Velice brutálně zamordoval důchodkyni, která jeho rodině půjčovala peníze. Z jejího bytu si pak odnesl dvě tisícovky, peněženku s dalšími třemi stovkami, stařičký mobil Nokia 5110 a zlatý prstýnek s řetízkem odhadem za 2600 Kč.

„Pokud jde o vraždu, ano, jsem vinen. To jsem udělal. Co se ale týká krádeže zlata, to není pravda. Taky není pravda, že jsem vraždu plánoval. Kdyby to tak bylo, přiznal bych to,“ řekl Srp trestnímu senátu Oldřišky Rysové. Za rodinnou známou Alenou J. prý jako obvykle přišel na návštěvu. Vlastně – jako obyčejně si přišel pro peníze, které pětasedmdesátiletá paní půjčovala jemu i jeho matce.Tahle návštěva se ale od předchozích lišila. Na rozdíl od dřívějška si totiž předtím píchl pervitin…

Jak to bylo? To se neví…
Nikdo už nezjistí, co se osudného rána v bytě důchodkyně odehrálo. Srp tvrdí, že mu ochotně půjčila dva tisíce, o nichž jí neřekl, že je potřebuje na nákup dalších drog. Po chvilce váhání mu prý půjčila i svůj mobil, když jí slíbil, že aparát do večera přinese. Pak se údajně v klidu bavili. Až do chvíle, než se paní Alena zmínila o druhovi jeho matky, kterého prý Srp nenáviděl. „Bral jsem to jako své ponížení a praštil jsem ji. Pak jsem dostal strach, co bude z toho, že jsem ji uhodil – a tak jsem vzal do ruky nůž,“ vysvětloval obžalovaný s dodatkem, že byl pod vlivem drogy, a proto reagoval nepřiměřeně. Výsledkem jeho řádění byla zranění, která napadená žena neměla šanci přežít: dvanáct bodných ran zasazených do obličeje, krku, hrudníku i zad, nadvakrát přeražená páteř a sériová zlomenina žeber…

Přiznal se, ale lhal
Soudkyně Rysová ale této verzi neuvěřila. Podle ní obžalovaný vraždil s cílem krást. „Musel uvědomovat, že takto vedený útok může způsobit smrtelný následek – a ten také způsobit chtěl,“ prohlásila. „Nemuselo jít o plánovanou vraždu, ale v bytě se rozhodl zmocnit věcí za použití násilí,“ řekla soudkyně na Srpovu adresu. Připustila, že obžalovaný při vyšetřování spolupracoval, celou pravdu ale neřekl. Podle všeho lže například tehdy, když tvrdí, že v bytě všechno rozházel, aby předstíral loupežné přepadení, které provedl někdo jiný. Podobné je to s jeho popíráním krádeže řetízku a prstenu. „Není důvod pochybovat o výpovědi poškozených, když uvádějí, že zmizely dva drobné zlaté předměty nijak zvlášť velké hodnoty,“ podotkla Rysová. Připomněla také, že jde o člověka, který má sklon k páchání trestné činnosti – má na triku četné krádeže, ale také napadení policistů, jež na něho zavolala vlastní máma.

Soud také Srpovi nařídil uhradit 607 Kč, které jako náklady za odvoz těla požaduje Všeobecná zdravotní pojišťovna. „Zaplatím to, jak budu moct – jakmile se dostanu k nějaké práci,“ slíbil Srp v soudní síni. „Uhradím i to zlato, které jsem nevzal,“ připomněl.

Obě strany zvažují odvolání
Verdikt soudu není pravomocný; státní zástupce i obhájkyně si ponechali lhůty na odvolání. „Jestli se ale skutečně odvoláme, to ještě nevíme,“ řekla Deníku Srpova advokátka. Odvolání se nezříká ani žalobce Tomáš Milec. „Nicméně výše trestu je podle očekávání,“ poznamenal.

