Roman Čulík z Kladna-Libušína se přiznal, že loni na jaře doma na inkoustové tiskárně u svého počítače padělky skutečně vyráběl. „V televizních zprávách říkali, že to lidé dělají na běžných domácích tiskárnách, které koupíte za patnáct stovek. Divil jsem se, nedalo mi to – a tak jsem si to vyzkoušel,“ vysvětloval, jaké pohnutky ho vedly ke zhotovení první padělané stokoruny. A když prý viděl, že falzifikát skutečně není až tak špatný, zvědavost ho hnala do krámu, aby zkusil padělek udat. Uspěl; vietnamský prodejce nic nepoznal.

Povzbuzený falzifikátor se následně domluvil s kamarádem a bývalým spolužákem Michalem Minaříkem na tom, že vyrobí další padělky, které mu pak v Praze předal. Už ale netroškařili se stokorunami; vrhli se rovnou na pětistovky. Sedm jich Minařík odvezl na trénink – kopal za starší dorost fotbalové Příbrami – a tři zfalšované bankovky prodal spoluhráčům. Získal za ně 400 Kč, z nichž podle vlastní výpovědi odevzdal tři stovky výrobci; to ale Čulík popírá.

Záhy však spadla klec. Vše se provalilo, když jeden z kupců poslal s padělkem nakupovat mladšího kamaráda, taktéž fotbalistu. Tentokrát již byli prodavači pozornější – a rozjelo se vyšetřování. „Nevěděl jsem, že to kluci půjdou udat; myslel jsem, že s tím budou dělat srandu,“ hájil se Minařík. „Když to v kabině kolovalo, chytil jsem se toho, že někdo prohlásil, že by to mohlo být za kilo – a zničil jsem životy spoluhráčům, kteří to ode mě koupili, “ kál se mladík, jenž už jeden trest vyslechl ještě před jednáním soudního jednání: musel odejít z mužstva.

Konečný účet za „srandu“ s padělky vystavila předsedkyně senátu Naděžda Bittnerová. Čulík vyfasoval tři roky vězení s podmíněným odkladem na čtyři roky za současného stanovení dohledu. Minařík dostal dva roky podmíněně; zkušební doba je rovněž čtyřletá.