Ani po 65 letech, kdy 14. února roku 1945 došlo k tragickému bombardování Prahy, dodnes není zcela vyjasněno, proč muselo na 700 lidí zemřít a kolem 1200 jich být zraněno náletem spojeneckých amerických letounů. Na tuto smutnou historickou událost se názory stále rozcházejí, a to i přesto, že sami Američané útok označili za omyl způsobený špatnou viditelností. Jejich cílem prý totiž měly být německé Drážďany, nikoli Praha.

Mezi ty, kteří si tuto dobu dodnes dobře pamatují a mají své důvody o tomto tvrzení pochybovat, patří i devětasedmdesátiletá Kladeňačka s neobyčejným jménem Jindřicha Herinková.

Té totiž podle jejích slov po jednom z televizních pořadů odvysílaných asi dvěma týdny vstanula na mysl dávno zapomenutá vzpomínka na dny kolem 14. února 1945. „Tehdy mi bylo 14,5 roku a každý den jsem jezdila na zkoušky orchestru Karen Ostré do Prahy. Konaly se na Vinohradech proti budově Českého rozhlasu. Jezdívala jsem tam asi rok a půl a v souboru hrála na příčnou flétnu,“ uvedla Herinková.

Orchestr přitom podle jejích slov byl na tu dobu velmi moderní a vedla ho Dánka Karen Ostrá. Paní Jindřicha také ještě uvedla, že kromě ní byly ve zhruba pětadvacetičlenném sboru ještě dvě další dívky z Kladna.

„Pamatuji si, že asi dva dny před náletem za námi přišel její manžel Viktor Ostrý, který měl na starosti zařizování kolem orchestru a řekl nám: „Děvčata, pojďte sem. Musím vám něco říct. Zítra a pozítří nebudete zkoušet, něco se tu bude dít.“,“ řekla Herinková s tím, že dívky z Prahy navíc ještě upozornil, aby v následujících dnech nevycházely ven.

„Věřila jsem mu, takže jsem ty dva nebo tři dny zůstala doma a do Prahy nejezdila. Když nám to ale říkal, myslela jsem si, že to je kvůli Němcům. Třeba že v tom místě, kde jsme zkoušeli, budou mít nějaké svoje oslavy, přehlídky nebo něco takového. Teď když o tom zpětně přemýšlím, domnívám se, že musel vědět, co se bude dít a kde, jinak by nás nevaroval. Proto nevěřím tomu, že je pravda co se tvrdí, tedy, že se Američané spletli. Jen by mě vážně zajímalo, jak to bylo.“

Paní Jindřicha také sdělila, že zprávu o bombardování se dozvěděla ještě v ten samý den. „Já si celou situaci moc neuvědomovala, ale pamatuji si, jak mi maminka řekla jen: „Vidíš, holka, ještě že jsi zůstala doma.“

Podle jejích slov sice sídlo zkušebny zůstalo i po bombardování netčené, ale jen kousek od něj už zbyly pouze ruiny domů. „Vůbec jsem se tam nešla podívat. Asi jsem měla strach,“ svěřila se Herinková.

Ta v Orchestru Karen Ostré zůstala až do jeho rozpuštění v roce 1945, kdy vedoucí souboru údajně vyhodili po sestavení nové vlády. „Konec války pak pro mě znamenal především to, že už bude klid a nebude se střílet, protože v Praze to tehdy bylo docela kruté,“ dodala paní Jindřicha.