Závislý člověk potřebuje pomoc a nasměrovat. Přesně pro tyto případy vznikli 
v Kladně Anonymní alkoholici. Jejich sezení iniciovala žena, jež vystupuje pod přezdívkou Kordula. „Scházíme se každý pátek od 18. do 19. hodiny v přízemí modlitebny Církve Bratrské. Ta se nachází v ulici Víta Nejedlého," popsala Kladenskému deníku místo setkávání Kordula.

„Věříme, že vzájemným sdílením našich zkušeností, síly a naděje dokážeme žít střízlivě," dodala hlavní poslání Anonymních alkoholiků. Iniciovat tato sezení závislých lidí se Kordule povedlo teprve nedávno. A co ji k tomu vedlo? I jí kdysi podobná sezení a činnost Anonymních alkoholiků pomohla ke střízlivosti. Zde je její příběh.

„Ani nevím, kde mám začít," podotkne drobná žena sedící v redakci Kladenského deníku. „Myslím si, stejně jako mnoho alkoholiků, že jsem se taková už narodila, i když 
u nás v rodině žádný nikdy nebyl. Vždy jsem se bála být na něčem závislá, ať už se jednalo o drogy, léky nebo člověka. Nikdy jsem nekouřila, 
v životě bych si nevzala prášek na spaní. Tak jsem alkoholička," zasmála se Kordula.

Napít se něčeho tvrdého vyzkoušela už v dětství. když ji nechali rodiče doma samotnou. Ochutnávala jejich zásoby. „Alkohol a zejména tvrdý mi velmi chutnal," podotkla. 

Ze začátku pila pouze ve společnosti a vůbec o nějaké závislosti nepřemýšlela, vždyť komu se nestalo, že by se napil více, že ano? „Když jsem byla těhotná a kojila jsem, či děti vozila do školky, alkoholu jsem se nedotkla. Ale pak jsem se pustila volantu, přestala jsem být opatrná a začala jsem se rozjíždět. To bylo mladšímu dítěti osm let," pokračovala ve svém příběhu Kordula.

Z touhy rychle se odreagovat od běžných problémů se postupem času stala potřeba, tedy závislost. Trvalo to pět let. „Poslední rok dva jsem pila denně, ale při tom jsem stále chodila do práce a starala se o rodinu. Je pravda, že jsem občas nesplnila, co jsem měla. Nebylo to příjemné pro rodinu ani pro mě. Člověk si velmi dlouho namlouvá, že to může kdykoliv zastavit, že vlastně pije jen tak," okomentovala situaci.

Poslední rok se o takovou stopku Kordula snažila, ale nešlo to. „Velmi mi vadilo, když jsem morálně upadala, nesplnila jsem třeba sliby nebo mě dítě vidělo spadnout ze židle. Je to hrozné, jelikož člověk ani kvůli svým dětem nedokáže přestat. Ta závislost je silnější," pokrčila Kordula rameny.

Zlom přišel po dovolené, kdy týden nepila. Tehdy si myslela, že nad démonem zvítězila. Omyl. „Celou zpáteční cestu jsem nemyslela na nic jiného než na láhev, a to jsem si uvědomila, že jsem skutečně v průšvihu," vylíčila uvědomění si.

Kordula byla, podle svých slov typický ženský piják. Pila tajně, aby jí nikdo neviděl. Alkohol si schovávala a pak měla problém nenápadně se zbavovat prázdných láhví. Když si uvědomila svou závislost, bylo jí pětačtyřicet let, byla vyděšená, styděla se a nevěděla, kde má hledat pomoc. Nakonec s pomocí psycholožky a psychiatričky, která dojížděla do Kladna z Prahy, svou závislost zvládla. Ovšem jen na jedenáct let.

„Potom jsem si myslela, že alkohol už není můj problém. Byla jsem sama doma, děti byly velké, manžel v práci, tak jsem si jednou řekla, že zkusím, co to se mnou udělá. A napila jsem se," začíná Kordula druhé dějství. Do třech měsíců začala opět pít. A znovu si dlouho myslela, že to dokáže kdykoliv zastavit.
„Další rok jsem si to už nemyslela. Začínalo mi být všechno jedno. Doslova jsem se v tom plácala. Dokonce jsem si koupila štěně, myslela jsem si, že kvůli němu přestanu. Ale nedokázala jsem přestat ani tehdy, když jsme v rodině čekali první vnouče," zakroutila smutně hlavou Kordula.´

Věděla, že závislost sama nezvládne, ale už neměla takovou chuť ji zastavit, jako poprvé. Nebyla tolik vyděšená, ale říkala si, že už je stará a že na ní už nesejde. „Potřebovala jsem něco jiného, než když jsem to řešila poprvé. V Praze už působili Anonymní alkoholici. Přijela jsem na jednu jejich akci a cítila jsem se mezi nimi velmi dobře. Začala jsem tedy za nimi jezdit pravidelně.

U Anonymních alkoholiků je to hodně o přijetí, vzájemném porozumění, sdílení zkušeností, ale také o spiritualitě a víře. Přišla jsem tam jako ateista a měla jsem proti víře spoustu námitek," vyjádřila své první dojmy Kordula.

Začala se o společenství více zajímat, jezdila na akce a postupně poznala příběhy i atmosféru. „Oni mě přijali, i když jsem byla hnusná alkoholička," dodala Kordula.

Postupně se zapojovala do aktivit a do půli roka přestala pít. Nyní se snaží stejně pomoci dalším lidem závislým na alkoholu. „Kladno je velké město. Cítila jsem nutkání zkusit to a iniciovat sezení Anonymních alkoholiků. I kdyby to pomohlo jen jednomu člověku, bude to stát za to," uzavřela Kordula.