Loď Eurydice pohřbila bouřka. Po tragédii se lidem zjevovala jako přízrak

Toho dne odpoledne, v neděli 24. března 1878, si v malebném anglickém městečku Windsor domluvili schůzku biskup z Riponu a sir John MacNiell. Právě si společně pochutnávali na dobrém jídle, když MacNiell z ničeho nic vykřikl. „Nebesa! Proč nezavřou střílny a nestáhnou plachty?“ dostal ze sebe urozený muž. Když se ho překvapená společnost zeptala, co svým výkřikem myslel, MacNiell odpověděl, že měl právě vizi. V duchu prý viděl loď s roztaženými plachtami a vysunutými děly, jak je zmítána ohromnou bouřkou.

Costa Concordia: Selhání kapitána a drogy mafie udělaly z tragédie národní hanbu

Dodnes se neví, zda je tato historka pravdivá, nebo je celý příběh smyšlený a vznikl až později, aby uspokojil senzacechtivé lidi. Pravdou ovšem s určitostí je, že přesně ve chvíli, kdy měl údajně vzácný host vidinu lodě ničené bouřkou, se zhruba 160 kilometrů od Windsoru skutečně zrovna potápěla vojenská loď. U britského ostrova Wight šla ke dnu válečná loď HMS Eurydice s více než 300 muži na palubě.

Katastrofu, která byla považována za nejhorší námořní událost z mírových dob v 19. století, do současnosti obklopuje množství záhad - příběh o vidině není jedinou podivností, která se s příběhem HMS Eurydice pojí. „Záhadou je nejen samotné potopení. Od té chvíle byla také zničená loď několikrát spatřena jako přízrak,“ uvádí BBC.

A korvetu pohltila temnota…

HMS Eurydice patřila mezi nejlepší lodě, jakými v 19. století disponovalo britské královské námořnictvo. Konkrétně šlo o korvetu, tedy menší válečnou loď. „Navrhl ji admirál sir George Elliot v roce 1843 jako velmi rychlé plavidlo se šestadvaceti děly,“ uvádí web Royal Museus Greenwich.

V prvních letech plavidlo sloužilo v přístavech britských zámořských území u Severní Ameriky. „V době Krymské války byla krátce vyslána do Bílého moře, aby pomohla při blokádě ruských přístavů. Zde úspěšně asistovala také při obklíčení několika ruských plavidel. Až do roku 1861 byla mimo službu, pak ale byla proměněna v tréninkové plavidlo. V roce 1877 dostala nového velitele, kapitána Marcuse Augusta Stanleyho Harea a vyplula na tříměsíční cestu do Britské Západní Indie a k Bermudským ostrovům. Z těchto míst se na cestu domů do Velké Británie vydala 6. března 1878. Byla to její poslední plavba,“ připomíná web Royal Museums Greenwich.

Až do osudného 24. března 1878 šlo všechno hladce. Loď plná začínajících námořníků, kteří se na tomto plavidle a při uplynulé cestě měli naučit základům chování na válečné lodi v aktivní službě, byla toho dne už kousek od domova. Konkrétně se nacházela u britského ostrova Wight. Vtom se stalo něco, co nikdo nepředvídal. „Najednou zavládlo zlověstné ticho. Na severozápadu se objevil shluk mraků a začaly padat vločky,“ popisoval o dva dny později list The Times.

Expedice se změnila v boj o holý život. Polárník Shackleton to ale nevzdal

Zvedl se prudký vítr. Před lodí byly těžké černé mraky. „Podle očitých svědků přesto Eurydice pokračovala v nastaveném kurzu přímo do bouře. V plné plachtě a s otevřenými střílnami. Proč to tak bylo, se nikdy nevysvětlilo. Je možné, že si kapitán Hare myslel, že výcvikové plavidlo námořnictva bouři bez úhony přečká,“ píše BBC.

