popíral i to, že by byli na zlodějské výpravě. Trval na tom, že si jen vyrazili na noční tah za zábavou: do heren a za děvčaty. Podle slov soudce Roberta Pacovskému ale není důvod tomuto svědkovi nevěřit. Nemá žádný motiv chtít obžalovaného poškodit – a jeho tvrzení jsou v souladu s ostatními zjištěnými skutečnostmi.

Krást prý nechtěl

Hubený nicméně tvrdí, že automobil, který stál na náměstí se staženým okénkem a klíčky v zapalování, jelikož si majitel jen zaskočil do obchodu, vůbec ukrást nechtěl. Měl prý opačný úmysl: vrátit auto majiteli. Myslel si prý, že jde o vůz ukradený muži z Kralup nad Vltavou, s nímž se náhodou krátce předtím potkal v autodílně na Praze-východ a kterého ani pořádně nezná – a chtěl mu tranzita přivézt. Dotyčného skutečně policisté našli. Ten však odmítá, že by Hubeného žádal o pomoc při hledání kradeného auta; žádná dodávka mu ostatně ani odcizena nebyla…

Pachatele zadrželi policisté několik hodin po činu na ubytovně v Praze. To již byl nalezen i smrtící tranzit, odstavený na odlehlém místě v sousedství rybníka u Starých Ouholic na Mělnicku. V nákladovém prostoru chyběla profesionální podlahářská bruska za více než sto tisíc korun, která tam měla být naložena. Co o ní ví Hubený? Tvrdí, že zhola nic; do nákladového prostoru se prý ani nepodíval.

Srozuměn se smrtí

Třebaže o samotném skutku neměl soud pochybnosti, zamýšlet se trestní senát musel nad jeho právní kvalifikací. Má pravdu státní zástupce Tomáš Milec, který v Hubeného činu vidí vraždu spáchanou s úmyslem provést jiný zločin, za kterou lze uložit vězení v rozmezí 15 – 20 let nebo i výjimečný trest? Nebo je na místě dát za pravdu obhájci Ladislavu Šustrovi, podle něhož nelze hovořit ani o vraždě, ani o loupeži, ale čin lze posoudit jako krádež v kombinaci s ublížením na zdraví s následkem smrti? Nakonec se soud přiklonil ke stanovisku žalobce a rozhodl se poslat Hubeného do vězení za přísněji trestaný zločin.

Hubeného verzi Pacovského senát neuvěřil. „Jeho obhajoba je nelogická a rozporuplná," uvedl soudce. Podivné by byla nejen snaha sám s vozidlem odjet, kdyby skutečně nalezl ukradené auto, ale podle soudu nelze přistoupit ani na tvrzení obžalovaného, že nevěděl o muži ležícím na zemi (kam ho zřejmě při couvání strhlo levé přední kolo vytočené do rejdu).

„Musel si být vědom, že poškozený je v bezprostřední blízkosti vozidla, a těžko najít logické vysvětlení, kde si myslel, že poškozený v té době je. Musel si být vědom, že ho může přejet, a být srozuměn s tím, že mu může způsobit smrtelné zranění," osvětlil soudce Pacovský volbu jednoho z nejpřísnějších paragrafů trestního zákoníku.

Odmítl současně i tvrzení obžalovaného, že si přejetí muže nevšiml. „Svědci popisují patrné nadzvednutí vozidla – a někteří hovoří i o určitých zvukových projevech v souvislosti s destrukcí hlavy," připomněl předseda senátu. Podle něhož to musel postřehnout i zločinec za volantem – zvlášť když stále bylo otevřené okénko.

Polehčující okolnost nenašel nalézací soud žádnou – zato těch přitěžujících celou řadu. Jsou to zejména bohatá trestní minulost již desetkrát trestaného recidivisty a fakt, že je odsuzován za spáchání více trestných činů (vedle vraždy také za maření výkonu úředního rozhodnutí – porušil hned dva zákazy řízení, uložené Obvodním soudem pro Prahu 2).

Přehlédnout nelze ani fatální následek jak pro samotnou oběť, tak pro její nejbližší, kdy rodina ztratila živitele. A to, že Hubený hovořil v jednací síní o lítosti? Tahle slova nemají podle soudu valnou cenu. „Ryze formální," konstatoval Pacovský.

Součástí verdiktu je rovněž rozhodnutí o odškodnění. Čtveřici příbuzných oběti má odsouzený vrah vyplatit přes 980 tisíc korun. Je to paušální náhrada stanovená občanským zákoníkem, doplněná o náklady pohřbu. Soud uvažoval rovněž o uložení zákazu řízení – vzhledem k délce vyměřeného trestu to ale považoval za zbytečné.

Soudním jednáním ještě není konec

Hrůzným případem chladnokrevného přejetí autem se ještě bude zabývat Vrchní soud v Praze. Obžalovaný totiž ihned po vynesení verdiktu podal odvolání. „Proti výrokům o vině i trestu," upřesnil advokát Ladislav Šustr. Státnímu zástupci Tomáši Milcovi se verdikt v horní polovině trestní sazby zamlouvá – i on si ale ponechal lhůtu na rozmyšlenou k případnému podání odvolání.