Za to, že se pamětníci i současní aktivní záchranáři mohou setkávat i v době, kdy už žádná z kladenských šachet neexistuje, vděčí Spolku báňských záchranářů Kladno. Jak potvrdil předseda spolku Ludvík Čečatka, záchranářů několika generací dorazilo letos šestadevadesát.

„Nejstarším účastníkem byl pětaosmdesátiletý Slávek Havlena. Kromě současných profesionálů, kteří také dorazili, byli mezi pamětníky také chlapi, kteří jako dobrovolní báňští záchranáři působili desítky let. Tuto činnost současně vykonávali při své hlavní profesi na šachtách. Z řad podnikových záchranářů vzešlo i mnoho pozdějších profesionálů,“ připomněl organizátor setkání Ludvík Čečatka.

Jako poděkování za celoživotní práci v báňském záchranném sboru jsou U Meisnerů každoročně oceňováni osmdesátníci. Letos byli obdarováni tři jubilanti, kteří z rukou vedení spolku obdrželi narozeninové dorty ozdobené nejvyšším báňským vyznamenáním. Trojice oslavenců – Jan Zetek, Josef Janouš a Bedřich Hájek jsou bývalí kolegové ze šachty Mayrau ve Vinařicích, kde se dnes nachází hornický skanzen a v jeho sousedství fungovala roky stanice báňské záchranné služby.

„Jsem moc rád, že se můžeme setkávat. Spousta kamarádů už není mezi námi. Báňského záchranáře jsem dělal třicet let až do důchodu. Mayrovce jsem se upsal. Chtěl jsem jít původně do Tesly, strašně mě bavila elektrika. Už jako kluk jsem si sám vyrobil rádio a v životě mi pak patentovali řadu zlepšováků, ale táta byl sedlák na Uhách, takže jsem neměl dobrý kádrový profil a nebyl doporučen ke studiu. Šel jsem proto bydlet k dědovi a babičce na Mayrovku, kde děda pracoval celý život jako štajgr. Na šachtu jsem nastoupil ve 14 letech jako elektrikářský učeň, později vystudoval večerní průmyslovku pro pracující, dělal elektrikáře, časem mistra a až do zavření šachet působil jako energetik Dolu Kladno a současně i jako důlní záchranář. Nejen že mě to bavilo, ale byla to i celkově dobrá fyzická průprava. Měli jsme prima partu. Vzpomínám rád na ty roky,“ říká jeden z jubilantů Bedřich Hájek. S kolegy zažil i smutné okamžiky, kdy museli havíře tahat ze závalu, ale i to k práci záchranáře patří.

Veselejší vzpomínky má osmdesátník naopak na práci s filmaři, kdy si právě Mayrovku vybral například filmový štáb k natáčení jednoho z dílů seriálu Třicet připadů majora Zemana. Právě jejich parta tahala filmového kriminalistu ze závalu po výbuchu. Tehdy nás odvezli i do barrandovských ateliérů. Chtěli nás odbýt malým honorářem, tak jsme hromadně protestovali, abysme dostali alespoň tolik peněz jako na normální šichtě, o kterou jsme tím pádem přišli. A náš protest se vyplatil. Nakonec nám zaplatili, kolik jsme si řekli. Na to, že to bylo za socialismu, jsme si dovolili celkem dost," vzpomíná s úsměvem záchranář a dodává. "Na Mayrovce ve Vinařicích se natáčelo a dodnes natáčí poměrně často. Osobně jsem se objevil i ve více snímcích, například také ve filmu Červnové dny," uzavřel. 

Ve slavnostních hornických uniformách k významnému životnímu jubileu oslavencům pogratulovali kromě předsedy Ludvíka Čečatky, Vít Svatý, ředitel Hlavní báňské záchranné stanice Praha a místopředseda spolku, pokladník Karel Šťovíček a vedoucí profesionální Závodní báňské záchranné stanice Libušín Petr Šarboch z podniku DIAMO, odštěpný závod Palivového kombinátu Ústí. Společně také uctili zesnulé kamarády minutou ticha.