Nebývale opatrná byla pětasedmdesátiletá paní Alena J. z Kladna. Dobře si uvědomovala, že lidem není co věřit. „Nenosila s sebou moc peněz, tak do pěti stovek, když šla na nákup; už jednou ji totiž přepadli,“ řekl její vnuk Vladimír D. Také doma pro jistotu ukrývala peníze na třech místech. „Větší sumy měla v deskách zabalených v noční košili v šatníku, menší částky, dva tři tisíce, v obálce v zásuvce – a pak si ještě ukládala peněženku do kabelky ve skříni,“ zavzpomínal. Přesto paní Alenu s nebývalou brutalitou zavraždil Jaroslav Srp, který ji přišel okrást. A kterému sama otevřela dveře – znala ho totiž už jako kluka…

Nebývale brutální pachatel „V úmyslu usmrtit a zmocnit se jejích peněz ji 21. dubna 2007 kolem osmé hodiny ranní v jejím bytě chytil za krk, strhl na podlahu v obývacím pokoji, a když se poškozená pokoušela uniknout, dostihl ji a kuchyňským nožem dvakrát bodl do zad. Následně ji odtáhl zpět do obývacího pokoje, srazil na podlahu a zasadil deset bodných ran do obličeje, krku a hrudníku. Pak jí ještě přitiskl polštář na obličej,“ přednesl v obžalobě u Krajského soudu v Praze státní zástupce Tomáš Milec. Právě před trestním senátem krajského soudu se z nečekaného útoku, jemuž se důchodkyně neměla šanci ubránit, od včerejška zpovídá třiatřicetiletý Srp. „Mrzí mě, co jsem udělal,“ omlouval těžko pochopitelné jednání, za které mu hrozí až výjimečný trest. „Byla jako moje babička; nechtěl jsem ji zabít. Byl jsem nafetovanej,“ vysvětloval své řádění, při kterém důchodkyni nejen probodl hrtan, plíce a játra, ale také jí nadvakrát přerazil páteř. V době vraždy byl pod vlivem pervitinu, jehož užívání někdy kombinoval ještě s rohypnolem, diazepamem a lexaurinem.

Vraždil pro dvě tisícovky Z Z bytu své oběti si Srp odnesl 2300 Kč, starý mobil Nokia 5110, zlatý prstýnek a řetízek, jejichž hodnota se odhaduje na 2600 Kč. „Původně jsem si ale jen přišel půjčit dva tisíce; potřeboval jsem na drogy,“ vysvětloval Srp. Důchodkyně ho ochotně založila – stejně jako mnohokrát předtím; půjčovala i jeho matce. Pak se ale rozhořel spor. „Začala mluvit o mojí mámě, já se cítil ponížen – a uhodil jsem ji. Vztek se ve mně začal stupňovat a já popadl nůž,“ tvrdil Srp s tím, že si ani přesně neuvědomuje, co vše udělal. Žalobce má ale za to, že lže a čin předem plánoval. Obžalovaný totiž připouští, že se cílevědomě snažil zametat stopy. „Rozházel jsem šuplíky, věci ze skříně i postel, aby to vypadalo, že to udělal někdo jiný, kdo ji chtěl oloupit,“ vysvětloval. Přiznává také, že se okamžitě šel převléknout a tepláky, tričko i boty vyhodil. A už ve chvíli, kdy vraždil, si omotal ruce utěrkou, která měla nahradit rukavice…

Pachatele policisté dobře znají Jaroslav Srp, který se s drogami zapletl už ve svých devatenácti letech, není kladenským policistům neznámý. Vyučený zedník pracující jako skladník, který má trvalé bydliště hlášené na radnici, stál už třikrát před soudem. Zpovídal se z majetkových deliktů, ale stíhán byl také pro násilnické řádění – útok na veřejného činitele. „Stalo se, že si matka udělala modřiny a pak mna mě zavolala policajty, že jsem jí to udělal já. A s těmi policisty jsem se pak popral,“ tvrdil u soudu. Právě napětím doma vysvětluje, proč se dal na fetování. „Piko jsem bral vždycky když jsem byl ve stresu a potřeboval jsem se uklidnit,“ prohlásil. Zdrojem rozbrojů se prý stal hlavně nevlastní otec – muž, kterého si matka vzala, pak se s ním rozvedla a znovu s ním žije jako s přítelem. „Ona ho milovala, já to nedokázal pochopit. A měl jsem s ním hrozné vztahy,“ řekl soudkyni Oldřišce Rysové. K domácím poměrům dále prohlásil: „Otčím zneužíval sestry. Když se pak vrátil z výkonu trestu, vzala ho matka zpátky. A já nechtěl, aby sestry zase chodily po psychiatrech…“ Právě o tomhle zdroji domácího napětí prý začala se zfetovaným Srpem mluvit paní Alena, když si k ní přišel půjčit dva tisíce korun na nákup dalšího pervitinu. A to se jí – alespoň podle Srpových tvrzení – stalo osudným, když se ji v drogovém rauši rozhodl umlčet s nožem v ruce.