Vedení radnice vynakládá každoročně prostředky k tomu, aby lidé s handicapem měli život snazší, přesto ani devatenáct let po sametové revoluci není život postižených a maminek s kočárky v ulicích Kladna vůbec jednoduchý.

Test Deníku

O tom, že některé detaily pro zdravého člověka naprosto nepodstatné dokáží zejména život vozíčkáře velice znepříjemnit, se za vás přesvědčil
i Kladenský deník. Reálným testem v ulicích jsme se s redaktorkou Janou Novákovou za spolupráce vozíčkáře Daniela Hottmara přesvědčili o tom, že je stále ještě co vylepšovat.

Byt

Člověk, který navíc jízdu na vozíku neovládá, naráží do bariér ještě dříve, než opustí byt. Jestliže handicapovaná osoba vlastní v lepším případě vozík elektrický, jenž váží minimálně sto kilo, má co dělat s tím, aby citlivé páčky dokázal vůbec usměrnit a udržet zvolený směr.
„Pokaždé je velký problém uchopit kliku a ohnout se tak, aby byl člověk schopen tíhu dveří zvládnout. V bytě, jenž má širší veřeje, je to mnohem snazší, ale dveře standardních rozměrů vás i s bantamovými kolečky nadobro uvězní tak, že nemůžete tam ani zpátky,“ uvedla redaktorka Kladenského deníku Jana Nováková.

Chodby, výtahy

Část testu, který jsme prováděli v kladenské Metě, byla o to snazší, že chodby i výtahy jsou tu uzpůsobeny pro život vozíčkářů. Přesto měla Jana mírné problémy s tím, než se jí podařilo do prostoru výtahové šachty šikovně vmanévrovat.
„U zdravých lidí se vše odehrává rychle, ale vozíčkář počítá svůj čas na půlhodiny. Jsem navíc postižený dětskou obrnou, takže je pro mě velký problém se i obléknout,“ uvedl Daniel Hottmar.
Po opuštění domu nastává další komplikace, když ne všechny chodníky jsou opatřeny sníženým nájezdem. V pří〜padě, že je nájezd dostatečně nízký, chybí občas logická návaznost na protější straně.

Ulice

„Při přejíždění vozovky v Americké ulici od Kauflandu směrem k Tescu jsem jela přes přechod pro chodce a najednou zjistila, že se na protější chodník nedostanu kvůli vysokému obrubníku. Byla jsem nucena pokračovat po silnici jako ostatní vozidla. Tím spíš se ale člověk ocitá v situaci, kdy riskuje vlastní život,“ řekla redaktorka. Lokalita v Kročehlavech není jedinou, kde sjezd nemá protilehlý nájezd.
Také vozíčkářka Jolana Hořínková si již před časem Kladenskému deníku posteskla, že například ve Váňově ulici, na křižovatce u obchodního domu a gymnázia, je handicapovaný člověk na čtyřech kolečkách naprosto bezradný, když se mu nepodaří ani v nej〜menším překonat dvanácti〜cen〜timetrový obrubník.

Vozovka

Nebezpečnou situaci zakusila kolegyně i v Unhošťské ulici, kde přes vysoké křoví vozíčkář včas nevidí auta přijíždějící zprava. Nezbývá mu, než se vrhnout na silnici v duchu rčení, kdo s koho. Jana měla štěstí, autobus ji na přechodu pro chodce sice přednost nedal, ale ani ji nesrazil. „Nikdy bych si nepomyslela, že je tak složité se na vozíku pohybovat. Elektrické ovládání je citlivé a stačí maličká nerovnost a člověk se řítí k zemi,“ uvedla.
Výmoly, výtluky a odpadky jsou pro vozíčkáře dalším problémem, který chodec se zdravýma nohama naprosto ignoruje. „Oprava pneumatiky přijde i na patnáct stovek. Pěší si maximálně ulomí podpatek,“ doplnil Daniel Hottmar. Už se přesvědčil, že dopad na tvrdou zem, když se na jedince navíc převrátí metrákový vozík, je opravdu bolestný.

Bankomat

Dopolední vycházka směřovala dále k bankomatu, kde nastává další problém. Člověk na vozíku má obrovské problémy se vsunutím karty do přístroje. Když má navíc málo pohyblivé i horní končetiny, krátký časový úsek mu nestačí k tomu, aby o kartu nepřišel. „Bankomat mi ji zkrátka sebere, když nepokračuji včas v transakci a mně nezbývá, než jít požádat o novou do banky. Už se mi to stalo,“ řekl Daniel.

Obchod

Společná cesta pokračovala kročehlavským sídlištěm, kde se kolegyně pokusila navštívit obchod s potravinami. Po překonání dvojích dveří a zápasem s pet lahvemi a basami piv v uličkách se jí podařilo obchod zdolat bez újmy na zboží i na vozíku. Na takzvaném kladenském Václaváku narazila kolegyně navíc na specialitu. Komplex, jejž mají z velké části pronajatý asijští obchodníci, je natolik obležen jejich stojany se zbožím, že nájezdy pro vozík jsou nepoužitelné.


Pošta

Redaktorka Jana se rozhodla navštívit kročehlavskou poštu, bariéra tomu však zabránila. I když by vše vyřešil zkosený dřevěný nájezd, Česká pošta řeší situaci následovně: „Zazvonila jsem u dveří a po minutě přišla ochotná úřenice, která mi vysvětlila, že mám odevzdat všechny potřebné doklady a oni za mě transakci vyřeší,“ uvedla Jana. Člověk musí venku čekat třeba i v mrazu, než se úřednice vrátí a odevzdá vypůjčené dokumenty. Kročehlavská pošta má pro tento účel vyhrazené dva pracovníky. Zřejmě se jedná o úsporné opatření. Do redakce došly sice utrmácené, ale po svých. Daniel a ostatní handicapovaní tu možnost nemají.