Oficiálně se sice pěší zóna jmenuje Husova ulice, místní jí ale neřeknou jinak než Londa. Tento název má své kořeny v dávné minulosti. Londa je zkomoleninou a zároveň odvozeninou od Lounda, čili právě ona Lounská brána.

Přestože se přímo nabízí, že v městě, jehož historie sahá až do roku 750, bude pod povrchy komunikací ukryto něco zajímavého, je až s podivem, že archeologové na Londě bádají vůbec poprvé.

Jak šel čas, a že zásahů na pěší zóně bylo kvůli pokládce sítí už mnoho, dodnes nikdo oficiálně nezadokumentoval, kde přesně Lounská brána stávala.

Pokrok nezastavíš

Lounskou bránu v roce 1835 zbourali, protože zkrátka bránila provozu. Jediné co se dochovalo, je její historický nákres , kterou pořídil v době bourání někdejší gymnazijní profesor.

Náčrtek je tak jediným vodítkem pro současné archeology, kteří si podle něj dotvářejí představu o tom, kde Lounská brána stávala a jak vypadala. Fortna, která je svým vzhledem nejvíce podobná stále existující Velvarské bráně, stávala zhruba na úrovni dnešní spořitelny, přičemž měla ze strany od Loun předbraní neboli barbakán a příkop.

Protože zásahy do Husovy ulice nebyly při pokládce kanalizací a dalších sítí v běhu času zrovna šetrné a původní základy středověké brány pod zemí velmi poškodily, nacházejí badatelé dnes už jen fragmenty toho, co bylo v dávných dobách dominantou města i jeho ochranou.

Trpělivost je namístě

Odborníci musí mít nyní dostatek trpělivosti, aby jim do sebe jednotlivé díly zapadly, asi jako puzzle, a vše tvořilo celek. Všechny vrstvy, nánosy, nálety, náplavy, které vytvořil člověk i příroda musejí být odhalovány velmi opatrně a pečlivě označeny příslušným číslem.

„Jsme tým zhruba pěti lidí techniků a dokumentátorů vedený hlavním archeologem Jiřím Ungerem, který se podílel i na výzkumu zdejší Vinařického ulice před několika lety.

V současné chvíli dočišťujeme torzo historického zdiva z opuky na maltě, které tu zbylo. Patrná je pod zemí část zdi příkopu, přes který vedl dřevěný mostek ven z města.

V jednotlivých vrstvách nacházíme například keramické střepy různého data výroby, případně mince a jiné drobnosti," říká Jaroslav Gavelčík, technik ze skupiny archeologů z Archeologického ústavu Akademie věd v Praze.

„Jelikož Lounská brána nebyla nikdy řádně zdokumentována a výzkum tu prakticky nikdy neproběhl, snažíme se dát vše dohromady.Vše, co můžeme nyní v zemi vidět, je jádro zdiva brány, nemáme ale ani jeden líc, to vše bylo v minulosti ubourané," popisuje technik .

Podle svých slov s touto fází výzkumu skupina po dvou týdnech končí. Dále bude dokumentovat řezy v novodobých výkopech od jednotlivých domů.

„Nejvíce čekáme na otevření druhé části komunikace, kde by měly být neporušené terény. Tím pádem by nám měly odhalit všechno zdivo a mohli bychom konečně vidět posloupnosti," uzavřel technik k pracím na Londě.

Z historie Slaného a Lounské brány

Na přelomu 13. a 14. stol. bylo historické jádro města obklopeno kamennými hradbami. Dvojitý pás hradeb doplněný baštami a vodními příkopy přerušovaly na hlavních komunikacích brány Pražská, Lounská a Velvarská. Na jihozápadní straně pak byla ještě menší brána Fortna, původně určená jen pro pěší.

Město tak dostalo tvar zúženého pětiúhelníku. Při stále se zdokonalující vojenské technice přestávaly městské hradby plnit svou obrannou funkci. Nebyly udržovány, chátraly a nakonec byly v letech 1835-41 z větší části zbořeny. Jejich pozůstatky jsou dobře viditelné zejména v partii U Brodu.

Lounská brána místo, kde stála, dokumentuje dům čp. 101. V roce 1425 byla brána pobořena a v letech 1460-72 znovu vystavěna. Její tehdejší podobu si můžeme připomenout z lavírované kresby Josefa Šembery z roku 1822. V roce 1835 byla brána zbouraná. (čerpáno z archivu města Slaného)

Lidová pověst

Lidová pověst vyprávěla o třech stříbrných sochách andělů, které měly být v místech brány před třicetiletou válkou zakopány. Při kopání základů původní budovy spořitelny, ale nic nalezeno nebylo.

Podle jiné pověsti zakopali v dávných dobách slánští měšťané klíč od brány, aby se nedostal do rukou nepřátel, na parcele č. 71 v Trpoměchách. Klíč tam byl v roce 1860 skutečně nalezen. Hodiny z Lounské brány byly prodány a umístěny na věži kostela v Tuchlovicích. (čerpáno z archivu Libora Dobnera)