Tělo Anny Politkovské, publicistky pracující v té době pro noviny Novaja Gazeta, bylo nalezeno s několika střelnými zraněními v pátek 7. října 2006 v přízemí domu v ulici Lesnaja v Moskvě, kde se svou rodinou bydlela. Podle pravděpodobné rekonstrukce vraždy na ni vrah opakovaně vypálil těsně poté, co nastoupila do výtahu, a zasáhl ji nejdříve třikrát do hrudníku, a poté jednou do hlavy. Ve výtahu kousek od jejího těla našla policie pistoli Makarov a čtyři vystřelené nábojnice. Způsob provedení zločinu nasvědčoval vraždě na objednávku.

K atentátu došlo v den narozenin ruského prezidenta Vladimira Putina (narodil se 7. října 1952, takže dnes slaví mimochodem sedmdesátiny - pozn. red.) a dva dny po oslavách 30. narozenin Ramzana Kadyrova, čečenského politika, který se půl roku na to stal prezidentem autonomní Čečenské republiky.

Vladimir Ivanovič Kuzmin vraždil nejen ženy a muže, ale i mladé chlapce. Ty navíc znásilnil. Ilustrační foto
Sériový vrah Kuzmin: Zrůda z Moskvy lovila děti, těla pak házela do vody

Jak Kadyrova, tak Putina Politkovská nekompromisně kritizovala, což záhy vyvolalo podezření, že její vražda byla jakýsi „nevyžádaný dárek“ jednomu či druhému, případně oběma, od jejich stoupenců.

„Museli to udělat právě takhle, nemohli si rozhodně dovolit jinou metodu – kdyby Politkovská zemřela při autonehodě, nebo na infarkt, celý účinek by se ztratil. Ta dáma tím, že vydala na Západě svou knihu Putinovo Rusko, uštědřila Putinovi pořádnou facku a režim se bránil,“ uvedl později Boris B. Volodarskij, bývalý kapitán ruských speciálních sil GRU, který po odchodu na Západ začal v Anglii působit jako historik.

Odvážná reportérka i kritička režimu

Kniha Politkovské, Putinovo Rusko, celým názvem Putinovo Rusko: Život v upadající demokracii, vinila Putina a ruskou tajnou službu FSB z potlačování občanských svobod s cílem nastolit diktaturu sovětského typu a kritizovala také jeho snahu rozpoutat druhou čečenskou válku.

Anna Politkovská v roce 2005 při rozhovoru v LipskuAnna Politkovská v roce 2005 při rozhovoru v LipskuZdroj: Wikimedia Commons, Blaues Sofa, CC BY 2.0

„Vracíme se zpět do sovětské propasti, do informačního vakua, které znamená smrt z naší vlastní nevědomosti,“ napsala Politkovská v této publikaci vydané v roce 2004. „Jediné, co nám zbývá, je internet, kde jsou informace stále volně dostupné. Ostatně, pokud chcete dál pracovat jako novinář, musíte být naprosto servilní vůči Putinovi. Jinak vás čeká smrt, kulka, jed nebo soud – jak to naše speciální služby, Putinovi hlídací psi, uznají za vhodné,“ cituje její další slova z této knihy Rádio Svobodná Evropa.

S odstupem více než 15 let můžeme říci, že Politkovská viděla Putina neobyčejně ostře a měla dar přesné a nadčasové analýzy společenského vývoje.

Ale nebyly to jen politické analýzy či komentáře, čím byla nepohodlná. Putinův režim nemohl vystát ani její zpravodajství, ať už ze zákulisí ruského byznysu a politiky, nebo přímo z válečné zóny.

Masakr v Beslanu. Před patnácti lety zahynuly první školní den stovky dětí
Dvě exploze strhly tělocvičnu. Masakr v Beslanu i po 15 letech budí otázky

„Její zprávy odhalovaly v Rusku korupci na vysoké úrovni. Byla také uznávanou válečnou reportérkou zaznamenávající průběh druhé ruské války v Čečensku. Často tam cestovala a psala pro list Novaja Gazeta ceněné zprávy o porušování lidských práv, vraždách, mučení a únosech, k nimž docházelo na obou stranách konfliktu. V době své smrti dokončovala příběh s odhalením rozsahu mučení v Čečensku,“ uvedl v roce 2016 Mezinárodní tiskový ústav (International Press Institute - IPI).

Ten připomněl, že sama novinářka čelila v Čečensku víckrát osobně nebezpečí a fyzickému i psychickému nátlaku. „V roce 2001 byla Politkovská zajata v jižním Čečensku ruskými vojenskými silami. Před propuštěním byla podrobena falešné popravě,“ uvádí IPI.

„Annin příběh je příběhem odvahy. Ve svých zprávách se zaměřovala na civilisty i na obyčejné vojáky a dívala se na čečenský konflikt lidským pohledem. Byla vzorem pro mnoho mladých novinářů,“ dodává tento ústav.

Tváří v tvář teroristům

Další stupeň své osobní odvahy Politkovská osvědčila v roce 2002, když jednala tváří v tvář s teroristy během obléhání moskevského divadla Nord-Ost. To skončilo razií, při níž bylo zabito téměř 200 civilních rukojmích.

K útoku na moskevské divadlo Nord-Ost na Dubrovce došlo koncem října 2002. Skupina asi 40 čečenských islámských teroristů tehdy obsadila násilím budovu moskevského divadelního centra a vzala si více než 850 lidí jako rukojmí. Den po obsazení budovy zabili teroristé zřejmě pro výstrahu mladou ženu.

