Pílí a vytrvalostí zdokonalila svou cukrářskou zručnost natolik, že nyní bez problémů upeče téměř cokoliv, co si zákazník zamane – a může to být klidně tekoucí kohoutek, královský klenot, postavička z oblíbené pohádky, kostky lega, kaktusová zahrádka nebo lahev whisky.

"K pečení mě přivedla moje milovaná babička, která uměla vykouzlit ty nejhezčí a nejlepší dorty, buchty, koláče a fenomenální kremrole. Bez jejích dortů se v rodině neobešla žádná rodinná oslava. Odmala jsem se jí motala pod nohama a přihlížela, jak se co dělá. Babička mě postupně zasvětila do všech tajů pečení," vzpomíná na své cukrářské začátky Ivana Ivana Šmidtová.

V současnosti by se ani její babička nestačila divit. Doba pokročila a s ní přišly i složité cukrářské techniky. Především díky internetu je dnes jednoduché nalézt a naučit se spoustu nových technik a postupů. "Dnes už nefrčí máslové krémy a klasické dorty jako za časů mojí babičky. Moderní jsou především odlehčené varianty – například mascarpone a šlehačka, ovoce, slaný karamel nebo čokoládová ganache," popisuje.

A ani co se týká vzhledu, se Ivana Šmidtová nespokojí s klasikou. „Vždycky jsem chtěla dort udělat něčím jiný, zvláštní, zákazníkovi přímo na míru. To u mě přetrvává pořád, " dodává Ivana, která v pečení pro rodinu postupně babičku nahradila.

O výrobě dortů

Před deseti lety se rozhodla posunout svou tvorbu na vyšší úroveň, a začala se soustředit na výrobu čokoládových ozdob. V současnosti jsou její schopnosti daleko za původním záměrem a dokáže vytvořit téměř jakýkoliv dort, od prvotního nápadu až po uložení do krabice.

„Nejraději peču dorty pro toho, koho velmi dobře znám. Výroba jde potom sama, protože na daného člověka myslím od hledání inspirace až po zdobení. Například pro syna, milovníka hamburgerů, jsem vyrobila hamburger a pro mou dceru, nadšenou fotografku, zase model fotoaparátu,“ vysvětluje Ivana Šmidtová.

Na výrobu větších figurek s oblibou používá burizonovou hmotu. Pomocí té nejprve vymodeluje požadovaný tvar, který posléze potáhne potahovací hmotou. „Ve většině případů se moje představa liší od finální verze. Zdobení vymýšlím za pochodu – to je taky jedna z věcí, kterou na tvorbě dortů miluji. Musím umět improvizovat a být kreativní,“ doplňuje Šmidtová.

Kreativitu zdědila paní Ivana nejenom po babičce, ale též po tatínkovi, který se v důchodu věnoval vyřezávání figurek a betlémů.

Cukrářka dodává, že každý dort je také různě časově náročný. „Nejvíce času zaberou modelovací techniky. Dort se většinou tvoří na etapy v několika dnech – první den se upečou korpusy, které se druhý namažou a třetí den probíhá zdobení,“ popisuje. Některé úpravy dodělává ještě těsně před předáním výtvoru.

Časově méně náročné je pak zdobení potištěným jedlým papírem a fondánovým listem. "Nenechte se však zmýlit – ačkoliv některý dort vypadá na první pohled jednoduše, leckdy stojí více úsilí, než ten, který vypadá velmi pracně.

Největšími pomocníky při pečení jsou paní Ivaně otočný tác a prořezávací pilka. „Mám ráda, když jsou dorty hezké jak zvenku, tak zevnitř po rozkrojení, a k tomuto účelu je pro mě pilka nenahraditelná,“ vysvětluje Ivana Šmidtová.

Ačkoliv existují cukráři, kteří na dortu nesnesou jedinou nejedlou část, ona s tím problém nemá. Například u květin vždy volí „živou“ variantu, která dortu dodá větší šmrnc než sebelépe vymodelovaná květina z jedlé hmoty.

Byly to právě její dvě děti, Josef a Iveta, kteří Ivanu Šmidtovou povzbudili k tomu, aby své dortové snažení sdílela na Facebooku. K dnešnímu dni má na svém facebookovém profilu přes 500 fanoušků, kteří její tvorbu pravidelně sledují. Díky dětem se cukrářce ozývá více a více známých a přátel, kteří chtějí aby jim nějaký dort také upekla.

Frekvence pečení je různá – někdy upeče jen jeden dort za měsíc, jindy čtyři. Jsou také období, kdy neupeče žádný. „Pečení je můj koníček, a nejlepší odměnou je pro mě pocit, že mé snažení nebylo zbytečné,“ podotýká Ivana Šmidtová.

Neoblíbené dorty

Jedním z dortů, které nikdy nechtěla péct, je lidské přirození. Nakonec ji však jeden známý přemluvil, aby takový dort upekla pro kamaráda, a tak svolila.

Také nerada modeluje postavičky, a proto se snaží se zadavatelem najít přijatelný kompromis. „Raději koupím figurku – jako třeba na dort inspirovaný pohádkou Vaiana. Děti pak mají z dortu alespoň něco na památku,“ říká Ivana Šmidtová.

Na potahovaných dortech jí vadí především jejich přílišná dokonalost a uhlazenost, která až hraničí s umělostí. „Na druhou stranu musím uznat, že v některých případech je to pro daný dort nejlepší řešení – hlavně pro děti. A protože peču pro rodinu a přátele, špatně se mi říká ne,“ dodává.

Cukrářské výzvy a plány do budoucna

Chuť se na všechno „vykašlat“ přepadávala Ivanu Šmidtovou ve chvílích, kdy s náročnými dortovými technikami začínala a pečením trávila celé noci. „Noční směny mě už začaly značně vyčerpávat, protože nebylo výjimkou, že jsem hotový dort uložila do ledničky a šla rovnou do práce. Navíc nedokážu odevzdat odfláknutý dort – dám ho z ruky až tehdy, kdy jsem se svým výtvorem spokojená,“ zdůrazňuje.

Vyčerpávající noci strávené pečením a zdobením dortů jí nakonec vždycky vynahradí milá zpětná vazba a radost zákazníků z odevzdaného díla.

Pečení na plný úvazek se Ivana Šmidtová věnovat nehodlá, odrazuje ji nejistota dostatečného množství zakázek a velmi nákladné vybavení cukrářské místnosti, ale též obava, že by se z pečení vytratila radost a zábava, kterou nyní zažívá.

Veronika Martínková