V té chvíli se všechno zdálo zcela jasné. Dokonce natolik, že účastníci transakce ani nic nesepisovali. Stačila slovní domluva o tom, že peníze budou brzy vráceny; nejpozději do tří měsíců.

Z půjčky prý chtěla splatit dluhy
Podle ústní dohody ale dotyčná nejednala. Vlastně ani nemohla – neměla totiž co vracet. Podle mínění kladenského soudu přitom již v okamžiku přijetí půjčky musela vědět, že se nachází v tíživé finanční situaci a nebude mít z čeho splácet. Sama V. R. ale situaci vidí jinak. Ano, byla zadlužená – a právě proto si vzala půjčku. Jejím cílem bylo splatit dluhy váznoucí zástavním právem na jí vlastněné nemovitosti a vyhnout se tak prodeji v dražbě pořádané exekutorem. Následně prý chtěla dům prodat sama – ovšem za výhodnějších podmínek, tedy za vyšší cenu – a ze stržených peněz splatit půjčku…
Věřitel nicméně záhy pochopil, že své peníze hned tak neuvidí. Poté, co splacení dluhu urgoval, mu dlužnice koncem listopadu vyplatila pět tisíc. Trochu se polepšila až 23. března 2006, kdy splatila dalších padesát tisíc. To už byl ale věřitelem jiný muž, na
něhož původní poskytovatel půjč〜ky pohledávku převedl.

Stále ale zbývá zaplatit 695 tisíc korun. To potvrdil i kladenský soud, jenž V. R. uznal vinnou z trestného činu podvodu. A za ten ji poslal na dva roky do věznice s dozorem. Proti verdiktu se dlužnice bránila u krajského soudu i u Nejvyššího soudu ČR. Marně. Sna〜žila se je přesvědčit, že nemůže být souzena za podvod, neboť jí podle jejího názoru nelze prokázat, že úmysl nesplatit měla už v okamžiku přijetí peněz. Navíc míní, že důkazy nejsou ani pro to, že by nakládala se svým majetkem tak, aby uspokojení věřitele bylo zmařeno. Jinými slovy – odmítala trest za podvod s tím, že chce být pouze „obyčejnou“ dlužnicí…

Věřiteli řekla jen část pravdy
Její argumenty ale soudy odmítly a nástup do vězení za podvod potvrdily. „V době, kdy uzavírala půjčku, neuvedla celou pravdu o své finanční situaci, byť poškozenému sdělila, že peníze potřebuje na zaplacení zástavy nemovitosti. Před uzavřením smlouvy ale neřekla, že má vedle zastavené nemovitosti ještě celou řadu dalších dluhů, a ani ho blíže neinformovala o své finanční situa〜ci plynoucí z jejího podnikání,“ zdůraznil předseda senátu Nejvyššího soudu ČR Eduard Teschler.

„Jestliže při svých dluzích a malém zisku z podnikání přislíbila, že svému závazku dostojí ve lhůtě tří měsíců, musela již v té době vědět, že nebude moci tomuto závazku dostát. Musela si být vědoma, že uvádí poškozeného v omyl, neboť ten neměl o její tíživé finanční situaci dostatečnou představu,“ konstatoval na závěr soudce Teschler.