Azylový dům v Kladně nyní opět praská ve švech. V současné době ho obývá 13 maminek na 12 pokojích a další žádosti o přijetí se jen hrnou. Pouze za včerejší den přijalo vedení osm telefonátů od zoufalých žen a mnoho je jich zapsáno v pořadníku.

Většina z nich využívá zařízení tohoto typu pouze na krátkou přechodnou dobu, ale jsou zde také ty, které zde stráví téměř rok nebo se sem dokonce několikrát vrací. „S klientkami uzavíráme smlouvy na měsíc, ale pokud potřebují a nemají problémy s plněním domovního řádu, můžeme jim je prodloužit na dobu nezbytně nutnou. Maximálně tu však mohou zůstat rok. Často se to nestává, ale pokud by se jim za tu dobu nepodařilo najít bydlení, odejdou do jiného zařízení. Spolupracujeme například s domovem v Berouně a dvěma pražskými. Děláme to především kvůli tomu, aby děti mohly zůstat s matkou a nemusely do domovů,“ sdělila ředitelka kladenského azylového domu Lenka Schořálková. Dodala, že s těmito lidmi bývá problém především proto, že se často vracejí do stejných podmínek, z nichž do domova přišli. Najdou si podobný typ partnera, narodí se jim další dítě nebo nejsou schopni rozumně hospodařit s financemi.


„Například už se nám sem třikrát vrátila žena, které bylo přiděleno bydlení v ubytovně. Vzorně se starala o své dítě, ale nebyla na tom finančně tak dobře, aby si mohla pořídit vlastní bydlení a v ubytovně jí vadila všudypřítomná špína,“ uvedla ředitelka.
Návrat z azylu zpět do normálního života je ale pro mnoho žen velmi komplikovaný. Ne každá má možnost odejít bydlet k rodině nebo si dokonce dovolit platit nájem. „Od ledna tu máme klientku, která se již třikrát měla stěhovat. Naposledy se byla podívat na byt, dokonce už měla smlouvu, ale když jí měli předat klíč, zjistila, že majitelé už ho pronajali někomu, kdo ji přeplatil. Opravdu se ale snaží, takže si myslím, že do měsíce by se mohla stěhovat,“ řekla Schořálková.


A právě finanční problémy dohánějí některé ženy k zoufalým závěrům, že se smíří s bydlení v nelidských podmínkách. „Stane se, že si klientky najdou inzerát pod názvem pronajmu byt, ale ve skutečnosti se v lepším případě jedná o jednu místnost, nebo dokonce o kůlny. Jedna paní za mnou nedávno přišla s tím, že jí nabízeli podnájem ve špinavém chlívku na dvorku, kde nebyla elektřina ani tekoucí voda. Údajně by si tam mohla svítit svíčkami a jednou za týden se chodit koupat k nim domů. Ona tak zoufale chtěla bydlet, že o tom snad i chvíli uvažovala. Ani jí nevadilo, že je to chlívek, jako to, že je špinavý. Nakonec jsme si o tom spolu rozumně pohovořily a ona usoudila, že to není rozumné už jen kvůli dětem,“ řekla ředitelka.
Dlouhodobý pobyt v azylovém domě ale samozřejmě není nejvhodnější. Podle názoru ředitelky za ní mnoho klientek přichází, že by chtěly bydlet s kamarádkou, s níž se v domově seznámily, ale ve skutečnosti se to ještě nestalo. Ba naopak mezi většinou z nich po čase panuje nevraživost.
„To, že se mezi sebou pomlouvají, by ještě nebylo tak hrozné, ale stává se tu, že se ztrácejí věci a v nejhorším případě jsme se setkali i s tím, že se mezi sebou popraly. I proto se snažím každé jednotlivě pomáhat najít si práci a následně i bydlení. Jsme však připraveni i na krizové situace. Pokoje se zamykají a když je nejhůř, voláme městskou policii. Většinou ale stačí, když se před nimi o něčem takovém zmíníme a je klid,“ dodala Schořálková.