V rohovém domě v pražských Holešovicích sídlí ordinace Armády spásy. Už od roku 2009 pro ni pracuje lékařka Andrea Pekárková, která tehdy studovala čtvrtý ročník medicíny. „Rozhodla jsem se, že si vyberu obor všeobecného praktického lékařství, abych mohla vlastníma rukama udělat co nejvíc pro lidi bez domova. Pak jsem se začala vyvíjet právě v této oblasti jako profesionál,“ vzpomíná Pekárková. Dnes je považována za přední odbornici v této problematice, a jejími pacienty je tak část ze zhruba třiceti tisíc bezdomovců, kteří v Česku žijí.

Záhy ale zjistila, že k této práci jí nestačí jen znalosti, které načerpala studiem medicíny. „Musela jsem načíst spoustu literatury z oblasti sociální práce, navštívit různé zahraniční projekty. V praxi se učit od sociálních terénních pracovníků a hodně změnit myšlení o tom, jaká je role lékaře v týmu,“ doplňuje.

Nejvíc bezdomovců na území České republiky žije v Praze: 

Bezdomovci bývají specifičtí pacienti. V zimě velká část přichází s respiračními onemocněními. Pro tuto skupinu lidí jsou typické kožní choroby, ať už rány nebo parazitární onemocnění. Když už se do ordinace dostanou, většinou s komplikovanějšími stavy. „Často se setkáváme s onkologickým onemocněním v pokročilejším stádiu, neurologická onemocnění, ať už jsou to různé obrny, někde vzniknou i z přeležení ve špatné poloze. U lidí bez domova jsou častá ortopedická onemocnění, jako je artróza kyčelních kloubů,“ líčí lékařka.

Vzácná nejsou psychická onemocnění. „Býváme záchytnou stanicí a první, kdo to odhalí,“ popisuje lékařka.

V současné době má pražská ordinace Armády spásy v registru 1715 pacientů, přičemž čtyři stovky z nich jsou cizinci. Nezřídka to jsou lidé, kteří tu žijí už delší dobu a z nějakého důvodu se ocitli na ulici. Nejčastěji jsou ze Slovenska, ale žijí tu i lidé z Bulharska, Ukrajiny, Ruska, Moldávie nebo z Litvy. Mezi bezdomovci v Praze lze potkat také lidi z Afriky, ze zámoří nebo Velké Británie.

Lidé bez pojištění

A právě cizinci bývají problém. Čeští pacienti mají ze zákona automaticky zdravotní pojištění. To u cizinců neplatí a Armáda spásy jejich vyšetření neodmítá, protože to bere za součást své práce. V opačném případě by totiž tito lidé umírali na ulici.

„Takový cizinec měl přístup ke zdravotní péči ztížený nebo ji vůbec nevyužíval, takže když se dostane k nám, je to jeho první návštěva u doktorky za mnoho let. Často tito lidé bývají ve velmi zanedbaném stavu. Potom jsou případné náklady, které jsou spojené s jeho léčbou, často vyšší, než kdyby měl třeba chřipku,“ popisuje Jitka Klánová, ředitelka Centra sociálních služeb Bohuslava Bureše, které provozuje Armáda spásy.

Z ordinace totiž mohou putovat na specializovaná vyšetření, rentgen či rozbor krve. Za normálních okolností by náklady hradila zdravotní pojišťovna, ale v těchto případech posílají nemocnice fakturu rovnou Armádě spásy. V lepším případě jsou tito cizinci pojištění ve své domovské zemi. Potom je tu šance získat úhradu přes Kancelář zdravotního pojištění, jejímž úkolem je získávat peníze od pojištěnců mimo Českou republiku. Takové případy jsou ale vzácné, protože řada těchto pacientů nemá sjednané zdravotní pojištění ani ve své domovské zemi.

Hradí jim jen třetinu nákladů

Pražská ordinace Armády spásy má roční rozpočet tři a půl milionu korun. Od pojišťoven má ale hrazenou jen třetinu nákladů. Podobnou zkušenost má organizace Naděje, která provozuje ordinace praktického lékaře, zubaře a gynekologickou ordinaci. Pro ni ovšem nyní hledá lékaře. Jen loni ošetřili 1230 pacientů, přičemž pětina z nich byli cizinci, nejčastěji ze Slovenska. Celkem tyto ordinace provedly přes čtyři a půl tisíce ošetření, tedy dvacet návštěv denně.

