Přestože by se nezasvěcenému mohlo zdát zvláštní a snad až nebezpečné, že v dětském centru pobíhá volně zlatý retrívr, kterého caparti hladí, češou a někdy i tahají za uši a ocas, vše je dokonale zorganizované a promyšlené a celá zdánlivě neřízená hra je zároveň výchovou i léčebnou terapií.

Děti v Rose si hrají a smějí se stejně jako všechny ostatní. Spíše jen odborník pozná, že trpí nějakým zdravotním omezením, a proto potřebují zvláštní péči, protože se narodily buď s autismem, dětskou mozkovou obrnou či jinou mentální retardací.

Do střediska Rosa proto pravidelně přicházejí ti, kteří potřebují nejen radu specialistů, ale především nové kamarády a poznat, že život není jen o starostech a i ratolest s handicapem ho může prožít plnohodnotně. Více než pro děti postižené, je tento fakt mnohdy těžší pro jejich rodiče, kteří se se skutečností, že jejich potomek nikdy nebude zcela zdráv, vyrovnávají zpočátku jen stěží.

Psí terapie neboli canisterapie je jedním z řešení jak odbourat bariéru například mezi světem zdravých a nemocných a přinést do vybrané skupiny lidí novou a nepoznanou radost.

Devítiletou speciálně vycvičenou klidnou a přátelskou fenku Áju, která má s dětmi svatou trpělivost, přivádí do střediska Rosa pravidelně dobrovolnice Věra Szegényová.

„Děti, které nemají doma psa a přesto ho chtějí za kamaráda, mají možnost si to u nás užít. Naše středisko je dobrá příležitost i pro jejich opatrovníky. O děti je postaráno a rodiče mají navíc prostor v klidu rozebrat s psychologem danou situaci, co je trápí a jak řešit problémy,“ sdělila ředitelka kladenského střediska Rosa Hana Šteklová.

Co je canisterapie?
Název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. Jinak ji lze definovat jako zvířecí asistenční aktivitu a zvířecí asistenční léčbu prováděnou s jedním konkrétním živočišným druhem.
zdroj: Pirueta, Havl. Brod