„Když jsme tudy v létě projížděli, všimli jsme si, jak se z protějšího břehu rybníka zvedlo obrovské hejno a přelétlo nad námi, byla to opravdu krása. Tak jsme sem začali jezdit pravidelně a krmit je,“ uvedla Lenka Šmídová.


Starší manželé se sem vrací téměř obden a nikdy nejdou s prázdnou. „Vždycky jim vozíme tak třicet, možná čtyřicet suchých rohlíků, jsou z domova, ale kupuji je i od jednoho známého zemědělce,“ řekl Josef Šmíd.


„Obvykle k rybníku jezdíme i ve stejný čas, takže kachny vědí, že bude krmení. Kolikrát je ani nemusíme volat a reagují jen na naše hlasy. Je to něco tak krásného, když se kolem vás batolí a jedí vám přímo z ruky,“ sdělila Šmídová.


Podle jejího manžela, ale nejsou jedinými, kterým tito ptáci přinášejí radost. „Jezdí sem také maminky s kočárky, které jim občas něco hodí. Kachny se k nim ale neodváží tak blízko. Nejtěžší je je přilákat, když je někdo vyplaší. Je tu taková skupina zakuklených mladých kluků, kteří je sem chodí honit a házejí po nich klacky, to nás velmi trápí. Nechápu, co z toho mají. Jedna mladá paní dokonce nedávno říkala, že nedaleko našla umláceného kačera,“ posteskl si Šmíd.


„Oni přece nikomu neubližují, vůbec nechápu, jak to někoho může jen napadnout,“ uvedla Lenka Šmídová. Ona i s manželem tak plní jakousi funkci strážců těchto divokých ptáků.


„Obzvláště teď v zimě je důležité kachnám pomáhat tím, že jim přinášíme potravu. V přírodě nic není a byla by přece škoda přijít o tak krásnou podívanou jen proto, že by umřely hlady, nebo je někdo ubil klacky,“ dodal milovník přírody Josef Šmíd.