Za smrt druha ji soud poslal na deset let do vězení

O tom, že si opilý muž zasadil smrtelnou rámu sám – zřejmě proto, že neunesl rozchod – soudce ve středu nepřesvědčila, stejně jako loni na počátku září trestní senát Krajského soudu v Praze. Podle verdiktu je to právě ona, kdo nese odpovědnost za mužovu smrt. Mezi partnery, kteří měli oba upito, se strhla hádka, zřejmě i strkanice, což ale v rušném soužití nebylo nic neobvyklého. Tentokrát ale Alžběta Zahradníková popadla kudlu, růžový keramický nůž, a partnerovi zasadila ránu takovou silou, že 201 milimetrů dlouhá čepel projela přímo do srdce. Zraněný na místě zemřel. Pomoc už byla marná, třebaže ihned volala na tísňovou linku záchranné služby. Právě záznam tohoto telefonátu byl pro soudy důležitý – bezprostředně po činu totiž uvedla, že muže píchla ona.

S odstupem nicméně hovoří jinak. Ona neútočila, naopak se stala obětí napadení – a muž se musel sám bodnout nožem, který předtím držel v ruce; osudný okamžik si ale nevybavuje. „Nevím, co se stalo, a nejsem si vědoma, že bych mu ublížila," oslovila senát Alžběta Zahradníková. Mnohokrát opakovala, že ona smrtící ránu nezpůsobila. „Vím, že jsem to neudělala; kdybych to udělala, tak vám to tady řeknu," zdůrazňovala. „Jestli jsem to opravdu byla já, tak si vemte i můj život – ten už pro mě nemá smysl," prohlásila – a naznačila, že by si mohla něco udělat.

Emotivní proslov provázený potoky slz nicméně soud neobměkčily. Podle předsedy senátu Jiřího Lněničky není na verdiktu krajského soudu důvod cokoli měnit. Pochybení odvolací senát neshledal, rozsah dokazování byl dostatečný, další skutečně relevantní důkazy se nenabízejí – a se závěry nižší instance se vrchní soud ztotožňuje. Pominout podle soudce-zpravodaje Petra Smrže také nelze vyjádření soudního lékaře Jiřího Hladíka: šlo by o zcela netypickou sebevraždu; když se chce někdo zabít, nebodne nožem přes koženou bundu, ale rovnou do těla. A rána to nebývá jediná – kolem jsou menší vpichy, jak dotyčný hledal průchodné místo a sbíral odvahu… „Teorie o sebevraždě jsou nesmyslné," zdůraznil Lněnička, jenž nemá pochybnosti: šlo o vraždu. Přičemž trest vyměřený na samé spodní hranici sazby stanovené trestním zákoníkem rozhodně není nepřiměřený.

Z pohledu soudu rozhodně nemohlo jít o nutnou obranu – a v úvahu nepřipadá ani možnost změny kvalifikace zločinu vraždy na mírněji posuzovaný skutek zabití v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Vztah partnerů nebyl harmonický – nicméně kdyby žena osudného dne nepoužila nůž, nic by se nestalo. „Konflikt to nebyl první – a obžalovaná věděla, že jí v podstatě nic nehrozí," uvedl soudce Lněnička.