L. F. Jaránek: Jsem Kladeňák, a tak mám rád, když se o Kladnu zpívá

Po revoluci, asi v 6. třídě, jsem chtěl hrát baseball, ale nenašel jsem klub, do kterého bych chodil. Přihlásil jsem se na bicí do lidové školy umění, jenže lekce ten rok zrušili. Vyměnili jsme tehdy se sourozenci svou první kytaru za Dostihy a sázky. Učil jsem se brnkat doma pod dohledem otce, který hrál na akordeon. Nová učitelka na hudební výchovu nám hrála na kytaru a přepisovala písně Kryla nebo třeba Nohavici. V té chvíli jsem měl jasno.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

V posledním ročníku ZŠ jsem si dal přihlášku na lidovou školu v kladenském GDM, zde jsem se naučil hrát podle not. Zahrál jsem si tehdy třeba v komorní hře, doprovázel jsem dvě flétnistky. Když jsem začal chodit na střední průmyslovou školu, koupil jsem si za 300 korun první starou elektrickou kytaru. S kamarády ze třídy jsme zkoušeli něco hrát a založili jsme v roce 1995 skupinu Do Dna Oi!. S ní jsem v sedmnácti letech zažil první koncert v Libušíně.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Pak jsme začali chodit do kladenského Klubu C-19, kde jsem potkal starší nové lidi. S těma jsem pak hrál ve skupině Minerva. Obě skupiny fungovaly asi jen rok. Několik let jsem si pak psal vlastní písničky, nehrál jsem. Až po maturitě, asi v roce 1998, jsme se spolužákem a kytaristou Davem po zhlédnutí Lou Fanánka Hagena v hudebním klubu Spider založili svou skupinu No Words To Use. I její existence byla dlouhá asi jeden rok.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Zlom nastal v roce 2002, kdy přišla na svět pro nás významná Villa la Cappella Few Fools trio, která byla první významnější skupinou, ve které jsem hrál. V roce 2006 se ale rozpadla. Následně jsem potkal šikovného bubeníka Martina „Ramba“ Kučeru. To byl osud. Můžu zpětně říct, se kterým jsme založili pokračování kapelu Fast Farragos. S ní stále hrajeme grunge rock, máme asi šest desek a další tři na cestě a mění se občas i line up o hudební hosty.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Příští rok oslavíme malé jubileum, deset let, se stěžejní kapelou – Sklad Na Rock. V ní jsme posunuli svůj hudebnický um ještě dál a v letošním roce vydali druhou desku Starokladno, sláva tobě v každé době!. Jsme Kladeňáci, a tak máme rádi, když se o Kladnu zpívá. Aktuálně už máme rozpracovanou třetí desku. Ta bude věnována kladenskému hokeji, především upřímně Jaromíru Jágrovi i kladenským Rytířům, přičemž se jmenuje Tři na zteč! Hotovou bychom jí chtěli mít v březnu.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Většinou skládám kytarové party a vymýšlím texty já, ovšem ve studiu pak dotváříme pointu jako kvartet i s druhým doprovodným kytaristou a při zpívání sborů. Prozradím, že inspiraci čerpám z běžného života, většinou zpíváme o holkách a vztazích či záletech, pivu, kamarádech, sportu hlavně o fotbale i hokeji nebo motorkách a třeba i o armádě. Často v písních používám nadsázku, naopak nepoužíváme vulgární slova, spíše jen náznaky v příbězích.

close info Zdroj: Tomáš Ježek zoom_in

Jako poslední jsme založili skupinu F.B.H.C. Tam čerpáme z hardcore stylu a metalové i klasické muziky. Věnujeme se tam temným tématům jako je třeba peklo, ďábel či apokalypsa. Aktuálně s velkou oblibou hraji i na baskytaru v obnovené kladenské formaci Fabrika!, kterou jsem od mládí poslouchal. Nyní působím ve čtyřech skupinách, za život jsem vystřídal asi osm kapel. Teď už si dobře vybírám, co, kdy, kde, s kým a proč hrát. Je to jízda, nestěžujeme si!

close info Zdroj: Karel Vyskočil zoom_in

Umím hrát na kytaru, tu mám nejvíce zažitou. Doma mám sedm elektrických kytar. Hraji také občas na akordeon a rototomy. Na lidové škole umění jsem hrál asi rok na klavír, ale na ten už nejsem schopný koncertovat. K dechovým nástrojům jsem se nikdy nedostal, ale nějaký z nich bych si chtěl jednou vyzkoušet, třeba tubu. Dost možná to přijde zanedlouho, dceři je osm let a chce se učit na flétnu. Takže asi seženeme dvě flétny a budeme se učit společně.

close info Zdroj: Rene Mazzolini zoom_in

K hudbě jsem se dostal přes staršího bratra, který poslouchal třeba Visací zámek nebo Jasnou páku. Předtím jsme ale občas s otcem poslouchali třeba Jirku Schelingera, Olympic, Kaťáky či Pražský výběr. Časem se mi do ruky dostala třeba tvorba příbramské kapely E!E, Plexisu, Svatého Vincenta Venery a Třech sester.

close info Zdroj: Jana Zaorálová zoom_in

Nejvíc mě bavila prožitá éra Nirvany, která se musela pak rozpadnout náporem o dění u nich. Byla to podle mě hodně divoká léta, ty devadesátky. Aktuálně jsou tři hlavní kapely, které máme rádi – Foo Fighters, Band Henryho Rollinse a ty Tři sestry. S dcerou rádi posloucháme i Red Hot Chilli… říkáme jim taky Pampers! Občas si poslechnu i vlastní tvorbu, ne však denně.

close info Zdroj: Zdeněk Dežo Vlasatý zoom_in

Vystudoval jsem obor strojírenství na průmyslové škole Jana Palacha v Kladně. Po ní jsem nastoupil do elektrovýroby mobilních telefonů. Po deseti letech ale firma skončila, a tak jsem nastoupil do firmy v Praze na Proseku, která dělá defektoskopii – nedestruktivní testování materiálu. Kontrolujeme třeba ozubená kola, aby nepraskla za chodu a různé strojní díly a celky.

close info Zdroj: Tomáš Ježek zoom_in

Když nejsem v práci, nebo se nevěnuji hudbě a rodině, tak rád chodím na hokej, jsem fanouškem Rytířů Kladno. Kromě toho mám rád kulečník, bowling, sledování filmů, historii, a přírodu a technické věci. Život mě docela baví, takže prostě pokračuji dál a nejsem na tom světě naštěstí zas tolik sám…

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in