Politkovská patřila mezi známé osobnosti veřejného života, jež se ani přesto nezalekly a snažily se vyjednat s teroristy propuštění zbylých rukojmí, bohužel neúspěšně. Dne 26. října vzaly ruské speciální jednotky Specnaz kolem páté ráno divadelní budovu útokem, přičemž ještě předtím vpustily do budovy přes vnitřní ventilaci paralyzující plyn, který měl teroristy uspat nebo alespoň utlumit jejich reakce.

Fotografie Anny Politkovské, pocházející z pojmenování promenády v pražské Stromovce jejím jménemFotografie Anny Politkovské, pocházející ze slavnostního ceremoniálu pojmenování promenády v pražské Stromovce jejím jménemZdroj: Wikimedia Commons, NoJin, CC BY-SA 4.0

Složení plynu ruské úřady nikdy nezveřejnily, měl ale zřejmě fatální následky: po osvobozovací akci zahynulo nakonec podle odhadů až 130 lidí, přičemž se předpokládá, že většina zemřela právě na následky otravy tímto plynem, který sice nebyl přímo smrtelný, ale při dlouhodobějším vystavení lidského organismu jeho účinku byl nebezpečný zejména starším lidem, dětem, ženám a lidem trpícím zdravotními problémy. Teroristé také stačili zastřelit ještě dvě rukojmí.

V roce 2004 se Politkovská dostala k další akci čečenských teroristů, jíž bylo známé obsazení školy v Beslanu, bohužel opět s mimořádně tragickým vyústěním. Při osvobozovací akci došlo v budově ke dvěma explozím, které strhly na tělocvičnu s rukojmími několik pater. Počet obětí nakonec činil 332 zabitých civilistů, z toho bylo 186 dětí.

Politkovská se vydala do Beslanu vyjednávat jako prostředník, ale nedorazila tam, protože byla na palubě letadla do Beslanu otrávena. Někdo jí podal hrníček čaje, po jehož vypití upadla do kómatu. Byla proto převezena do nemocnice v Rostově na Donu, kde se ji sice podařilo zachránit, ale lékařské záznamy o její hospitalizaci se ztratily. 

Tresty za vraždu

Pohřeb novinářky se uskutečnil v úterý 11. října 2006 v půl třetí odpoledne na Trojekurovském hřbitově, poslední úctu jí přišlo vzdát více než tisíc lidí, včetně desítek jejích kolegů i osobností veřejného života. Neobjevili se však žádní vysoce postavení ruští představitelé.

Z podílu na vraždě Politkovské byli nakonec v roce 2013 obviněni čečenští bratři Rustam, Ibragim a Džabrail Machmudovovi, jejich strýc Lom-Ali Gajtukajev, policista Dmitrij Pavljučenkov a bývalý policista Sergej Chadžikurbanov.

Pavlík Morozov (14. listopadu 1918 – 3. září 1932). Podobné mohyly a památníky stojí na mnoha místech v Rusku (vpravo).
Před 90 lety ho ubodali. Kdo byl opravdu Pavlík Morozov? Kluk, který měl smůlu

Střelcem, který ji přímo zabil, měl být Rustam, který za to dostal v červnu 2014 u moskevského soudu doživotí. Hlavním organizátorem atentátu byl podle žaloby Gajtukajev, rovněž odsouzený na doživotí. Pavljučenkov odešel od soudu s trestem 11 let vězení, Rustamovi dva bratři si vyslechli rozsudky od 12 do 20 let za mřížemi.

Jen málokdo se ale s takovým rozsudkem spokojil. Mimo jiné proto, že bratři Machmudovi byli obviněni z vraždy Politkovské už jednou v roce 2009, ale tehdy soud dva z nich zprostil viny; s čímž se ovšem nesmířil ruský nejvyšší soud a nařídil nový proces. Nejen přátelům Politkovské to připadalo jako soud na objednávku.

„Odsouzení pětice mužů u moskevského soudu znamená, že pokud jde o ruské úřady, po téměř osmi letech je tento opakovaně zpackaný případ definitivně uzavřen. Pro téměř všechny ostatní to ale neznamená vůbec nic… Čtyři z odsouzených mužů pocházejí ze stejné čečenské rodiny. I kdyby se členové klanu Machmudových této vraždy dopustili – což není v žádném případě jisté – byli pěšáci v mnohem větší hře,“ napsal v červnu roku 2014 britský Independent.

Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (1857-1935). Jeho rovnice umožnila cesty do vesmíru
Badatel Ciolkovskij: Živly mu vzaly domov, smrt syna. Pak lidem přiblížil vesmír

Podle závěrečného slova soudce Pavla Meljochina šlo zjevně o vraždu na objednávku, za kterou byla vyplacena částka 150 tisíc dolarů. Tu však měla vyplatit neznámá a nikdy nevypátraná osoba.

„Nikdy nebudeme považovat případ za uzavřený, dokud nebudou nalezeny a odsouzeny osoby, které nařídily zabití mé matky,“ řekl tehdy novnářům syn Politkovské Ilja.

Podle jedné teorie mohl být objednavatelem někdo ze soupeřících čečenských klanů, proplétajících obchodní i politické zájmy v nepřehledné spleti korupce. Podle další hypotézy, kterou razil zejména bývalý ruský agent FSB Alexandr Litviněnko, stál za vraždou sám Putin. Tajemný objednavatel však nikdy vypátrán nebyl. I sám Litviněnko byl nakonec otráven ruskými agenty FSB. Ruská společnost se propadla přesně do onoho informačního vakua, které Politkovská předpověděla.