Jak připomíná Karlův dlouholetý divadelní kolega, redaktor, historik a především velký kamarád Libor Dobner, Karel Vidimský se narodil 1. listopadu 1939 ve Wilsonově ulici ve Slaném do rodiny krejčího Karla Vidimského a Anny rozené Blažkové. Ve Slaném celý život žije i jeho sestra Eva. „S fotografováním začal už v roce 1952. Fotil to, co se mu líbilo. Zhruba od roku 1966 se věnoval fotografování města, již s cílem zdokumentovat jeho stav. Zároveň obrazem zaznamenával sportovní události zejména tehdy velmi oblíbené ploché dráhy. Koncem šedesátých let se stal externím fotografem slánského muzea. Po roce 1973 díky muzeu získal nebytové prostory v Brožovského ulici, kde vznikla jeho oficiální fotokomora. Od té doby se Karel začal focení věnovat profesionálně nejen pro muzeum, ale i pro Závodní klub ROH, Městský národní výbor, pro mateřský podnik ČKD, ale i pro soukromé osoby. V roce 1980 poprvé samostatně vystavoval. Výstava nesla název Slánské proměny. Právě ta byla impulsem k pozdějšímu vydání jeho knihy Slaný,“ vzpomíná Libor Dobner v úvodníku černobílého stolního kalendáře, který byl vydán vydavatelem a antikvariátníkem Romanem Kabátkem u příležitosti Karlových 80. narozenin v roce 2019 s podtitulem Slánská dění objektivem Karla Vidimského.

Divadelní kariéra

Karlova bohatá divadelní kariéra mezi ochotníky ve Slánské scéně začala záskokem ve hře Sto dukátů za Juana v roce 1954. Během svého života ztvárnil bezpočet hlavních i vedlejších rolí a stal se tak jednou z významných tváří slánského divadla, které bylo otevřeno v roce 1883 stejně jako znovuotevřené Národní divadlo v Praze po ničivém požáru.

V roce 1971 se Karel Vidimský stal dokonce vedoucím ochotnického souboru a tuto pozici zastával až do roku 2006. Jeho oddanost divadlu a umění byla nepřekonatelná a jeho práce přinesla mnoho nezapomenutelných a inspirativních momentů nejen divákům, ale i jeho kolegům a spolupracovníkům. S ženou Evou, která odešla na věčnost před třemi lety, tvořili nerozlučný pár a divadlo bylo pro ně druhou rodinou. Vlastní děti neměli, tudíž veškerou lásku a péči věnovali svým přátelům, kolegům a umění.

Od sedmdesátých let se Karel Vidimský začal angažovat také v režijní práci, kde prokázal svůj talent a vášeň pro divadelní umění. V roce 1972 se podílel na režii hry Matka, která získala ocenění na festivalu Jiráskův Hronov 1973. Od té doby přispěl coby režisér k úspěchu více než desítky divadelních inscenací. Na kamaráda a kolegu vzpomíná kromě mnoha dalších také jeho současný nástupce, principál Slánské scény Tomáš Vott: „Karel Vidimský byl od počátku mým vzorem, učitelem a hereckým idolem. Vždy jsem se řídil jeho radami a čerpal z něj jeho zkušenosti, chodil se dívat do portálu na jeho skvostné herecké výkony a přál si být jednou takovým slánským bardem, jakým byl pro mě vždy on. Karel mě celé roky i přes svůj pokročilý věk nepřestával udivovat svým perfektním přehledem o hereckém dění, a to nejen ve Slánské scéně. Když jsem byl v červnu 2006 zvolen jeho nástupcem na postu principála, zjistil jsem, jak nesmírně náročné je tak velký soubor, s tak dlouhou tradicí vést a docenil jsem Karlovu bezpodmínečnou oddanost Slánské scéně, v jejímž čele stál celých 35 let. Karla jsem si vždy velmi vážil a smekám před ním. Čest jeho památce,“ uzavřel Tomáš Vott.

Fotograf Slánských listů

Nedlouho po sametové revoluci v roce 1993 se Karlovi dostalo příležitosti podílet se na čtrnáctideníku Slánské listy. Jeho reportážní fotografie doprovázely prakticky všechny články tehdejších reportérů. Několik let jsem měla i já tu čest spolupracovat s Kájou, když jsem přišla do redakce Slánských listů v roce 2000 jako elévka. Kája, coby fotograf, se mnou cestoval za reportážemi. Užili jsme toho hodně, jak práce, tak legrace. Tehdy se fotilo ještě na černobílý kinofilm, který do každého vydání Kája vyvolával a vytvářel ke všemu i papírové fotografie. Materiálem se muselo šetřit, takže nezřídka snímek vznikl takzvaně na první dobrou. Kája pracoval v tandemu, kromě dalších, i s naší tehdejší kolegyní redaktorkou Alenou Škuthanovou ze Smečna, která se specializovala na kulturu a její doménou byly osobnosti, které hostovaly nejen ve slánském divadle. Vzhledem k tomu, že sama pochází z divadelní rodiny, kdy tatínek Jaroslav Němeček byl kladenským profesionálním hercem a maminka Edita operní pěvkyní, je celoživotně divadlo i její svět a s řadou osobností se díky tomu zná osobně. "Kája byl úžasný, všude mě doprovázel a dělal především fotografie umělců na titulní stranu. Fotil do mých rozhovorů řadu celebrit, které vystupovaly ve Slaném, ať už to byl Karel Zich, Eva Pilarová, Bára Basiková, Petr Muk, Miroslav Donutil, Jaroslav Satoránský. Zkrátka celou plejádu českých i slovenských umělců, kteří mu ochotně a s důvěrou pózovali před objektivem. Kája byl profík, prima chlap, kolega i kamarád," vzpomíná bývalá kolegyně Alena Škuthanová.

Rozloučení s Karlem Vidimským se uskuteční v kruhu rodinném. Principál divadla Tomáš Vott doplňuje: "Slánská scéna na Karla zavzpomíná a pomyslně se minutou ticha s naším významným a všemi oblíbeným kolegou a kamarádem rozloučíme příští týden na svém tradičním letním divadelním soustředění a následně pak na pravidelné Valné hromadě," uzavírá.

(Čerpáno z archivů se souhlasem: Libora Dobnera, Romana Kabátka, Jiřího Popoviče, Pavla Vychodila. Za využití textů z publikace Slánská scéna slaví 150 let autorek: Michaely Chrapové a Michaely Seghmanové. Použity fotografie: Karla Vidimského, Slávka Horáka, Libora Dobnera, Josefa Chodory, Jiřího Jarocha a Jakuba Kruliše)