Konkrétně jemu Vrchní soud v Praze zmírnil trest: místo 8,5 roku vězení, což původně vyměřil středočeský krajský soud, ho posílá za mříže na sedm let – a sedm let také platí zákaz činnosti v podobě působení v samosprávě. Rath dále dostal 10miliový peněžitý trest (a soud ještě rozhodl o propadnutí zabavených sedmi milionů).

Na otázku, zda zaplatí, jen pokrčil rameny: „V této chvíli nemám ani deset milionů ani jeden milion.“ Připustil ale, že by to bylo možné, pokud z písemného vyhotovení rozsudku vyplyne, že mu budou odblokovány finanční prostředky. Současně však upozornil, že pro případ nezaplacení je stanoven náhradní trest 2,5 roku vězení – a tím už se můžeme dostat k součtu 9,5 roku…

Nástupu do vězení se však podle vlastních slov vyhýbat nehodlá: zdravotní důvody, které by tomu bránily, nemá (a ani je nemíní hledat). Pouze by se mohly objevit důvody rodinné. Pokud by výzva k nástupu do vězení přišla příliš brzy, mohl by žádat o měsíční až dvouměsíční odklad, aby si uspořádal své věci.

S verdiktem soudu nesouhlasí, ale bude jej respektovat 

Rath tedy novináře ujistil, že verdikt – i když s ním nesouhlasí a považuje jej za nespravedlivý – bude respektovat; do vězení nastoupí. Výslovně prohlásil, že je připraven se podrobit. Avšak bránit se hodlá dál: je přesvědčen, že nic nezákonného neprovedl. „Klidně až ke štrasburskému soudu,“ konstatoval, jak daleko hodlá zajít. Přesně totéž ostatně prohlásil už v jednací síni Krajského soudu v Praze, když 7. srpna 2013 soudní projednávání „jeho“ kauzy začínalo (a do jednací síně ho vodila eskorta v poutech).

Poslechnout si středeční verdikt odvolacího senátu a jeho velmi obsáhlé odůvodnění Rath nepřišel – nemá prý cenu jít poslouchat rozsudek, o němž předem předpokládá, že bude nespravedlivý. Exhejtman, jenž od počátku případu trvá na své nevině, nicméně připustil, že výrok vrchního soudu vidí jako „spravedlivější“ než původní rozsudek středočeského krajského soudu. Hlavně proto, že ubylo skutků, z nichž byl uznán vinným, a změnila se i právní kvalifikace.

Má za to, že kdyby byla použita od počátku, nemohl by po svém zadržení v roce 2012 strávit ve vazbě půl druhého roku. A zejména zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího senátu vnímá jako potvrzení svých slov o tom, že se události neseběhly tak, jak popisuje obžaloba i verdikt krajského soudu. Že to tak nebylo a ani být nemohlo, on tvrdí od počátku. V souvislosti se zakázkou na rekonstrukci buštěhradského zámku, jež má nyní představovat jeho největší hřích, odmítá, že by se dopouštěl manipulací. „Učinil jsem kroky, které vedly ke zlevnění projektu o 40 milionů,“ pochlubil se.

Poškození finančních zájmů Evropské unie 

Mimořádně se Rathovi zalíbil paragraf hovořící o poškození finančních zájmů Evropské unie. Je-li s ním spojován, cítí se prý být i hrdý. „Je to obdoba, jako když byli naši předci odsuzováni za poškozování zájmů Třetí říše,“ naznačil svůj pohled na věc – s tím, že cítí i jistou hrdost, je-li odsouzen za poškozování zájmů „nové říše“. Minulost pod nadvládou nacistů zřejmě připomněl i svým vyjádřením, že „až to přijde, zabalí zavazadlo a odjede na shromaždiště směr lágr“. Utrousil v té souvislosti i poznámku, že zatímco za Hitlera hrozil za poškozování říšských zájmů i trest smrti, dnes jsme se posunuli a jsme kultivovanější: trestní zákoník stanoví jako maximální sankci odnětí svobody na 10 let. To podle jeho slov lze Evropské unii přičíst k dobru.

Sedmiletý trest, který mu vyměřil vrchní soud, vnímá jako „nepřiměřeně tvrdé, exemplární potrestání“ – v souvislosti s nímž se nerozpakuje používat hodnocení jako „nespravedlivé“ a „neodpovídající“. „Soud podlehl tlaku veřejnosti,“ ohrazuje se – přičemž upozornil, jak to vidí on: k lidem, ale třeba také k politikům, se od policie i státních zástupců opakovaně dostávaly nepravdivé informace. To, že i vrchní soud bude brát ohled na mínění veřejnosti, politiků i části médií, prý ale očekával – a oceňuje, že ve srovnání s krajským soudem odvolací senát k hodnocení případu „přistoupil o něco méně nespravedlivě“.

„Pod tímto tlakem se ale vrchní soud neodvážil ten tvrdý trest nijak zásadně změnit,“ okomentoval zkrácení pobytu ve vězení o 1,5 roku. Je to prý ve stylu, aby byla veřejnost spokojena a současně se vrchní soud nemusel za svůj výrok stydět a srovnal si to se svým svědomím. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Nevěděl prý, co je uvnitř

V rámci setkání s novináři se Rath vyjádřil i k již legendárním sedmi milionům v krabici na víno, kterou měl u sebe, když ho 14. května 2012 zadržela tehdejší protikorupční policie. Zopakoval, že o tom, co je uvnitř, nevěděl – a není jediný důkaz, který by prokazoval opak. Upozornil, že krabice byla zalepená, jeho otisky se na penězích nenašly. A také korunní svědkyně, spolupracující obviněná Ivana Salačová, proti němu „nikdy neprezentovala jediný důkaz“. V souvislosti s krabicí uvedla, že peníze dovnitř nedávala a co tam je nevěděla.

Navíc Rath upozornil na policejní pokusy, z nichž vyplynulo, že díky papírové mřížce flašky uvnitř necinkají – a váhový rozdíl je pouhý kilogram, když se dovnitř nakládá šest láhví vína (6 kg), nebo sedm milionů v bankovkách (5 kg).

Rath si prostě tehdy myslel, že si nese darované víno…