K její smrti totiž nevedla nešťastná náhoda, jak se po tragédii v okolí také spekulovalo: že například mohla v koupelně spadnout na roh sprchového koutu; zvlášť když bylo vidět, že před osudnou nocí se svým mužem při procházkách s kočárkem oba popíjeli pivo. Obsáhlý přehled zranění hlavy, který vytvořili soudní lékaři, však nedává prostor pro pochybnosti: někdo ji doslova umlátil. A zřejmě trvalo několik hodin, než poškození mozku podlehla.

Žalobce nemá pochybnosti

Jako obžalovaného eskorta přivedla z vazby 34letého L. B., který byl manželem zesnulé. To je důvodem, proč o něm nelze uvést bližší podrobnosti: zákon nedovoluje zveřejnit fakta, jež by umožňovala odhalit identitu oběti násilného trestného činu. O tom, že právě on měl útok se smrtelným následkem na svědomí, nemá státní zástupce Martin Suska pochybnosti: v době, kdy žena utrpěla zranění, se nacházela pouze ve společnosti tehdejšího manžela.

Jakoukoli vinu však L. B. odmítá. „Neudělal jsem to,“ prohlásil v jednací síni – a nevidí tudíž důvod, proč by měl platit odškodnění požadované v rámci trestního řízení: po dvou milionech korun každému ze dvou dětí zesnulé (jedno z nich je jeho synem) a po milionu jejím rodičům. Dohromady šest milionů korun.

Neopírá, že manželské rozmíšky nebyly výjimkou, stejně žárlivecké scény: kvůli době strávené v zaměstnání ho prý partnerka podezřívala – neprávem a zcela mylně – že má ještě někoho jiného. Osudného večera však byl klid. Žádná hádka, konflikt; nic takového. Naopak svědci z okolí oběti, jak její kamarádka, tak bývalý přítel, kteří byli slyšeni jako svědci, mají vcelku jasno: manžela se žena bála jako násilníka a chtěla se vztah ukončit: podle slov kamarádky asi odejít, podle expartnera se chtěla rozvést. Nad tím však obžalovaný jen mávne rukou: slovo rozvod prý bylo v „italském“ manželství běžnou součástí komunikace, aniž něco znamenalo. Stejně jako vzájemné posílání „do p…“.

Soused bydlící nedaleko nepochybuje, že když byl večer venku u svého domu, slyšel slovní konflikt; nebylo ale rozumět, oč jde. A k jeho finále se vyjádřit nemůže: jednak měl dámskou návštěvu, jednak se přihnal déšť, který ho přiměl uchýlit se dovnitř.

Objevil se prý neznámý známý

Obžalovaný trvá na tom, že v pokoji na ubytovně byl večer před tragédií ještě jeden muž: zrzek údajně s přezdívkou Boris, který se mu představil jako Honza. On sám ho podle vlastních slov viděl poprvé o několik dní dříve, když se náhodně sešli v hospodě, ale manželka ho prý znala z dřívějška.

Právě tenhle člověk měl přijít na návštěvu poté, co se po procházce spojené s popíjením – prý se jednalo asi o 12 piv – manželé zastavili ve vietnamské prodejně, vrátili se na ubytovnu, pokračovali v pití piva a L. B. se pustil do vaření číny. Host se podle jeho slov uvedl láhví Jima Beama, a tak došlo i na panáky; vlastně flaška skoro padla. L. B. vypověděl, že on si zprvu hleděl vaření, zatímco příchozí si s jeho manželkou vykládali o starých časech, čemuž on nevěnoval valnou pozornost. Přišel s ním do kontaktu ve chvíli, kdy si Boris ubalil marihuanu a on ho vykázal za dveře, aby nekouřil v přítomnosti miminka; venku si pak zahulil s ním. A pak ho přizval, ať mu jde pomoci, když Boris povídal, že vařil kdesi na horách.

Obžalovaný dále vypověděl, že pod vlivem vypitého alkoholu někdy kolem desáté večer „odpadl“ a šel si lehnout. V té chvíli prý viděl manželku u kuchyňské linky a Borise na odchodu, jak na chodbě s někým telefonoval. „Poslední vzpomínka je, že jsem položil hlavu na polštář – a šmytec,“ prohlásil v jednací síni. Kolem půl čtvrté ráno ho podle jeho slov probudil pláč miminka. Synovi dal mléko, které manželka vždy připravila vedle mikrovlnky, přebalil ho – a pak se šel podívat po své ženě, když nebyla v posteli. Našel ji ležet v koupelně na zemi, přičemž si všiml zranění na bradě a boule na čele. Nevěděl, co dělat, a tak zburcoval sousedy. Muž odvedle se prý přišel podívat, prohlásil, že žena v opilosti chrápe, poradil mu, ať jí podloží hlavu ručníkem a nechá prospat tam, kde je.

Po jeho odchodu L. B. podle svých slov u manželky zůstal. Prý se mu zdálo, že dýchá stále méně a nemohl nahmatat tep na krku, proto se rozhodl volat záchranku. Jeho mobil však selhal (k tomu obžalovaný vysvětluje, že s ním o pár dní dříve mrštil v práci o zem, když mu manželka volala a vyčítala, že si s ní nechce povívat, když je v zaměstnání), telefon své ženy nemohl najít, a tak opět sháněl pomoc v sousedství. Už však nebyly nic platné oživovací pokusy podle telefonických pokynů operátorky záchranné služby ani resuscitace, o niž se snažila posádka sanitky.

Jen domácí „Itálie“, nebo týrání?

L. B. opakovaně odmítá, že by manželku napadl, tím méně bil tak, že by to vedlo k smrti. K tomu, co se stalo, nemá vysvětlení. Vlastně má: „Mohl to na ni zkoušet ten Boris, ona ho nechtěla a on se po ní mohl ohnat…“ Lidé blízcí oběti ale o pachateli nepochybují. „Chtěla od něj odejít; říkala, že se ho bojí,“ vypověděla kamarádka, jež hovořila třeba o skrývání monoklů pod slunečními brýlemi. „Prostě měli doma Itálii; chvíli bylo dobře, pak zase ne. Hádali se, bili se, prali se, pak se zase milovali,“ přiblížila soudu, jak se jí kamarádčino manželství jevilo. To expartner, který byl s usmrcenou v kontaktu i poté, co začala žít s L. B. a vzala si ho za muže, hovořil přímo o domácím násilí a týrání. Zmiňoval konkrétní případy, konkrétní zranění – třeba zlomeninu očnice v roce 2018 – a dokonce k soudu přinesl složku lékařských zpráv. „Ty mi nechávala, abych je schovával,“ vysvětlil. Napadení ze strany obžalovaného prý kdysi čelil i on. „Do dneška nemám zuby hotový,“ poznamenal k incidentu z května 2018. Přičemž si postěžoval, že z toho nic nevzešlo ani na policii, ani před „přestupkovou komisí“.

Ve hře může být citelný trest

Předsedkyně senátu Alexandra Chrdleová naplánovala termín hlavního líčení ještě na pondělí příštího týdne. Dá se však očekávat, že k vynesení verdiktu se krajský soud dostane až později. V případě uznání viny a využití právní kvalifikace navržené obžalobou by za těžké ublížení na zdraví se smrtelným následkem mohl být vyměřen trest odnětí svobody v rozpětí od osmi do šestnácti let.