Koncem března a začátkem dubna navštívili Petr Soukal z Velké Dobré se svým kamarádem Janem Tomášem Nepál. Zemi, jejímž hlavním zdrojem peněz jsou horolezci a trekaři. Nachází se tam nejvyšší pohoří světa Himálaj. Deset ze čtrnácti nejvyšších vrcholů světa leží právě zde, včetně Mount Everestu (vrchol 8848 metrů nad mořem).

Káthmándú

Oba cestovatelé nejprve přistáli v hlavním městě Káthmándú, pro nějž jsou typické buddhistické a hinduistické chrámy a památky. Je jich neskutečně mnoho. Aby si jich stihli co nejvíce prohlédnout, najali si rikšu, tedy dvousedačku na kolech, s proutěnou střechou, zapřaženou za kolo řízené domorodým obyvatelem. Za poplatek vozí lidi po městě, aby si mohli prohlížet zajímavosti a fotografovat.

Nebezpečné letiště

Z Káthmándú se malým letadlem přesunuli do Lukly, nejnebezpečnějšího letiště světa v nadmořské výšce 2860 metrů. Přistávací plocha má dvanáctiprocentní stoupání, široká je jen 20 metrů a dlouhá je 527 metrů. Letiště funguje pouze při dobré viditelnosti. V mlze, větru a noci se nelétá. Pilot musí znát dobře terén, aby byl schopen vyhnout se vrcholům Himálají.

V roce 2008 bylo letiště v Lukle vládou Nepálu přejmenováno na Tenzing-Hillary-letiště. Na počest dvou horolezců: Novozélanďana Edmunda Hillaryho a Nepálce, šerpy Tenzinga Norgaye, kteří jako první v historii vystoupili na Mount Everest v květnu roku 1953.

První na Everestu

Edmund Hillary na Nepál do konce života nezapomínal. Více než na dobytí Mt. Everestu byl hrdý na to, co se mu podařilo učinit pro lidi žijící v horských oblastech, odkud pocházel Tenzing Norgay. Pomohl pro ně založit školy, nemocnice, letiště a podílel se na jejich financování. V roce 2003 mu Nepál jako uznání za jeho úsilí udělil čestné občanství. První pokořitel Mount Everestu Edmund Hillary zemřel 11. ledna 2008 ve svém rodišti na Novém Zélandu ve věku osmaosmdesáti let.

Vzhůru do hor

Z Lukly vedla cesta obou českých cestovatelů horskými pěšinami přes Pharding do šerpské vesnice Namche Bazar, což je náhorní plošina v nadmořské výšce 3440 metrů, jedno z mála míst, kde mohou přistávat vrtulníky. Cesta prochází nejvýše položenou rezervací světa, Národním parkem Sagarmatha. Stejné jméno Nepálci používají právě pro Mt. Everest.

Pak trasa vedla stále do kopce, přes Lungden do Thame, na sedlo Renjo La pass v nadmořské výšce 5360 metrů. Odtud pokračovala údolím Gokyo, kolem stejnojmenného jezera tyrkysově modré barvy, které je většinu roku zamrzlé.

Po stopách yettiho

Následoval sestup do Dole a Phortse, dalším údolím výstup do Tengboche, kde je nejvýše položený buddhistický klášter v Himálaji. Potom do Pangboche. Zde podle vyprávění místních obyvatel žil yetti, tvor podobný pravěkému člověku. Jeho existence nebyla nikdy prokázána.

Petr Soukal a Jan Tomáš se pak vydali do Pheriche, kde je památník horolezců a šerpů, kteří zahynuli při výstupu na Mt. Everest v období od roku 1922 do současnosti. Je odtud nádherný pohled na nejkrásnější, posvátnou horu Himálají Amu Dablam (6856 metrů nad mořem).