„Při ošetření lidí bez pojištění se náklady navíc zvyšují o vyžádanou péči, léky, obvazový materiál. Jedná se o náklady, které by pojišťovna hradila jiným poskytovatelům - laboratoře, lékárny a náklady na materiál, který souvisí s ošetřením,“ říká metodik Naděje Luboš Turzík.

Pětiletá dívka z Prahy je jednou ze zhruba 1700 dětí, které v Česku žijí na ubytovnách:

Je ale spravedlivé dodat, že zdravotní pojišťovny jsou v tom nevinně, protože nemohou platit za někoho, kdo nemá zdravotní pojištění. „Velká část pacientů, o nichž hovoříte, nemá zákonný nárok na účast ve veřejném zdravotním pojištění a za tyto pacienty nemohou zdravotní pojišťovny nijak odpovídat ani na ně vynakládat nám svěřené finanční prostředky,“ vysvětluje prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich.

Tento fakt uznávají i organizace, které ordinace pro lidi bez domova provozují.

Jak z toho ven?

Nedávno se jim dostalo alespoň přilepšení. Ministerstvo zdravotnictví před dvěma roky spustilo projekt, který má zvýšit dostupnost zdravotní péče pro lidi bez přístřeší, jež se ocitli v nouzi. Týká se pěti ordinací v Olomouci, Ostravě, Pardubicích a v Praze. Těm pojišťovny poskytují vyšší bonifikaci. „To znamená, že byl zaveden nový signální výkon, který zohledňuje náročnost práce s lidmi bez domova. Toto opatření o něco zvýšilo úhrady od pojišťoven. Týká se ovšem jenom pojištěných pacientů,“ upřesnil Turzík.

Zbytek musejí organizace získávat od dárců. Například Armáda spásy nedávno spustila kampaň Ošetřenka, díky níž může hradit část provozu ordinace. Lékařka Pekárková to ale nepovažuje za systémové řešení. „Navrhovala jsem, aby vznikl fond, ze kterého by byla hrazena péče za nepojištěné cizince. Z toho by se mohla hradit péče i jiným zdravotnickým zařízením, protože to není jenom náš problém. Kdyby takový fond fungoval například pod ministerstvem zdravotnictví nebo tady v Praze pod magistrátem, každé zařízení by mohlo vyfakturovávat do toho fondu,“ míní lékařka.

Takového řešení se ale asi jen tak nedočká. „Zavedení specifických podmínek účasti veřejného zdravotního pojištění pro ‚bezdomovce‘ neplánujeme. Lze pouze doporučit zjištění životní situace konkrétní osoby, na jejímž základě bude naplněna některá z podmínek účasti v systému veřejného zdravotního pojištění,“ vzkazuje mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.

Na ulici končí důchodci

Ordinace v pražských Holešovicích získala loni v září posilu a nyní v ní drží službu dvě lékařky. Mohou tak dělat preventivní prohlídky, předoperační vyšetření nebo posudky pro správu sociálního zabezpečení. Ošetřují pacienty od osmnácti do dvaaosmdesáti let.

Díky Armádě spásy se na seniora Jana Belera usmálo štěstí:

Pekárková si ale v poslední době všimla trendu, který není zrovna příznivý. „V poslední době přibývá těch, kteří k nám do ordinace přicházejí v osmdesáti letech. Populace lidí bez domova stárne, ale ten, kdo k nám poprvé přijde v osmdesáti letech, určitě není bezdomovcem třicet let. Je to nově vzniklý bezdomovec v seniorském věku,“ říká.

V Česku lze historii bezdomovectví sledovat posledních pětatřicet let. Pokud by se v té době dostal na ulici člověk, kterému tehdy bylo pětačtyřicet, osmdesáti let by se ani nedožil. „Život na ulici je tak huntující, že ti lidé umírají daleko dříve. To je věc, která mě děsí. Za poslední zimu se nám objevili noví senioři bezdomovci,“ dodává lékařka.