Chris je vášnivým fotbalovým fanouškem a reprezentační zápas si nemohl nechat utéct. Ten fotbal sledoval se zaujetím, fandil těm svým. Když uslyšel z počítačových reproduktorů rány, nenapadlo ho nic zlého. „Petardy jsou na stadionech ve Francii časté, fanoušci dělají občas velký hluk. Slyšel jsem rány a jediné, co mne podvědomě napadlo, že mi je trochu divné, jak na národním stadionu Francouzi fandí. Takový randál je zvykem třeba na jihu Francie, ale ne v Paříží. Ale ani ve snu by mne nenapadlo, že to jsou bomby," líčí okamžiky kolem tragédie v Paříži Chris.

„Nějak jsem zaregistroval, že náš francouzský prezident mluví o atentátu, ale komentátor vlastně nic neříkal. Pak jsem si naladil další stanice, protože jsem chtěl vidět, jak se hraje fotbal jinde, a tam jsem vše viděl. Přepínal jsem stanici za stanicí a sledoval tu hrůzu až do ranních hodin."

Chris Delattre bydlí v Olomouci se svoji českou přítelkyní a v Česku organizuje populární čokoládové festivaly. Jeden takový se před pár dny konal v obchodním centru Harfa v Praze. Když pobýval před odjezdem do Česka v Paříži, tak čtyři roky bydlel jen kousek od hudebního klubu Bataclan, kde se odehrála největší páteční tragédie.

„Je mi strašně líto všech lidí, kterých se tragédie dotkla. Je strašně těžké to z dálky sledovat. Stalo se to v době, kdy ve francouzských barech bývá mnoho mladých lidí, ani se mi na to nechce myslet. Vím, jak se tam žije. Já sám, když jsem ve Francii byl, jsem nezaznamenal žádné potíže a to žila vedle sebe spousta komunit. V mém baráku dvanáct. Černoši, Číňani, bílí, prostě různí lidé."

Z Francie už je dvanáct let pryč, proto mu v Paříži mnoho známých nezůstalo. „Ale ta místa, kde se tragédie odehrály, znám. Je to smutné," dodal Chris Delattre.