Definitivně potvrzený doživotní žalář má recidivista Ján Kasan. Středočeský krajský soud mu před časem udělil nejvyšší možný trest za sexuálně a loupežně motivované útoky na důchodkyně na Kladensku a Mělnicku. Následně obžalovaný neuspěl s odvoláním u Vrchního soudu, s dovoláním u Nejvyššího soudu ČR, a nepomohla mu ani ústavní stížnost.

Ústavní soud se jejím obsahem vůbec nezabýval, jelikož byla podána pozdě. Termín určený zákonem prošvihl Kasanův advokát o celý měsíc. Trest pro muže, který se k vraždě a znásilnění nikdy nepřiznal, tak je definitivní. Obhajoba vyčerpala všechny možnosti, jež český právní řád nabízí. Zbývá už jedině možnost, a to obrátit se na Evropský soud.

Protřelý recidivista Kasan, jenž má za sebou bohatou majetkovou i násilnou trestnou činnost, podle verdiktu zavraždil koncem března roku 2007 sedmasedmdesátiletou ženu z Neratovic, s níž si na základě podaného inzerátu předtím dopisoval z kriminálu. Tam pykal za své předchozí zločiny. V roce 1993 dostal 13,5 roku vězení za vraždu důchodkyně na Ostravsku, kterou ztloukl, zamordoval a poté okradl.

Muž původem ze Slovenska, jenž je podle znalců nezdrženlivý, agresivní a má násilnické sklony, se ale za mřížemi nenapravil. Penzistku z Neratovic po svém propuštění zbil a uškrtil jen proto, aby si z jejího bytu mohl odnést stařičký mobil, náušnice a pár drobností, jejichž hodnota nebyla nijak závratná.
Tehdy dvaačtyřicetiletý Kasan sice jako propuštěný kriminálník nepatřil právě k elitě společnosti, našel si ale práci dělníka – a kromě toho ještě stihl vymetat hospody a krást. Nelze mu přitom upřít nesporné úspěchy u žen. Ačkoli oficiálně bydlel na ubytovně, ve skutečnosti střídavě žil hned u několika dam.

Asi za dva měsíce po vraždě v Neratovicích se jeho návštěva změnila v noční můru pro devětasedmdesátiletou důchodkyni ze Zlonic.Ženu podle verdiktu soudu neváhal znásilnit a fyzicky ji týral až do 8. května, kdy se zubožené oběti podařilo uniknout.

Své činy, jež bohužel nezůstaly bez trvalých následků, ovšem před soudem popíral. Připustil pouze, že na obou místech trestných činů byl.
„Trest zasloužím, to ano. Ale za to, co jsem udělal! Nikoho jsem nezavraždil ani neznásilnil, nejsem úchylák. Pracoval jsem v Celestice v Kladně, kde dělaly i Moldavanky, Slovenky, Polky. Žádné jsem neublížil,“ zdůraznil.

Soudy ale jeho argumentům neuvěřily a po vyhodnocení důkazů ho označily za pachatele.

Udělení doživotního trestu je v Kasanově případě nejen sankcí za spáchané zločiny, ale podle soudů představuje také preventivní opatření. Před řáděním nebezpečného násilníka, u něhož znalci vidí prakticky nulovou prognózu nápravy, nelze ochránit společnost jinak než jeho ponecháním za mřížemi.Nejsem svatý, ale tohle jsem neudělal, odmítal Ján Kasan už od svého zadržení vinu. Stařence ve Zlonicích prý neublížil, ale naopak jí chtěl pomoci, když si náhodou před hospodou všiml, že je potlučená. Ocitl se tam podle svých slov úplnou náhodou, když z Kladna cestoval na Litoměřicko. Protože ale nejel autobus, šel ze Slaného pěšky. A jelikož dostal žízeň, zastavil se na pivo. „Říkala, že ji zmlátili a okradli cikáni,“ připomněl u soudu, že se pasoval do role samaritána. Dokonce prý opravil vypínač na sporáku a nabídl, že až v neděli nebude muset do práce, pomůže i s úklidem. O sexu prý nemůže být ani řeči. „Začala mě líbat a říkat, jak jsem hodný, ale ne jako ženská, já ji bral jako svou mámu nebo spíš babičku,“ tvrdí zcela v rozporu s tím, co od napadené ženy slyšely svědkyně bezprostředně po Kasanově dopadení. Vysvětlit umí i to, proč se v domku vysvlékl – údajně se s hostitelkou domluvil, že v cestě bude pokračovat až ráno autobusem do práce, a tak si, jak tvrdí, kompletně vypral propocené oblečení včetně trenek. Jen prý netuší, jak se v kapse jeho kalhot objevil řetízek napadené důchodkyně.