S Dolem Tuchlovice, respektive jámou Jaroslav, se čtenáři Kladenského deníku mohli seznámit v šestnáctém dílu pravidelného pondělního seriálu Po stopách kladenských dolů. Jeho autorem je nadšenec historie starých důlních děl Jiří Suchomel.

„S hloubením jámy se zde započalo 10. února 1941. Kvůli potížím s velkými přítoky vody byly práce ukončeny o dva roky později. Pravidelná těžba ovšem začala až po dalších deseti letech,“ říká Suchomel.

K dolům patří i tragédie. Jedna z nich se tady stala 23. září 1960. Při noční směně zemřelo následkem otravy kysličníkem uhelnatým dvacet horníků.

Dalším významným datem je 7. červen 1997, kdy byl dokončen spojovací překop mezi doly Tuchlovice a Schoeller. Jeho délka byla neuvěřitelných bezmála čtyři a půl kilometru.

A pak už máme 28. únor 2002. „Po devětačtyřiceti letech od zahájení pravidelné těžby vše skončilo. Začala likvidace. Těžní věž, jíž se pokoušel Klub přátel hornických tradic zachovat, padla 27. prosince 2004,“ připomíná Suchomel.

Brzy byla místo dolu pouze holá planina, jíž dominoval cihlový sloupek označující někdejší jámu. Ten ale není vidět, neboť zde postupně vyrostla velká solární elektrárna.

„Dodnes je ale po dole pozůstatek, který nelze přehlédnout. Je jím odval, neboli halda, která se kvůli postupné rekultivaci zmenšuje, ale stále okolí dominuje,“ poznamenává Jiří Suchomel.

„S jámou Jaroslav skončil rovněž provoz nedaleké jámy Pustinka, která sloužila jako takzvaná větrní. Měla však o trochu více štěstí. Areál byl zapsán na seznam kulturních památek a aspoň tento fakt rozhodl pro jeho zachování. Je ovšem prázdný a pustne,“ dodává nadšenec.

Důl Tuchlovice si lze připomenout i ve skanzenu Mayrau u Vinařic. K vidění je tu vozík, který jámou Jaroslav jako poslední vyvezl vytěžené uhlí na povrch. (such)