Loňský rok byl vlivem všech opatření vskutku netradiční – to odráží i výsledné statistiky. V případě domácího násilí má policie pravomoc vykazovat agresory na dobu 10 dnů ze společného obydlí. Těchto případů loni kupodivu ubylo. „Běžně zaznamenáváme průměrně pětatřicet vykázání za rok v naší oblasti,“ předeslala vedoucí intervenčního centr Petra Cinková s tím, že loňský pokles vykázání byl až 40 procent.

Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že třeba policie v této sféře dostatečně nekonala, kladenská policejní mluvčí Michaela Nováková hovoří o opaku. „K vykazování ze společného obydlí přistupuje policie vždy velice zodpovědně a se vší vážností, a to i v době pandemie. Pokud jsou splněny zákonné podmínky domácího násilí, policisté provedou vykázání bez ohledu na covid,“ zdůraznila.

Důkazem toho je i fakt, že pro osoby, které se prokazatelně dopouští domácího násilí, ale zároveň mají nařízenou karanténu nebo přímo trpí covidem, byla zřízena místa, kde je lze izolovat.

Vykázaných tyranů bylo sice podle statistik loni méně, služeb intervenčního zařízení ale využilo v souvislosti s domácím násilím více osob. Přesně jich bylo 407, což je meziroční nárůst o 50 lidí. Podle Petry Cinkové jde ale o stoupající trend – bez ohledu na pandemii.

V těchto případech převládají prý psychické formy týrání. Navíc pomoc vyhledávají čím dál mladší lidé. Z 96 procent jde o ženy. Mezi nimi nejsou výjimkou dívky, které jsou sice mladistvé, ale dlouhodobě žijí v samostatné domácnosti s partnerem. Roli pak zde velmi významně hraje jejich nezkušenost.

„Dívky se stávají na dospělém partnerovi nejen finančně závislé. Pokud se jim děje příkoří, ani samy dobře nevědí, o co jde. Doma poslouchaly mámu s tátou. Když povinnost neplnily, následoval trest v podobě pohlavku od táty. Od partnera dívka dostane rovnou pěstí, ale nevnímá to jako nepatřičné,“ nastínila modelovou situaci vedoucí a podotkla, že problém je, že tyto slečny ještě nevyrostly z dětské role a nemají vztahové kompetence, jelikož byly přesazeny z dětského světa rovnou do plné dospělosti. „Neděje se to příliš často, ale skutečně to existuje. Některá děvčata žijí mimo domov i od třinácti let,“ konstatovala.

Do policejních statistik se nedostávají ani ty případy, kdy se ženy rozhodnou vše vyřešit samy odchodem. I ty se pak obracejí na odborníky, kteří jim dokáží podat pomocnou ruku. Ať už se jedná o zajištění pobytu v azylovém domě, nebo o opatření takzvaného utajeného bydlení. Azylové domy pro matky s dětmi existují v Kladně dva. Jejich kapacity jsou ale dlouhodobě plné. „V Rakovníku není vůbec žádný azylový dům, klienti i z Prahy-západ pak směřují například do hlavního města nebo jinam v rámci republiky,“ doplnila Petra Cinková.

Navzdory tomu se může kdokoliv, kdo není rozhodnutý odejít od partnera hned, ale dlouhodobě to zvažuje, vždy na centrum obrátit a spolu s odborníky hledat řešení. „Hledáme možnosti, zda například zvolit odchod od partnera, nebo podat trestní oznámení. Je to ale náročný proces a daná osoba se musí na novou situaci dostatečně vnitřně připravit. Může to trvat měsíce i roky,“ dodala Cinková.