Švec Martin Novák obul Labutí jezero i herečku Aťku Janouškovou

A protože opravář obuvi ve Slaném scházel, jelikož ve městě působí dosud pouze jediný, rozhodl se švec Martin Novák oprášit své původní řemeslo a vrátit se k verpánku. Jeho dílnu v centru Slaného díky tomu několik měsíců symbolizuje pohádkový loupežník Rumcajs v červeném klobouku, který byl, jak známo, také ševcem. Plechový vývěsní štít nade dveřmi pak vítá zákazníky v podobě boty v nadživotní velikosti. Už na první pohled je zřejmé, že mistr švec je dílem i výtvarník.

close info Zdroj: Jitka Krňanská zoom_in

„Pocházím z Prahy a původně jsem se vyučil uměleckým ševcem pro Divadelní techniku Praha. Dokud tento státní podnik existoval, dělali jsme zakázky jak pro divadlo, tak pro film. Osobně jsem obul například celé Labutí jezero pro soubor Baletu Národního divadla. Slavné herečce Aťce Janouškové jsem dělal boty na zakázku. Dělali jsme toho s kolegy tehdy hodně. Ale ty doby už jsou pryč,“ vzpomíná švec.

close info Zdroj: Jitka Krňanská zoom_in

O prostory přišel národní podnik v restituci a rozpadl se. „V dalších letech jsem působil v Ergonu, kde se vyrábí na míru speciální ortopedická obuv. I to bylo náročné. Abych si pořádně vydělal, rozvážel jsem v noci noviny a ve dne ševcoval. Dostavila se však únava, tak to dlouhodobě nešlo skloubit dohromady a musel jsem odejít,“ přiznává švec.

close info Zdroj: Jitka Krňanská zoom_in

Po čase se s manželkou rozhodli odstěhovat na venkov a počátkem milénia zakotvili v Dolíně u Slaného. „Jelikož jsem neměl vlastní stroje na výrobu a opravu obuvi, musel jsem se nechat zaměstnat. Od té doby pracuji ve strojírenském podniku ČKD Mobilní jeřáby ve Slaném. Po ševcovině se mi stýskalo a toužil si otevřít vlastní dílnu. Před nedávnem se mi konečně povedlo získat nějaké obuvnické stroje za rozumnou cenu, tak jsem začal svoji myšlenku uskutečňovat. S manželkou jsme hledali prostory a povedlo se nám najít jeden příjemný krámek ve Slaném na Komendě pod náměstím. Konečně mám svoji dílnu. Mám to ale stále jako koníčka. Do dvou hodin dělám ve fabrice a pak hned běžím do krámku,“ popsal Martin Novák.

close info Zdroj: Jitka Krňanská zoom_in

Co čert nechtěl, covid všechno zarazil! „Opravdu se mi začalo dařit a měl jsem radost, že jsou lidé spokojení. Přestože jsem po práci v dílně denně jen omezený čas, mohou zákazníci vyzvedávat a předávat obuv do sousední kavárny, kde máme domluvu. Teď je po všem. Pochopitelně je potřeba platit nájem, tak nevím, jak dlouho to takhle vydrží. Je to smůla, ale nejsem sám, komu covid překazil plány,“ dodává Martin Novák.

close info Zdroj: Jitka Krňanská zoom_in

Jak se říká, kovářova kobyla a ševcova žena chodí bosa, v případě Martina Nováka tomu tak není. „Svojí ženě už jsem boty vyrobil. Hnědé šněrovací, ty nosí ráda. Sobě jsem ušil i „koně“, polobotky a tak. Pochopitelně i dalším zájemcům bych vyrobil boty na zakázku, ale k tomu je zapotřebí mít odpovídající materiál a vlastní dřevěné kopyto. Dnes je to nákladná záležitost. Pokud by ale někdo s takovou objednávkou přišel, určitě se domluvíme,“ dodal.

close info Zdroj: Jitka Krňanská zoom_in

O tom, že švec Martin je zručný chlapík, svědčí i renovace rozpadlých křápů, které by hned tak někdo nedal dohromady. „Za tu chvíli, co jsem ve Slaném, jsem lidem opravil boty, které se na první pohled zdály neopravitelné. Mnozí by je hodili do popelnice. Dohromady jsem dal i takové, které byly rozpadlé na hadry, ale zákazník k nim měl osobní vztah. Ať to byly boty taneční, gladiátory nebo jiné. I pro mě je to velká radost a dává to smysl mojí práci, když si majitel přijde, nepozná vlastní boty a je nadšený,“ uzavírá švec.

close info Zdroj: Jitka Krňanská zoom_in