Byl nejstarším a nejdéle sloužícím průvodcem skanzenu a zakládajícím členem Klubu přátel hornických tradic. Především byl ale skvělým kolegou s ryzím srdcem.

Ján Uváček zemřel 12. února. Poslední rozloučení s ním se konalo v pátek 18. února na kladenských hřbitovech. Rozloučit se přišli členové rodiny, kamarádi horníci ve slavnostních uniformách, členové báňské záchranné služby, kladenští legionáři, zástupci Sládečkova vlastivědného muzea, přátelé a známí.

Ján Uváček byl úzce spjat s hornictvím, na šachtě pracoval 40 let (Slovenské rudné doly, Maxovka a Mayrovka). Byl zakládajícím členem Klubu přátel hornických tradic Kladno, dlouholetým průvodcem a kronikářem hornického skanzenu Mayrau ve Vinařicích.

Narodil se na Slovensku, pocházel ze šesti dětí. Jeho druhým domovem se stalo Kladno, oženil se, s manželkou Zdeňkou vychovali dvě děti, syna Martina a dceru Alenu. Byl také dobrým muzikantem, hrál na bicí ve dvou hornických kapelách.

„S panem Uváčkem jsme se poznali před 20 lety, zval nás na hornické akce a zúčastňoval se s námi některých legionářských akcí. Celá řada kladenských legionářů pocházela z hornických rodin a bylo dobrým zvykem, že při legionářských akcích hrála hornická hudba např. na II. manifestačním sjezdu ČsOL, který se konal v Praze ve dnech 29. 6. – 2. 7. 1928 kromě hudby ČsOL z Prahy hrála také hornická hudba z Kladna a hornická hudba ze Slaného,“ připomněla předsedkyně Československé obce legionářské Kladno Eva Armeanová.

Ve smuteční síni u rakve stáli čestnou stráž čtyři horníci v historických uniformách, které byly doplněny švancarou - hornická sekyrka. „Smuteční projev měl jeho synovec, slovenský kněz. Připomněl jeho životní osud a s láskou zavzpomínal na návštěvy milovaného strýce. Dalšího rozloučení se ujal ředitel Sládečkova vlastivědného muzea Zdeněk Kuchyňka. Hovořil o jeho působení v hornictví, patřil mezi nejstarší průvodce ve skanzenu Mayrau a v roce 1995 napsal publikaci 120 let dolu Mayrau. Zdůraznil také jeho kamarádskou a veselou povahu. Píseň Cestička k Mayrovce symbolicky zazněla i při posledním rozloučení, rovněž tak zvuk sirény a hornické Zdař bůh,“ doplnila Eva Armeanová.

O jeho celoživotní lásce k hornictví a horníkům svědčí tato slova: „Kolikrát si říkám, že kdybych se ještě jednou narodil, tak zase půjdu na šachtu a do dolů, protože tam byla výborná parta.“

„Ján Uváček zůstává navždy v našich vzpomínkách. Čest jeho památce!“ uzavřela Eva Armeanová.