Powwow je jednou z živoucích tradic indiánských národů, která se vyvíjí a přijímá do sebe mnoho okolních vlivů. Je známkou toho, že tradice, které navazují na odkaz předchozích generací nejsou mrtvé, ale dál se rozvíjejí. Historie tance a zpěvů je u indiánských národů mnohem delší než existence samotných powwow, které jsou poměrně novodobou záležitostí. Stejně jako se na této akci ve Spojených státech a Kanadě setkávají původní obyvatelé tohoto kontinentu, jsou evropské powwow místem setkání příznivců indiánského stylu života. A největší z nich se už několik let koná právě v Kladně.

„Kladno máme rádi. Velmi nám zde vycházejí vstříc, ať už jsou to lidé z radnice nebo vedení sportovní haly," vysvětlil za pořadatele důvod konání powwow právě zde Milan Mráz (indiánsky Malá skrytá sova).

Zatímco loňský jubilejní ročník byl věnován oslavám a obdarováním, letošní dostal opět více prostoru soutěžním, mezikmenovým a společenským indiánským tancům.

Ač by to málokterý laik řekl, evropští indiáni jsou organizovanou skupinou. Pořadatelem Czech Powwow je neziskové sdružení Corral Westerners International zastřešující různé aktivity příznivců kultury severoamerických indiánů v České republice. Přijeli ale i hosté ze zámoří, Polska, Německa, Ruska nebo Velké Británie.

Hlavní rozhodčí tanců byla Karolina Majerová (indiánské jméno Čanphahčawin). Tanec má jasná pravidla. Hodnotí se třeba, zda tanečník drží rytmus bubnu, zastaví s jeho posledním úderem, ale i zda neztratí něco ze svého bohatě zdobeného kostýmu. Soutěží se v různých kategoriích, například mužském tradičním tanci severského stylu, mužském tanci jižního přímého stylu, tanci trávy, válečném, rolničkovém, šálovém, ženském…

Návštěvníci tak mohli prostřednictvím tance a hudby poznávat vývoj kultury indiánských národů. Navíc se mohli zapojit i do dětských a společenských tanců přímo na ploše haly. Hudební doprovod zajišťovalo sedm kapel hrajících indiánské písně.

Další nejbližší evropské powwow se koná počátkem dubna v dánské Kodani.

A proč právě Češi tolik tíhnou k indiánům? „Má to dlouhou tradici, trampingem, který je takovým českým unikem, počínaje, přes oblíbené knihy spisovatele Karla Maye, Ligu lesní moudrosti a tak dále. Pro někoho je to koníček, pro jiné životní styl nebo třeba jen únik od reality všedního dne. Není to jen o tanci a zpěvu, přátelství ale i táboření v přírodě a podobně," dodal Milan Mráz.