Důvody? Většinou administrativní. Zamrznutí armádních tendrů nakonec vyústilo i v personální rošádu. Na konci roku skončil klíčový náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Daniel Koštoval. Že by to ještě více zdrželo armádní nákupy, ale ministerstvo odmítá. „Žádné průtahy v nákupech se neočekávají. Ve Filipu Říhovi, který byl pověřen řízením sekce vyzbrojování a akvizic, přišel člověk, který se v dané oblasti pohybuje již několik let a má v ní patřičný přehled,“ říká mluvčí obrany Marek Vala.

Teď, nebo nikdy

Letošní rok by tak snad mohl být prvním, kdy dojde k zahájení soutěže, či dokonce podpisu prvních významnějších zakázek (viz grafika).

Jaké vybavení shánějí ženy a muži ve zbraniZdroj: DENÍK

Některé věci přitom hoří. Až na úplném konci loňského roku vláda souhlasila s tím, aby ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) dokončil dva roky oddalovanou smlouvu s Izraelem na dodávce osmi radarů MADR. Nové radary naše protivzdušná obrana akutně potřebuje, protože ty stávající už přesluhují.

Vzrušená debata se letos povede také o dodávce až 210 pásových bojových vozidel pěchoty za 52 miliard korun. Na „grilování“ vojáků už se chystají poslanci a zajímat se budou o to, zda armáda takový počet „bévépéček“ užije.

Řehounek: Budu se ptát, zda potřebujeme tolik bojových vozidel

Ministerstvo obrany ohlásilo největší investice do výzbroje a vybavení za poslední roky, na výdaje půjde letos přes 66 miliard korun. O tom, co potřebují, chodí vojáci informovat členy sněmovního Podvýboru pro akvizice ministerstva obrany. Podle jeho předsedy Jana Řehounka (ANO) poslanci včetně jeho samotného mají určité výhrady.

Armádní nákupy radarů, pásových bojových vozidel či vrtulníků se v posledních měsících protahují. Přesvědčili vojáci poslance o potřebnosti avizovaných nákupů?
Mobilní radary jsou jasné a měly být už dávno, BVP a vozidla pro chemiky také nikdo nerozporuje. V těch strategických projektech panuje víceméně shoda. Určité otazníky vzbuzují víceúčelové vrtulníky. Tam vidím řadu nejasností, ať již zvolenou koncepci, nebo způsob výběru až po jejich potřebnost ve srovnání s celkovou zanedbaností pozemních sil.

Ze všech zakázek vyčnívá nákup 210 bojových vozidel pěchoty (BVP) za 52 miliard korun. Není to velké množství, když to srovnáme s modernizovanými tanky, kterých máme cca 30?
Nechal jsem si zpracovat od lidí, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají, detailní rozbor této zakázky. Otázek, které nejsou vyřešeny (a finální zadávací dokumentace stále k dispozici není, takže otázky přetrvávají), je několik. A jednou z nich je právě ten počet.

Je tedy „nadstřelený“?
Nerozporuji ho, to vlastní rozdělení na jednotlivé typy (bojové, velitelské, sanitní atd.) logiku dává, otázkou pro mě osobně zůstává, zda v situaci, kdy armáda má cca 30 údajně bojeschopných tanků T-72M4 CZ a k tomu pandury, není toto číslo poměrově zbytečně vysoké.  I s ohledem na okolní státy – náhrada starých verzí BVP (těch má nyní armáda cca 180) bývá většinou v poměru výrazně nižším než 1 : 1 – nové verze jsou po všech stránkách výkonnější – možná bych se nebál říct až třeba 1 : 2. Armáda i ministerstvo přesto pokládají poměr cca 1,2 : 1 za správný, já osobně se na něj budu ještě ptát.

Je to jediná záležitost, kterou chcete prověřit?
Jiná věc, které se trochu obávám, je požadavek na počet přepravovaných vojáků v BVP. Když vezmu zkušenosti z minulých akvizic, je zde riziko, abychom nakonec nevyvíjeli BVP, které bude používat pouze Armáda ČR. To by ve finále znamenalo extrémně vysokou cenu a nízkou kompatibilitu s našimi partnery v NATO.

U všech zakázek se bude hrát také o zapojení českého průmyslu. Jak moc je to pro poslance podvýboru důležité kritérium?
Důležité je slabé slovo, neváhal bych použít slovo „stěžejní“. Pokud lze dostat daný výrobek, službu, servis od domácího výrobce za konkurenceschopnou cenu, mělo by to tak být.

Takže odteď už bude maximum věcí „Made in CZ“?
Pevně věřím – i po posledních slovech ministra obrany Lubomíra Metnara na našem podvýboru – že toto kritérium vždy bude součástí zadávacích podmínek každé zakázky, ale mělo by mít i jasnou bodovou hodnotu při hodnocení nabídek. V tomto se shodnou členové Výboru pro obranu napříč politickými stranami a souhlasí i armáda a ministerstvo. Na druhou stranu to nemůže přejít do druhého extrému, totiž že vojáci budou platit násobně vyšší ceny jen proto, aby zachraňovali neschopný management některých dodavatelů, s výmluvou, že tak podporujeme české výrobce.

Některé zakázky, třeba nákup radarů či vrtulníků, se v médiích objevují opakovaně a přesto nejsou dotaženy do konce. Jak tyto prodlevy vojáci zdůvodňují před poslanci?
Tady to není o armádě. Problém byl jinde. Sekce pro vyzbrojování na ministerstvu obrany nepracovala tak, jak měla. Přestože nám bylo příslušným náměstkem neustále prezentováno, že je vše „v mašličkách připravené k podpisu“, opak byl pravdou.

Náměstek pro vyzbrojování Daniel Koštoval na konci roku skončil a resort hledá nástupce. Není to ale momentálně spíše další brzda, která oddálí nákupy?
Já osobně to vnímám tak, že koncem náměstka Koštovala vojáci dostali do nového roku dárek. Do historie ministerstva obrany se zapsal jednak svou neschopností řídit akvizice a jednak svou schopností přežít jakýkoliv malér. A že jich nebylo málo. Počínaje tím, co nenakoupil, přes diplomatická faux pas, kdy dokázal urazit řadu našich spojenců, a konče z mého pohledu cílenou destrukcí systému podpory českého obranného průmyslu. Takže já to nepovažuji za komplikaci, ale za velmi dobrou zprávu pro nás všechny. Nový náměstek či náměstkyně se však budou muset vypořádat se zbytkem Koštovalova „týmu“, který na ministerstvu zatím bohužel zůstává.