Korveta vplula přímo do bouře a za chvíli se ocitla uprostřed sněhové vánice. „Bouře zasáhla loď dříve, než mohla posádka jakkoliv zasáhnout. Během několika okamžiků živel plavidlo převrátil na pravobok. Ledové moře se vlévalo do útrob lodě přes otevřené střílny od kanónů. Muži na palubě voda vyhodila z lodě, ti v podpalubí zatím zmateně křičeli. Jak se plavidlo plnilo vodou, loď se ještě jednou pomalu vzpřímila, pak to s ní ale trhlo a zcela se ponořila do moře," uvádí server Royal Museums Greenwich.

Námořníci neměli šanci. „Nebyl čas spustit záchranné čluny a většina posádky se v danou chvíli nacházela v podpalubí,“ zmiňuje BBC.

Jediní přeživší

Celá hrůza trvala pouhých deset minut. „Vzduch se vyčistil stejně náhle, jako se předtím zatáhlo, a vítr se zcela ztišil,“ uváděl tehdy list The Times.

K místu, kde se HMS Eurydice ponořila pod hladinu, se s vyjasněním rychle vydal nejbližší škuner. Z Eurydice na hladinu trčel kousek stěžně, jinak ale byla loď pohřbena v ledové vodě. Škuner na svoji palubu z moře dostal pět námořníků, tři ale zemřeli ještě při cestě na břeh. „Ze všech lidí na palubě se na břeh dostaly pouze dvě živé osoby. Zkušený námořník Benjamin Cuddiford, rodák z Plymouthu, a Sydney Fletcher, devatenáctiletý kadet z Bristolu,“ zmiňoval list The Times.

Na Eurydice zemřelo více než 300 lidí - některé zdroje uvádějí, že obětí bylo 317, jiné, že 364. Každopádně šlo o námořní katastrofu v mírových časech nevídaných rozměrů. „Předpokládá se, že obyvatelé městečka Ventor na ostrově Wight stáli na útesech a byli ohromeni rozsahem nehody, kterou nikdo v tak klidném nedělním odpoledni neočekával. Jedním ze svědků katastrofy byl i tehdy tříletý Winston Churchill, který tehdy trávil s rodinou dovolenou ve Ventoru," konstatuje BBC.

Přízrak Eurydice

Katastrofu a její okolnosti se nikdy nepovedlo zcela vysvětlit. Vrak lodě se povedlo vylovit ještě ve stejném roce, byl ale nevratně poškozen. Zbytky plavidla byly odtaženy do doků a zničeny. Z plavidla bylo vytaženo pouze několik mrtvol, identifikovat se povedlo jen dva muže. Ostatní těla si vzalo moře.

Podle úřadů důstojníci ani posádka lodě nenesli na nehodě žádný podíl, bylo zmíněno, že loď byla příliš nestabilní na to, aby přečkala řádění živlu takového rozsahu. Ve vzduchu ale stále visela a visí otázka, proč se Eurydice vydala přímo vstříc bouři.

Loď se zlatem měla být spásou. Poklad skončil na dně moře a svět ovládla panika

Jakoby záhad nebylo dost, v následujících letech - a vlastně až do současnosti - se začaly objevovat příběhy lidí, kteří údajně v místech potopení Eurydice viděli její přízrak. Příběh o vidině sira McNeilla tak nezůstal osamocen. „Námořníci či návštěvníci ostrova Wight začali hlásit, že zahlédli, jak se blíží vysoká loď se třemi stěžněmi a otevřenými střílnami, která náhle zmizela z dohledu. Mnozí z nich ale svou vidinu svalovali na podivné odrazy světla v mlze,“ zmiňuje BBC.

Další svědectví se vynořila i po desítkách let. „Ve 30. letech 20. století byl velitel Lipscomb, který velel ponorce, jež se právě plavidla kolem ostrova Wight, nucen podniknout úhybný manévr, aby se vyhnul střetu se zvláštní lodí - typem plavidla, jaké už v té době dávno nesloužily,“ uvádí BBC.

Mezi těmi, kdo údajně zahlédli přízrak Eurydice, je navíc dokonce i vysoce postavený člen britské královské rodiny. „Mezi těmi, kdo prý viděli ducha lodi, má být i princ Edward, syn britské královny Alžběty II., který měl korvetu vidět, když v oblasti koncem 90. let natáčel televizní pořad," upozorňuje web Portsmouth.co.uk.