Klíčová je takzvaná hřejivost. Tu podle doktorandky Ateliéru módní tvorby UMPRUM Lindy Havrlíkové zajistí nejlépe přírodní materiál živočišného původu. „Tedy různé typy vln, jako je ovčí vlna, alpaka nebo kašmír i další méně obvyklé. A to z toho důvodu, že zvíře má vlnu ze stejného důvodu, jako my pak oděv z ní,“ říká odbornice. Sama tvoří hlavně z ovčí vlny, zejména té české.

„Vlna je přírodní, obnovitelný a pokud není finální příze chemicky bělena nebo barvená, tak také plně biodegradativní materiál, který se – při správném používání z hlediska etiky a výroby – může zasloužit o trvale udržitelný rozvoj naší planety,“ vysvětluje.

Právě oblečení je jedním z obrovských znečišťovatelů životního prostředí. Letos v únoru publikovala Evropská agentura pro životní prostředí zprávu, podle které se ročně vyrobí globálně asi sedmdesát milionů tun syntetických vláken, více než tři čtvrtiny z nich pocházejí z Evropy. Až čtyři procenta z nich končí ročně přímo do půdy a vody. „Plastový odpad uvolněný do životního prostředí končí v řekách, vodních tocích a pobřežních vodách a přispívá k rostoucímu množství odpadu, který znečišťuje oceány a pláže po celém světě,“ přibližují autoři studie.

Ke vzniku odpadu navíc nedochází jen při konečném vyhození kousku oblečení do koše. „Za hlavní cestu uvolňování mikrovláken se považuje praní textilií. Je ale zřejmé, že mikrovlákna se uvolňují v celém rozsahu jejich životního cyklu, od výroby přes použití až po zpracování odpadu,“ doplňuje studie.

Dát přednost přírodnímu materiálu se ale vyplatí především po praktické stránce. „Oděv ze syntetických, tedy uměle vyrobených vláken totiž vlastně téměř vůbec nehřeje,“ potvrzuje Havrlíková.

Na trhu se můžeme setkat i se svetry ze směsového materiálu, nejčastěji mixu vlny a polyesteru. Výroba takového oblečení je snazší a finální produkt i levnější, ale z hlediska tepelného komfortu jako vítěz nevychází. „Směsový materiál snižuje hřejivost a nelze ho ani recyklovat,“ poznamenává Havrlíková. Z hlediska hřejivosti nejsou vhodné ani přírodní materiály rostlinného původu, jako je bavlna nebo len.

Hřeje, ale kouše

Jednou z možných nevýhod přírodního materiálu, je ale jeho „kousavost“, kdy vlákna dráždí kůži a tělo má nutkání se drbat. Podle Lindy Havrlíkové je to ale řešitelný problém, který se dá eliminovat už u nákupu, nekouše oděv například z česané vlny. U dalších kousků ale kousavost není navždy, nošením mizí. „Kousavost však může být ku prospěchu zdraví – stimulace kůže podporuje krevní oběh,“ směje se návrhářka.

Většina lidí ale svetr na holé tělo nenosí, existují také modely s podšívkou. Přírodní materiály bývají prodyšné a mají antibakteriální účinky. Člověk se v nich nepotí, na rozdíl od syntetiky, ve které se člověk zpotí i v zimě, při aktivnějším pohybu.

close info Zdroj: Deník zoom_in Zatímco v konfekci koupíte svetr z umělých vláken za několik sto korun, v případě zmiňovaného kašmíru to bude několik tisíc, pod čtyřmístné číslo se nedostanete ani při nákupu merina.

Linda Havrlíková ale radí u svetru, stejně jako u dalších kousků oblečení, nešetřit. „Za kvalitu se platí. Investice se po čase ale vrátí tím, že výrobek vydrží. U dražších kousků je běžný také doživotní servis oděvu, který jeho životnost prodlužuje na maximum,“ dodává Havrlíková.