„Pro mladé lidi je alkohol vyrovnávacím mechanismem se stresem a snadným způsobem relaxace. Žijeme v době, kdy nadměrné užívání alkoholu není vnímáno jako patologie. Alkohol je záležitostí večírků, party. Mladí lidé mají společenskou zábavu spojenu s drinky, koktejly, sektem. Ať se podíváte na jakoukoli reklamu, všude je nabízen alkohol a reklamy nabádají: Pobav se s přáteli, užij si legraci. A právě tady může být začátek budoucího problému,“ říká kladenská psychoterapeutka Petra Cinková.

Spojení oslav a alkoholu je přitom realitou, kterou vetšinou známe už z dětství. „Spousta rodičů pořádá pro děti oslavy ve velkém. Odmala jsou naučeny na to, že se slaví s lahví a že to k tomu patří. A může to začít třeba dětským šampaňským,“ vysvětluje Cinková s tím, že na druhém stupni základní školy už může být pozdě. „Závislost u mladého člověka vzniká velmi rychle,“ připomíná.

close Kladenská psychoterapeutka Petra Cinková. info Zdroj: Foto: se souhlasem Petry Cinkové zoom_in Kladenská psychoterapeutka Petra Cinková.

Ohroženy alkoholem jsou i mladí lidé, kteří mají za sebou traumatický zážitek. „Zakusili domácí násilí nebo byli svědky násilí mezi rodiči, někdo je zneužil či šikanoval. Po požití alkoholu zažijí ústup úzkosti, nemají pocit tísně na hrudi, žádný pocit knedlíku v krku, mohou se bavit s přáteli, aniž by zažívali nepříjemné pocity. Závislosti pak podlehnou velmi snadno. Alkohol je pro ně formou léku, tím ale rozhodně není,“ zdůrazňuje psychoterapeutka a dodává: „Spousta lidí - i žen jsou latentními alkoholiky. Jsme zvyklí na rostoucí pracovní výkon, více stresu a shonu. Často je velmi obtížné skloubit péči o děti s udržením zaměstnání nebo s kariérním růstem. Pití vína či piva po večerech navodí, alespoň zpočátku, lepší spánek a uvolnění.“

Pokud zůstaneme u dívek, paradoxně se závislými na alkoholu stávají i ty z velmi dobře situovaných rodin, kde je větší dostupnost peněz, ale méně pozornosti ze strany rodičů „Troufám si říci, že alkoholismus u dívek patnáct plus je dnes už běžným standardem,“ potvrzuje Cinková.

Mnohé děti třeba už ve dvanácti nebo třinácti letech zameškávají školní docházku, chodí za školu a někdy třeba dorazí i opilé do odpoledního vyučování.

„Tito náctiletí pak končí v ambulancích dětských psychiatrů nebo přímo na pobytech v dětských psychiatrických nemocnicích. Takových zařízení je ale v Česku málo a u těchto dětí je navíc potřeba, aby dokončily povinnou školní docházku. Nejčastěji se volí ambulantní léčba, neboť i čekací doby na hospitalizaci se prodlužují, a vždy je vhodná léčba s podporou rodinné terapie. Pokud je rodina aktivní a ochotna spolupracovat, léčba závislostí dětí se daří lépe. Rozhodně to ale už nemůže být o tom: tady máš peníze, nějak se zabav a nechceme o tobě moc vědět. Je potřeba se o dítě zajímat a budovat smysluplné trávení volného času,“ dodává Cinková.