Odvolací soud tresty zmírnil

Třebaže se mělo jednat o konflikt mezi Rusy a Dagestánci, kteří v naší zemi hledali výdělečné aktivity, nikdo z nich před soudem nestanul.
Trestnímu senátu krajského soudu se zpovídali pouze dva Češi – někdejší šéf ostrahy autosalonu Milan Libovický (47) a jeho kamarád Jiří Šindler (39), který s Libovickým provozoval další podnikatelské aktivity. Ačkoli se podle soudu nepodíleli na samotné vraždě, dostali tresty za vydírání.
Měli totiž předávat vyděračské vzkazy.

Libovický původně vyfasoval pět let vězení, Šindler vyvázl s tříletým trestem s podmíněným odkladem na dobu tří let. Tento verdikt ale odvolací senát Vrchního soudu v Praze zrušil a vyměřil nové tresty, tentokrát již pravomocnědostal Libovický tři roky s podmíněným odkladem na čtyři léta, Šindler jeden rok podmíněně s odkladem na dvě léta. Libovickému soud dále zabavil pistoli ČZ ráže 9 mm, jíž byl Ladislav H. zastřelen, a vzhledem k tomu, že mu trest ukládal jako souhrnný (vedle vydírání v Kladně se podle soudu dopustil také podvodu v Praze), dostal navíc padesátitisícovou pokutu a rovněž se na něj vztahuje pětiletý zákaz podnikání v oblastech nákup, prodej a zprostředkování služeb.

Utekli prý, když slyšeli střelbu

Ani po jedenácti letech se soudům nepodařilo beze zbytku objasnit pozadí tehdejšího dění v kladenské firmě, které vedlo až k vraždě. Podle soudkyně vrchního soudu Jaroslavy Maternové i proto, že se tehdy vyšetřování soustředilo jen na samotný mord – a řada souvislostí zůstala stranou pozornosti. Přesto je soud přesvědčen, že se mu podařilo přijít na kloub tomu, oč se tehdy jednalo.

Šéf ochranky Libovický měl původně v autosalonu významný vliv – pak ovšem přátelské vztahy ve vedení firmy ochladly. Dokonce do té míry, že Libovický společnost opustil. Zbylí lidé ve vedení firmy se obklopili ruskojazyčnou skupinou, údajně původem z Dagestánu. Později se ale jednalo o tom, že se Libovický do firmy vrátí. Také po jeho boku tehdy stála parta rusky hovořících mužů v čele s Valerijem Borisovičem Kirijenkem. Ten pak zřejmě jednal s vedením společnosti a s Dagestánci i nezávisle na Libovickém. A právě Kirijenko byl tím, kdo později stiskl spoušť Libovického pistole a vypálil do těla Ladislava H. smrtící kulky.

„Obžalovaní zajistili příjezd Kirijenkovy skupiny do České republiky a starali se o její ubytování, stravování i dopravu,“ konstatovala na adresu Libovického se Šindlerem soudkyně Maternová. Kirijenka a jeho druhy oba dovezli i na místo činu. „Ale figurovali jsme jen jako řidiči.
Ani jsme nešli dovnitř, čekali jsme venku v autech,“ zdůraznil Šindler a doplnil, že jakmile s kamarádem zaslechli střelbu, vzali nohy na ramena.

Vlastník pistole pochybil jen málo

Soudy neměly důkazy pro to, že by Kirijenkova smrtící střelba byla čímkoli jiným než excesem jednoho Rusa, kterému během nikam nevedoucích vyjednávání ruply nervy – a po vraždě se i s kumpány vypařil tak dokonale, že se ho dodnes nepodařilo objevit, a to navzdory spolupráci s orgány Ruské federace.

Aže se smrtící zbraní stala pistole legálně držená Libovickým? To z pohledu paragrafů nic neznamená. „Kirijenko se jí zmocnil bez jeho vědomí,“ konstatovala soudkyně s tím, že zbraň Rus našel ve schránce auta patřícího Libovickému, které používal (a tato schránka se otvírala stejným klíčem jako auto). V té souvislosti se podle soudu Libovický nedopustil ničeho horšího než porušení předpisů o zacházení se zbraní, za což byl potrestán zabráním věci.

Vina - nepatrná! „Ano, nějaký díl odpovědnosti tam je,“ řekl Deníku po vynesení rozsudku odvolacího senátu Jiří Šindler. „Rozhodně tam ale nikdo nejel vraždit,“ zdůraznil. „Co měli Rusové mezi sebou, nevím – ale my se svezli s nimi…“