V Pheriche je mezinárodní nemocnice, jež má mimo základního vybavení též k dispozici zařízení pro pomoc obětem vysokohorské nemoci. Ta hrozí ve výškách nad 3500 metrů, kde má vzduch nižší obsah kyslíku. Dostaví se při ní problémy s dýcháním, pocit velké únavy, nevolnost a bolesti hlavy. Proto je důležitá aklimatizace a pomalý výstup do vyšší nadmořské výšky. Jinak hrozí akutní horská nemoc, která se projeví otokem mozku nebo plic. Ve většině případů je smrtelná.

Nejvyšší trek

Jejich cesta vedla do Lobuche a pak kolem ledovce Khumbu, kde neustále hrozí laviny. Odtud do Gorak Shep, posledního aklimatizační tábora trekařů před výstupem na Kala Pattar. Na tento nejvyšší vrchol Himálají dostupný trekařům se cestovatelé vydali následující den. Výše se dostanou jen horolezci za použití speciálního vybavení. Je odtud krásný výhled na osmitisícové vrcholy hor, včetně Mt. Everestu. Ten je vzdušnou čarou vzdálen pouhých deset kilometrů.

Na řadu přišel sestup do Gorak Shep a naopak výstup do Base camp Mt. Everestu – základního tábor na jižní straně nejvyšší hory světa, který využívají horolezci. Postaví zde stany, v nichž několik dní odpočívají, aby se aklimatizovali.

Další dny následoval už jen sestup zpět do Namche Bazar, Lukly, odtud do Káthmándú a návrat domů.

Zajímavosti

V Himálaji je nejdůležitější zvíře jak. Podobá se naší krávě, ale má dlouhé zahnuté rohy. Má všeobecné využití jako osobní a nákladní automobil i sanitka, protože po úzkých, klikatých stezkách do příkrých vrchů se vozidla nedostanou. Trus jaka Nepálci sbírají, suší a pak s ním topí.

Teplota v horských obydlích se pohybuje běžně kolem nuly i pod bodem mrazu, a to po celý rok. Voda v láhvi, kterou máte vedle sebe, zmrzne. Fouká neustále silný, ledový vítr. Od nadmořské výšky 5000 metrů pokrývá Himálaje celoročně sníh a led.

Ve vyšších polohách zajišťují zásobování a vše ostatní šerpové – Nepálci, kteří nosí náklad na zádech.

Tak jako je drsné podnebí v Himálaji, stejně drsné a nesnadné podmínky k životu mají místní obyvatelé. Maso nejedí, protože vepře ani kuřata v jejich podmínkách chovat nemohou. Takže téměř dva týdny oba cestovatelé z Čech jedli čočku, fazole a rýži. Jídlo sebou si vzít nemohli, protože batoh s nejnutnější výbavou, včetně spacáku, po celou dobu pobytu v horách nosili na zádech.

Pomoc v horských oblastech v případě potřeby je velice komplikovaná. Vrtulník nemá většinou kde přistát. A také není čím ho přivolat. Pokrytí mobilních operátorů je jen někde a pouze v nižších polohách. Musíte spoléhat jen na sebe. Jinak máte smůlu.

Himálaje jsou krásné, ale nebezpečné pohoří. Dovolená v něm je však nezapomenutelná. Autor: Alena Soukalová

Vizitka: Petr Soukal, narozen 26. července 1976 v Kladně. Svobodný, bydlel ve Velké Dobré, nyní žije s přítelkyní v Praze. Účast na Maraton Des Sables v Maroku na Sahaře v roce 2005. Navštívil řadu vzdálených zemí, například Azerbajdžán, Kazachstán, Dominikánskou republiku, Japonsko. Před několika dny absolvoval pražský mezinárodního maraton, kde se umístil na 2955. pořadí s časem 4 hodiny 13 minut 13 vteřin. Na přelomu března a dubna letošního roku pobýval v Nepálu.Jan Tomáš. Druhý účastník expedice do Himálají, spolužák Petra z VŠE.