Italský barista, který žije v Čechách od roku 1991, je vyhlášeným učitelem kávy, jenž zakládal spolu se Štěpánkou Vantuchovou Havrlíkovou nejenom Mistrovství baristů ČR, ale také první školu kávy v naší zemi. Roberto je mimo jiné držitelem mezinárodně významného ocenění Nejlepší koordinátor Speciality Coffee Association.

Svoje učení přenesl z hlavního města do Brandýsku, kde s ženou Barborou a dvěma malými dcerami zakotvili před nedávnem v budově někdejšího hostince na Lipské cestě.

Roberto si tak plní hned několik snů najednou. V přízemí domu před několika týdny otevřel kavárnu a pražírnu, v patře posezení i prostor pro relaxaci třeba vleže a podkroví se postupně mění ve školicí místnost. „Covid školu zastavil. Ale protože vše zlé je k něčemu dobré, mohl jsem se naplno věnovat stavbě a budování podniku. Původně jsem chtěl kavárnu provozovat pouze okrajově. Nakonec je z toho podnik, jaký dnes vidíte. Když všechno dobře půjde, rád bych školu kávy zprovoznil v příštím roce," dodává Roberto.

Díky své přátelské povaze a jižanskému temperamentu vytváří Roberto kolem sebe mimořádnou atmosféru a okolí okamžitě nadchne pro věc. V prostoru tak záhy vzniklo komunitní místo, kam od rána proudí studenti, maminky s kočárky, ale i místní dámy na kávičku, sladký či slaný zákusek. Přestože byste to v kavárně nečekali, hned vedle kávovaru stojí pípa, která ožívá ponejvíce ve večerních hodinách. Život zde zkrátka kolotá téměř nepřetržitě ve dne i v noci.

I když měl Roberto původně našlápnuto ke strojařině, kterou v Itálii studoval, řízením osudu vůně kávy zvítězila. „Když se rodiče přestěhovali do Boloně, kde měl táta krejčovský salon, jako kluka mě zajímala ze všeho nejvíce auta. Boloňa je centrem automobilového průmyslu, kde se vyrábějí značky Ducati, Bugatti, Maserati, Lamborghini či Ferrari. Šel jsem proto studovat technické kreslení a měl představu, že v jedné z továren budu pracovat. Studiu jsem se ale příliš nevěnoval, a tak to i dopadlo," krčí rameny.

Když pak chtěl svoji první motorku, řekl mu táta, že si na ni musí vydělat. Sehnal si proto brigádu v pražírnách Armando. Tam jeho životní cesta za kávou prakticky začala. „Pražírny patřily vyhlášenému panu Armandu Parentimu. Až po čase jsem zjistil, že byl vlastně pilířem kavárenské kultury v Boloni. Byl v letech, já už neměl dědu a on mi ho připomínal. Hodně mi důvěřoval. U Armanda jsem strávil asi šest let života a stal se pro mě velkým životním vzorem,“ vzpomíná na své kávové začátky Trevisan.

Když se rozhodl odejít v 90. letech do České republiky, zjistil, že zde kvalitní káva chybí. Nejprve propagoval značku Armando a posléze v Praze založil i vlastní pražírnu, jež se pyšnila značkou Caffé Slavie, včetně své první kavárny. Protože měl i nadále hlad po informacích, kterých bylo stále minimum, začal jezdit do Terstu, který je v Itálii mekkou kávy a jsou zde i nejstarší sklady s nepraženou kávou v Evropě.

„Tam jsem poznal nové přátele, absolvoval řadu školení, konferencí, byl členem italských kávových asociací, učil se, jak se praží “zelená káva” a posléze se stal i jedním z prvních členů nově vznikající mezinárodní neziskové asociace kávy. Jejím úkolem je zvýšení a šíření kultury kávy v celém světě,“ připomíná Roberto a dodává, že v té době prakticky neexistovala ani profese barista a v žádné škole se nevyučovala. Obor jako takový se objevil až počátkem milénia se vznikem Mistrovství světa baristů.

Škola kávy se tímto stala Robertovou životní prioritou. I kvůli tomu, že se rozhodl pracovat v duchu idejí Speciality Coffee Association (SCA) svoji zavedenou značku pražené kávy prodal a z byznysu přesedlal na vzdělávání baristů navazující na založené Mistrovství baristů ČR.

Společně s kolegyní Štěpánkou Vantuchovou provozují školu kávy od roku 2002. Řadu let organizovali Mistrovství baristů České republiky, ze kterého mířil Roberto coby koordinátor SCA a trenér českých baristů s reprezentanty organizovaných soutěží na světové šampionáty.

Roberto sám se několik let úspěšně účastnil Mistrovství baristů Itálie. Mezi frekventanty kurzů jsou kromě kavárníků i osobnosti kulturního společenského světa, z nichž lze jmenovat například i houslového virtuóza Jaroslava Svěceného.

„Když podám kafe, jsem jako kuchař, dávám potravinu. Mým prvním úkolem je, aby káva byla zdravá. To, jestli někomu chutná nebo nechutná, je věcí vkusu, ale základem je neublížit organismu. Na obalu v obchodě se kolikrát nedozvíte skoro nic a od toho jsme tu my, baristé. Káva se vyskytuje v mnohem větší škále než například víno. Když povážíte, že kávy je více než dvě stě odrůd, které se míchají i mezi sebou, vytvoříte i tisíc chutí," vysvětluje Roberto.

Jelikož patří mezi největší odborníky v oboru, je v Čechách nejen lektorem, ale zároveň i supervisorem pro různé podniky řetězce a franšízy.